Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Je tomu přesně rok, co vypukla jedna parádní, nefalšovaná rozpočtová panika. Když na konci května 2023 ukázalo počítadlo na státní pokladně historicky nejhorší průběžný výsledek minus 271 miliard korun, roztrhl se pytel s apokalyptickými předpověďmi. Vždyť do plánovaného celoročního deficitu (295 miliard korun) zbývalo pouhých 24 miliard, takže pokud by chtěl stát plán svých financí dodržet, musel by zbylých sedm měsíců roku hospodařit prakticky vyrovnaně!
Pesimistické předpovědi nakonec nevyšly. Ani ty radikální, které vyhrožovaly celkovým deficitem kolem 400 miliard korun, ani ty méně radikální, které věštily překročení plánovaného deficitu o nějakých 20 až 30 miliard – a k nimž se, přiznejme otevřeně, hlásil i autor tohoto textu. I díky pár účetním trikům ministr financí Zbyněk Stanjura státní finance jakž takž uřídil a na konci složitého roku 2023 s nimi přistál zhruba tam, kde plánoval.
Rok se s rokem sešel a letošní květnový výsledek už všechny pozorovatele zastihl v úplně jiném rozpoložení. Jednak jsme si všichni připomněli nepravidelnost státního cash flow a jednak jsme všichni mnohem otrlejší a zase o něco více otupělí vůči ekonomickým údajům, které by ještě před šesti sedmi lety působily analytikům okamžité mdloby.
Takže letošní květnová bilance minus 210 miliard? Vlastně dobré, ne? Vždyť je to jenom třetí nejhorší květnový výsledek v historii republiky… A to, mimochodem, nejen v nominálním vyjádření, ale i v přepočtu vůči HDP. Což je, zdá se, zhruba nejvyšší ambice, kterou současný šéf státní kasy má.
Nicméně i přes nízké ambice musí být pro ministra pohled na průběžná rozpočtová data dost depresivní. Leda by zapomněl, že je vysokým představitelem tradiční pravicové strany, jejíž lídři ještě předloni ujišťovali, jak srovnají státní rozpočet do latě a ušetří 100 miliard za rok, aniž by si toho někdo všiml.
Jak to tedy vypadá v květnu 2024? Meziročně se květnový deficit snížil přibližně o 60 miliard. Z toho přibližně 60 miliard připadá na zvýšení státních příjmů. Výdaje se nezměnily, a to vláda přestala krvavě platit cenové stropy v energetice.
Jinými slovy vláda, která slibovala „nebudeme zvyšovat daně, tečka“, začíná cítit nejen mírné oživení ekonomiky, ale také náběh prvních účinků konsolidačního balíčku. Díky němu vybrala třeba na DPH o devět miliard víc než loni. Na spotřební dani z nafty si květnový rozpočet meziročně polepšil o čtyři miliardy a na sociálním a nově zavedeném nemocenském pojistném dokonce skoro o 25 miliard.
Na straně výdajů žádné úspory vidět nejsou. Co vláda ušetřila na cenových stropech, to rovnou utratila za vyšší důchody (plus 19 miliard), dotace do státních fondů (hlavně zemědělského a dopravního dohromady za 10 miliard) nebo vyšší platbu za státní pojištěnce (meziročně plus 5,6 miliardy).
Rozpočtovou paniku z loňského května si opakovat nebudeme. Veselý pohled ale české veřejné finance neskýtají. Vládní sliby o významném, a přesto neviditelném šetření i o trvale nízkých daních vzaly dávno zasvé. České daně nejenže jsou vyšší, než byly, ale hlavně nejsou chytré. A i těch pár drobných, které pravá vládní ruka někde ušetří, ta levá opět neomylně utratí. Český konsolidační příběh za této vlády rozhodně dokončen nebude. Ostatně je otázkou, jestli se vůbec alespoň začal psát.
