Index prosperity: Chybí nám inženýři, jsme velmi průměrní

V hodnocení makroekonomických ukazatelů se Česko v rámci Indexu prosperity, společného projektu analytiků České spořitelny a Evropy v datech, umístilo v první desítce. Ke klíčovým prvkům ovlivňujícím budoucí prosperitu země v každém případě patří i úroveň vzdělávání, podpora vědy a výzkumu. A na tomto poli si bohužel Česká republika nevede příliš dobře.

V žebříčku sedmadvaceti unijních zemí obsadila 13. místo, patří tedy k průměru. Pouze v posuzování podílu výdajů na výzkum k HDP se Češi vešli do Top 10 – jsou právě na 10. místě. Na 11. místě pak jsou v úrovni dovedností spojených s používáním internetu.

Nejhoršího hodnocení dosáhlo Česko v podílu vysokoškoláků v populaci. Mezi lidmi ve věku 25–34 let má alespoň bakalářský stupeň vzdělání jen každý třetí Čech. To v Unii odpovídá až 23. příčce. „V dané věkové kategorii má vysokoškolské vzdělání jen 33 procent obyvatel, což nás v EU řadí na pátou nejhorší pozici. Zajímavé je, že situace se různí podle pohlaví. U žen v této věkové skupině dokončí terciární vzdělání 40 procent. Mezi muži ve věku 25–34 let je tento podíl nižší, terciární vzdělání má jen 26 procent,“ uvádí ekonomická analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová.

Mezi premianty Česká republika nepatří ani v úrovni kvality vysokoškolského vzdělávání. Vysokoškolský vzdělávací systém je ve srovnání se západními zeměmi málo flexibilní a je směřován primárně k dosažení magisterského vzdělání, které je časově náročné. Chybí dostatek „kratších“ vysokoškolských titulů, které jsou prakticky zaměřené a absolventa lépe připraví na budoucí profesi. Téměř polovina studentů studium vysoké školy nedokončí, častým důvodem bývá nespokojenost s jeho náplní.

V žebříčku Round University Ranking je Česká republika v počtu kvalitních vysokých škol na milion obyvatel v rámci EU na 15. místě. Nad hranici 50 bodů, která v žebříčku dělí kvalitní vysoké školy od ostatních, se dostala pouze Univerzita Karlova (69 bodů), Masarykova univerzita (54 bodů) a Univerzita Palackého v Olomouci (54 bodů).

Podle prorektora pro strategickou spolupráci a rozvoj Univerzity Karlovy Pavla Dolečka ovšem současnost ukazuje, že právě vysoké školy jsou díky své infrastruktuře a výzkumně-vzdělávacímu know-how součástí páteřní infrastruktury státu a tedy i klíčem k řešení společenských problémů. „Právě tato takzvaná třetí role a schopnost reagovat na vnější podmínky ukazuje další parametry kvality a možnosti pohledu na vysoké školství,“ říká.

Pro kvalitu vzdělávání je důležitá spolupráce vzdělávacích zařízení s výzkumem i s komerční oblastí. Ta v první řadě připravuje studenty na skutečné potřeby na současném trhu práce, na druhé straně ale také zvyšuje efektivitu výzkumu. Viceprezidentka Svazu průmyslu a dopravy ČR Milena Jabůrková je přesvědčena, že spolupráce firem s univerzitami je cestou k posílení celkové inovační kapacity Česka. Global Innovation Index vidí Česko v této oblasti lehce nad průměrem EU, tedy na 12. místě.

Nízká inovativnost vede podle Jabůrkové i k menší podpoře vzdělávání a výzkumu ze strany soukromého sektoru. „Náš loňský průzkum ukázal, že větší aktivitě firem brání především zastaralá legislativa, dlouhodobá nejistota přímé i nepřímé finanční podpory, tedy daňových odpočtů na výzkum a vývoj, vysoká byrokracie, nedostatek vysoce kvalifikovaných pracovníků a obecně i nedostatečné ocenění inovativních firem,“ vypočítává.

O něco optimističtější pohled nabídl ředitel středočeského biotechnologického a biomedicínského výzkumného centra BIOCEV Pavel Martásek. Pracoviště se mimo jiné zabývá viry, nádory či genetickými nemocemi a řadí se ke světové špičce.

„Byť je u nás stále řada legislativních či administračních bariér, situace s komercializací i spolupráce soukromého sektoru se stále zlepšuje. Dříve či později vede základní výzkum k aplikovaným, prakticky využitelným výstupům. To se už jednoznačně děje. Třeba patenty antivirotik profesora Holého nebo definování zcela nové kategorie protinádorových léčiv zvaných migrastatika, zaměřených na metastázování nádorů,“ uvedl Martásek.

Začátkem minulého roku zaznamenal BIOCEV velký úspěch, když jeho vědci vyvinuli protilátku proti covid-19, která byla účinná i proti jeho nebezpečnějším mutacím.

Podíl veřejných výdajů na vzdělávání na HDP dosahuje v Česku 5,1 procenta, což odpovídá 15. místu v EU. Lépe je Česko na tom ve financování vědy a výzkumu. „Podíl výdajů na výzkum a vývoj k HDP v ČR činí téměř dvě procenta, což nás řadí na desátou pozici v EU. Největší podíl na těchto výdajích má podnikatelský sektor, konkrétně 1,2 procenta, podíl vládních výdajů dosahuje 0,34 procenta,“ upřesňuje hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil.

Pokud by se srovnávala pouze výše výdajů vlády na výzkum a vývoj, vedla by si Česká republika podstatně lépe. „V podílu vládních výdajů na výzkum a vývoj na HDP je Česko v rámci EU na druhém místě za Německem. Ve srovnání výdajů podnikatelského sektoru na výzkum a vývoj jsme na jedenácté pozici,“ dodává Navrátil.

Celkově tedy Česko financuje vzdělávání a vědu spíše průměrně. Významnou roli hrají i peníze z evropských fondů. Díky nim, konkrétně 2,3 miliardy korun, vzniklo i centrum BIOCEV.

Jedním z nejpalčivějších problémů základních a středních škol jsou sociální nerovnosti. Sociolog Dan Prokop pro Český rozhlas uvedl: „Úspěch ve vzdělávání u nás stále záleží nejvíc na tom, jak se narodíte – v jakém regionu a do jak vzdělané a bohaté rodiny.“

Teoreticky by všechny školy měly vzdělávat děti a studenty stejně, ve skutečnosti se jim však nedaří stírat sociální nerovnosti, ale naopak je reprodukují. Jedním z hlavních důvodů je to, že základní a střední školy ve vyloučených lokalitách dostávají méně peněz na jednoho žáka než školy v bohatších a úspěšnějších regionech.

Nerovnosti jsou i na úrovni jednotlivých obcí, což dokazují výsledky průzkumu Mapa vzdělávacího ne/úspěchu, kterou zpracoval PAQ Research ve spolupráci s Nadací České spořitelny. Zatímco města jako Ostrava, Havířov či Karviná patří mezi ta, kde jsou hodnocené problémy jako nedokončení základního vzdělávání, absence a neprospívání velmi vysoké, v sousedních obcích jako Třinec, Frýdek-Místek či Nový Jičín jsou naopak velmi nízké.

Dobře si Česko v posuzování kvality vzdělávání stojí v hodnocení vycházejícím z indexu PISA. V něm OECD hodnotí země podle toho, jak jsou studenti zdatní ve čtení, matematice a vědách a jak tyto znalosti dokážou využít. Tady Česká republika zaujala 11. místo.

Na sedmém místě země skončilo i v digitální a internetové gramotnosti. Tento indikátor je také jednou ze složek Indexu DESI a hodnotí internetové dovednosti uživatelů jako ovládání počítače a internetových nástrojů. Do hodnocení jsou zahrnuty jak základní dovednosti, jako třeba vyhledávání na internetu, tak i ty složitější jako například práce s tabulkovými programy.

V připravenosti pedagogů na využívání IT zařízení ve výuce však Česko propadlo, skončilo mezi třemi nejhoršími zeměmi. Jak vyplývá z reportu Evropské komise Education Monitor, podíl pedagogů nižšího sekundárního vzdělávání, kteří se cítili být dobře či velmi dobře připraveni na využití IT zařízení ve vyučování, činí pouze 28 procent.