Komentář: 10 důvodů, proč penzijní spoření nefunguje

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

České „penzijko“, tedy státem podporované doplňkové penzijní spoření, je velmi neefektivní v podpoře zajištění budoucích důchodců. Má to nejméně 10 vzájemně provázaných důvodů ve třech oblastech: malé úspory, špatné zacílení, nízká návratnost.

1. Nastavení třetího penzijního pilíře motivuje jen k malým úsporám. Státní příspěvek motivuje k odkládání jen nízké částky. A tyto nízké částky – v kombinaci s krátkou dobou spoření, nízkou návratností a vysokými poplatky – znamenají v důsledku malé úspory na penzi. Vláda usiluje o změnu nastavení státního příspěvku, tedy snad o mírné zlepšení, od příštího roku.

2. Penzijní spoření nemotivuje všechny stejně. Nízká je motivace především pro lidi, kteří spoří na stáří s dlouhodobým horizontem více, než je podporováno státním příspěvkem, a spořili by stejně i bez „penzijka“. Tito lidé fakticky jen čerpají státní podporu, ale jejich celkové úspory třetí pilíř nezvyšuje. Tito lidé jen přesouvají část úspor ze státem nepodporovaných produktů do třetího pilíře. Penzijní spoření naopak výrazně motivuje spořit především ty, kteří by bez něj nespořili vůbec, nebo by spořili významně méně, než je nejvyšší státem podporovaná částka.

3. Penzijní spoření se státní podporou umožňuje jednorázové výběry. Příliš málo podporuje vyplácení anuit, tedy pravidelné renty. To snižuje šanci, že penzijní spoření jako nástroj poslouží pro postupné čerpání úspor během stáří. Je určitě žádoucí výrazněji zvýhodnit vyplácení anuit na úkor (dnes většinově preferovaných) jednorázových výběrů.

4. Mladí lidé využívají třetí pilíř relativně málo. Přitom je žádoucí, aby si lidé začali spořit na stáří už v nízkém věku. V současnosti nejsou mladí lidé státní podporou třetího pilíře motivováni více než lidé starší. To je možné změnit.

5. Penzijní spoření více využívají bohatší lidé. U nich je přitom pravděpodobné, že – na rozdíl od lidí s nižšími příjmy – budou mít vyšší starobní důchod z prvního pilíře a také ostatními úsporami a majetkem budou lépe finančně zajištěni na stáří. Navíc z penzijního spoření přirozeně těží více ti, kterým na něj přispívá jejich štědrý zaměstnavatel.

6. Třetí pilíř podporuje i spoření stávajících starobních důchodců. Lidé, kteří již pobírají starobní důchod, mohou dál těžit ze státní podpory penzijního spoření. Proto důchodová pracovní skupina Národní ekonomické rady vlády podporuje vládou navrhované omezení státního příspěvku na osoby, které starobní důchod z prvního pilíře ještě nepobírají. To znamená zamezit tomu, aby toto spoření hrálo roli dotovaného běžného vkladu. Navíc by dávalo dobrý smysl omezit státní podporu ještě před dosažením důchodového věku, například již v 55 letech.

7. Transformované penzijní fondy mají nízkou návratnost. Přitom v těchto fondech je stále ještě většina účastníků penzijního spoření. Nízká návratnost znamená nízký růst úspor a nízké zajištění na stáří.

8. Penzijní fondy si účtují vysoké poplatky. Čím vyšší poplatky, tím nižší návratnost a nižší úspory na penzi.

9. Informace o třetím penzijním pilíři jsou často nekvalitní. Bohužel téměř neexistují analýzy penzijního spoření a jeho dopadů, které by zároveň měly být podkladem pro jeho reformu. Existující informace jsou často kusé nebo netransparentní. Například některé internetové kalkulačky ukazují nepříliš realistické hodnoty návratnosti. Nebo naopak – informace o nízkých výnosech transformovaných fondů mohou vysílat mylný signál o všeobecně vyšší návratnosti v jiných fondech. Málo víme také o nákladech systému pro stát, například při započítání daňových úlev.

10. Třetí pilíř je v dnešní podobě rozpočtově nákladný a neefektivní. Z výše uvedených důvodů se zdá, že více než 10 miliard ročně vydaných na státní příspěvky a daňové úlevy nejsou dobře utracené peníze. Za podobné náklady by stát mohl získat lepší a vyšší zabezpečení občanů na stáří.

Co s tím? Určitě nezavádět dlouhodobý investiční produkt (takzvaný DIP) v navrhované podobě. Současná podoba návrhu řadu selhání penzijního spoření neřeší, některé naopak prohlubuje.

V navrhované podobě se bez dalšího jedná jen o vytvoření nového, státem podporovaného spořicího produktu, který pravděpodobně využijí především nadprůměrně vydělávající a již v současnosti hodně spořící domácnosti. Vzhledem k tomu, že naspořené prostředky má být – opět – možné jednorázově vybrat, mělo by zavedení DIP v současné podobě jen velmi omezený dopad na příjmovou situaci budoucích důchodců.

Nějaká podoba DIP s anuitou, která by například nahradila všechny existující státní podpory finančních produktů v čele s penzijním spořením a hypotékami, by mohla být přínosná. Ale současný analýzami nepodložený návrh je jen zklamáním, nota bene v době hlásané rozpočtové konsolidace a rostoucích problémů důchodového systému.

Rozpočtové náklady DIP jsou velmi nejisté a mohou být poměrně vysoké. Na druhé straně stojí podobně nejisté přínosy pro snahu státu podporovat dlouhodobé úspory svých občanů na stáří.

Jak by tedy měla státní podpora spoření na penzi vypadat? Ve zkratce: musí se předělat pravidla penzijního spoření tak, aby byly odstraněny slabiny popsané výše.

Vláda nyní prosazuje změny směřující ke zmírnění problémů uvedených v bodech 1. a 6. Správně navrhuje zvýšení hranic státních podpor pro vyšší úspory, byť jen omezeně, a například nezavádí inflační valorizaci. A správně navrhuje omezení podpory pro současné starobní důchodce. Podobné změny jsou vítané. Je ale důležité u nich nezůstat a pracovat i na dalších slabinách třetího pilíře včetně například vyšší motivace pro úspory mladých lidí a znepříjemnění jednorázových výběrů.

Ať stát penězi daňových poplatníků efektivně motivuje občany k tomu, co opravdu chce a potřebuje. Tedy k tomu, aby se více a lépe finančně zajistili na stáří.