Šéf Kofoly: Za 32 let nepamatuji, že bychom museli dvakrát za rok zdražovat

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Nejprve vyměnila Kofola průmyslové extrakty za bylinky a teď znovu učí Čechy kupovat vratné lahve. A věří, že se jí to povede. „Začínáme. Do skleněných lahví jsme dali tři naše klíčové produkty. Zatím se bavíme o statisícových prodejích. Minimálně, aby to bylo zajímavé z pohledu produkce, by to mělo být 5 procent z objemu plastových lahví. Čím více, tím lépe,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy majitel společnosti Jannis Samaras.

Sám prošel podobnou proměnou jako jeho firma. Poté, co ve velkém byznysu přestal vidět smysl a přidanou hodnotu, posunul svou životní filosofii k většímu sepětí s přírodou a stejným směrem posunul i nápojářský gigant. Firma pořídila certifikované biolokality a znovu začala pěstovat, ručně sbírat a vykupovat bylinky. A moderním technologiím při stáčení pomáhá i klasická hudba Mozarta.

Finanční dopad to nemělo žádný. Loni firma rostla o 9 procent, vykázala EBITDA (zisk před započtením úroků, daní a odpisů, pozn. red.) 1,12 miliardy korun a pro letošek plánuje podobná čísla.

„Zatím se nám dařilo přinést, co jsme slíbili. A slíbili jsme – přestože to bylo před válkou – že porosteme o 12 procent, z čehož 8 procent se veze na vlně zdražení a 4 procenta na objemu a že ta EBITDA bude podobná. To rozpětí jsme dali podobně 1,08–1,2 miliardy. Pořád věříme, že se nám podaří dostat se k těm cíleným číslům,“ říká Samaras.

Kofola teď také chystá prodej pěti procent svých akcií, aby mohla za stovky milionů vyměnit své stávající linky. „Energie hrají trošku jinou roli, takže musíme dělat investice, které bychom normálně ještě dnes nedělali. Ty technologie ještě mohou sloužit několik roků, ale budeme je měnit, protože samozřejmě energeticky je dvacet let stará linka jinde. Dnes je linka s poloviční spotřebou energie, “ dodává Samaras.

Kdy Kofola dospěla k poznání, že jí není jedno, jaké bylinky v ní jsou a v čem je balená?

To byla dlouhá cesta. Nikdy nám nebylo jedno, co v Kofole je, ale v nějaký moment, asi 10–15 let zpět jsme začali přimýšlet o tom, že bychom se vrátili k původnímu zpracovávání bylin. Tak jak se to dělalo v sedmdesátých letech – ještě v Galeně, která Kofolu vyráběla. Že by nám ty fabriky zase pěkně voněly po bylinkách. Postupně jsme na tom pracovali a v poslední pětiletce jsme dospěli k tomu, že to umíme. Vrátili se v historii o padesát let zpět – už nám to nezpracovává dodavatel v nějaké velké extrakční fabrice, ale děláme to sami.

Jak velké náklady to byly?

To není investičně náročná záležitost. Je to spíš o know-how a trpělivé práci. Extrahovat a skladovat byliny u nás nikdo neuměl a v Česku už to také skoro nikdo neumí. Dlouho jsme hledali někoho, kdo nám s tím pomůže. Úplně do sedmdesátých let jsme se vrátit nemohli – standardy a požadavky jsou už úplně jiné.

Potřebovali jsme se dostat do toho, že umíme vyrobit pořád stejnou šarži, stejnou chuť, ale z původních bylin.

Teď máte nápoje ve skleněných lahvích. Jak velký podíl mají a jak velký podíl by měly ideálně mít?

Vratné sklo se v gastronomii používá dlouhodobě, tam je to hlavní obal. Bohužel v maloobchodech zmizelo. Máme ale zkušenost z adriatického regionu – tedy z Chorvatska a Slovinska – kde tyto obaly nevymizely ani z maloobchodu, minerálky se prodávají ve skle a rostou. Říkali jsme si, že i čeští spotřebitelé by na to mohli slyšet. Víme, že ne všichni, ale najdou se lidé, kteří uvítají to, že ten obal je staletími ověřený.

Jaký je tedy teď ten poměr skla?

Začínáme. Do skleněných lahví jsme dali tři naše klíčové produkty. Zatím se bavíme o statisícových prodejích. Minimálně, aby to bylo zajímavé z pohledu produkce, by to mělo být 5 procent z objemu plastových lahví. Čím více, tím lépe. Ten obal je velmi konkurenceschopný.

Jak chcete přesvědčit spotřebitele, pro které je sklo křehké a těžké? Budete je motivovat finančně? Bude sklo levnější?

Levnější asi nebudou. V přepočtu spíš vycházejí o něco dráž než plastové lahve. Záleží, jak který. Myslím si, že je to věc vkusu a volby konzumenta. Ten nápoj je prostě jiný. Trvanlivost je delší, na stole to lépe vypadá. Z pohledu ekologie vychází skleněná lahev podobně jako plast, ale v některých parametrech je lepší.

Nebylo by tedy řešením spíš zálohovat plastové lahve?

To je určitě ne řešení, ale nutnost. Další z kroků k cirkulární ekonomice.

Proč to nemůžete udělat sami bez ohledu na trh?

Skoro se dá říct, že musí být zákon. Je to tak komplexní záležitost, že pokud to nebude upraveno nějakým zákonem, tak by to nefungovalo. Hráli bychom si s důvěrou spotřebitelů. Někde to vrátit mohou, někde ne. Musí být komplexní řešení pro celý trh.

Vrátím se k tomu sklu. Jak finančně náročné bylo ho znovu zavést a kdy se ty náklady vrátí?

Tím, že začínáme, tak když opomenu komerční investice v maloobchodě, jsou tam dvě klíčové investice. Do stáčecí technologie a obalů. Využíváme stávající linky, které používáme na vratné sklo pro gastronomii. Teď nás to stálo desítky milionů korun. Když se splní to naše přání, že to bude alespoň pět procent, budou to stovky milionů korun v obalech.

Projekt jste chtěli spustit dřív, ale zbrzdil ho covid. Spousta firem si během covidu myslela, že hůř nemůže být, ale pak přišla válka. Brzdí válka nějak Kofolu?

Covid nás zbrzdil v tom, že jsme nevěděli, co se bude dít. Z opatrnosti jsme přibrzdili některé projekty a potom nás zbrzdili dodavatelé – některé dodavatelské řetězce byly narušené. Válka? My nemůžeme říct, že by nás někde v tuto chvíli brzdila, ale myslíme si, že ten dopad bude dlouhodobější a plošnější.

Mě třeba napadá, jestli nechybí sklo?

Sklo nechybí, ale je příšerně drahé.

Putinovská agrese na Ukrajině se mnou cloumá, prožívám to velmi osobně. To jsou vaše slova – Je to vztaženo k vaší historické zkušenosti?

Ano, jsem z rodiny dětí emigrantů, kteří kvůli tomu vyrůstali v dětských domovech. Všichni moji dědové zažili několik válek. Pro nás je to až v genech zarytá zkušenost, když padají bomby, tak ty emoce se dostávají na povrch. A je úplně jedno, čí to jsou bomby.

Co může naštvaný Jannis Samaras udělat, kromě pomoci uprchlíkům?

Já bych ani neřekl naštvaný. Emoce jsou, ale člověk to nějak zpracuje. Kromě pomoci uprchlíkům, na kterou jsme vyčlenili nějaké peníze a snažíme se být konkrétně aktivní, tak si myslím, že to, co je naše role, je hlavně se snažit udržet přehled a nezemřít na leknutí. Udržet si nějaký nadhled nad tou situací, dělat to, co je potřeba, abychom prošli fyzicky i emocionálně zdraví. To z našeho pohledu znamená dělat dobrou práci, dodávat, starat se o zaměstnance, i když ty podmínky jsou snížené, a hledat řešení z obtíží, které jsou. Některé situace na naší úrovni už řešení nemají.

Vy jste zmínil ztížené podmínky. Jak moc vám teď vzrostly náklady na výrobu?

Náklady rostou asi všem. Někomu víc, někomu méně. Díky tomu, že náš obor není postavený z velké části nákladově na energiích, jsou to v průměru desítky procent. Čtvrtina až třetina – podle země, trhu a segmentu.

Třeba plyn nám v Česku vzrostl o 500 procent. Na Slovensku to bylo méně, tam jsme měli lépe zafixováno, v Česku nám zkrachoval dodavatel. Takže vyrobit jeden nápoj je dražší o desítky procent. O čtvrtinu až třetinu.

Projevilo se to tedy v cenách?

Určitě. Za těch 32 let, co byznys dělám, si nepamatuji, že bychom dvakrát za 12 měsíců zdražovali. To se nám teď podařilo.

Samozřejmě, ne o tolik, něco musíme absorbovat sami, ale to zdražení tam je.

A je konečné, nebo půjdou ceny výš?

My doufáme, že suroviny kulminují, uvidíme, co udělají energie. Věřím tomu, že už to výše nepůjde.

Já se ptám proto, jestli není z dalšího případného zdražení strach proto, že by ho v dnešní době už lidé nemuseli unést. Pozorujete, že by začínali na vašich nápojích šetřit?

Zatím ne. Musím říct, že jsme měli velmi dobrý kvartál. Tedy i díky tomu, že ty minulé kvartály byly covidové. Když to srovnám s rokem 2019, tak se nedá říct, že by se lidé báli. Na spotřebě nápojů to vidět není. Myslíme si, i když nejsme rádi, že nakonec se to v té spotřebě nějakým způsobem promítne, ale není to asi primární zdroj úspory pro zákazníka.

Ptám se proto, že loni jste rostli nejvíc – o 9,5 procenta. EBITDA byla 1,12 miliardy. Zopakujete letos ta čísla, nebo ten rok bude složitější?

Zatím se nám dařilo přinést, co jsme slíbili. A slíbili jsme – přestože to bylo před válkou – že porosteme o 12 procent, z čehož 8 procent se vezlo na vlně zdražení a 4 procenta na objemu a že ta EBITDA bude podobná. To rozpětí, ty vidličky jsme dali podobně 1,08–1,2 miliardy. Pořád věříme, že se nám podaří dostat se k těm cíleným číslům.

Je čas na případné akvizice?

Na dobré akvizice je čas vždycky, na špatné nikdy. Pokud se ukáže něco zajímavého, tak se určitě budeme snažit. Nedá se říct, že by něco vyčnívalo.

Máme ale spoustu dalších projektů. Potřebujeme investovat do technologií – i kvůli změně poměrů v nákladech. Energie hrají trošku jinou roli, takže musíme dělat investice, které bychom normálně ještě dnes nedělali. Ty technologie ještě mohou sloužit několik roků, ale budeme je měnit, protože samozřejmě energeticky je dvacet let stará linka jinde. Dnes je linka s poloviční spotřebou energie.

Kolik na to máte vyčleněno?

Stovky milionů.

Vy jste zároveň oznámili prodej pěti procent akcí Kofoly. Ty peníze budou využity právě na to?

Ano. Abychom nemuseli všechno investovat z bankovního dluhu, který teď zdražuje. Pokud budeme prodávat akcie – on ten akciový trh není v tuto chvíli nejlepší – tak to bude primární cíl.

Ideálně byste akcie chtěli prodávat kdy?

Až bude ideální čas. Měli jsme to připraveno na den, kdy v televizi Putin oznamoval uznání separatistických republik na Ukrajině. To jsme stopli, řekli jsme si, teď se budou dít věci… a bohužel se dít začaly.

Co je to za akcie? Vaší rodiny?

To jsou akcie, které vlastní Radenska – dceřiná společnost. To jsou tedy peníze, které jsou uvnitř společnosti, doputují do společnosti a můžeme je využívat na nějaké investiční účely. Teď tam ty akcie jsou, máme možnost je i zrušit a tím zvýšit podíl všech akcionářů, ale myslíme si, že v tuto chvíli je rozumnější využití.