Glosa: Udělá ze mě Musk digitálního bezdomovce?

Twitter je pro mě jedinou sociální sítí, na které jsem dobrovolně. Přináší mi pozitivní interakce, hodnotné informace, zábavu. Ano, Twitter je plný deprese, idiotů, hádek a zbytečných dramat. Ale stále je v mém životě spíš přínosem a v posledních zhruba deseti letech je i mým virtuálním domovem.

Poznal jsem na téhle síti řadu lidí, které jsem v reálném životě neviděl, ale každý den je rád potkám skrze jejich 280 znaků. Poznal jsem tady taky hodně lidí, které jsem následně i reálně potkal. V práci. Na pivu. Na rande.

Modrá aplikace se dostala do mé denní rutiny. Stejně jako kafe nebo procházky se psem. Trávím s ní tolik času, že jsem snad pochopil i její dynamiku a životní cykly. Stejně jako musel člověk „zapadnout“ třeba mezi členy phpBB fóra, musí „zapadnout“ i na Twitteru. Je to moje virtuální hnízdo, na které jsem si zvykl, vybavil jsem si ho podle svého vkusu a potřeb a několikrát denně se do něj vracím, jsou dny, kdy tu zažívám většinu své online existence.

V pondělí si Twitter koupil Elon Musk, nejbohatší člověk na světě. Směřovalo to k tomu už dva týdny, ale nechtělo se mi tomu uvěřit. „Muska přece většina jeho pokusů o trollení přestane bavit, jen co si najde další hračku,“ přesvědčoval jsem se. Poslouchal jsem investorské celebrity z Wall Street, které předkládaly haldy důkazů o tom, že se nákup nikdy neuskuteční. Že Musk přece nemá peníze v hotovosti a na takovou „kravinu“ mu banky nepůjčí. Že veškerý svůj čas musí přece věnovat revoluci v osobní přepravě a budování lidské kolonie na Marsu. Že gify koťátek a hřiště pro novináře přece nejsou jeho liga.

Jenže Musk to myslel vážně a v pondělí večer se s představenstvem Twitteru dohodl. Celá tahle sociální síť, která svůj geniální princip sdělení na 140 znaků odvodila od omezení kapacity jedné SMS zprávy, bude teď pod plnou kontrolou jediného excentrického miliardáře.

A mně teď nejspíš hrozí, že se po letech stanu digitálním bezdomovcem. Musk chce z Twitteru udělat „free speech“ platformu. Místo, kde si každý může říkat, co chce. V praxi toho nejde dosáhnout – zákony jednotlivých států světa vám to nedovolí. Musk ostatně svou představu „free speech“ vlastními slovy nikdy nedefinoval. Nemáme ponětí, co si pod jeho pojetím svobody slova máme představit. Může to být cokoli. Od svobody kritizovat Muska samotného až po schvalování holokaustu. Kdo ví.

To ale není pointa tohoto textu. Twitter určitě čekají změny. Pravděpodobně velké změny. S reklamou, kterou Musk síti dělá, se dá očekávat, že platformu alespoň na nějaký čas zaplaví hodně nováčků. Třeba jich bude tolik, že zcela změní ráz celé sítě.

Anebo taky nepřijde nikdo, ale změní se princip, na kterém tahle dlouhodobě stagnující platforma už roky funguje. Změní se dynamika. Změní se rutina. A já na tu modrou ikonu nejspíš přestanu klikat. A stanu se svobodným. Protože Twitter je posledním místem na internetu, kde jsem doteď byl schopný komunitně žít. PhpBB fóra nebo IRC jsou nenávratně pryč. Z Facebooku a Instagramu je už léta stoka. Na TikTok a Discord už nemám věk. Poprvé v životě zřejmě budu bez digitálního domova. A hrozně mě to děsí: najít, kam patřím, a začít znova.