Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Aleš Michl stojí v čele České národní banky (ČNB) už jeden rok. Sebevědomý muž s pověstí „protekčního oblíbence od Zemana s Babišem“, jehož jmenování bylo šokem pro finanční trhy, si potřebuje nějak vylepšit reputaci u veřejnosti. A vydobýt respekt, důvěru a popularitu.
Jenže – jak to udělat? Nabízelo by se třeba úspěšně plnit hlavní cíl centrální banky. Tedy udržovat stabilní cenovou hladinu, prostě bojovat s vysokou inflací. Ovšem to je moc složité. Zvlášť, když Michl políbil prsten - jak říká jeho předchůdce Jiří Rusnok - a slíbil svým kmotrům Zemanovi s Babišem, že úrokové sazby zvyšovat nebude.
Dobře, tak co zkusit něco populárního? Guvernér Michl je v tomto oboru učenlivým žákem těch nejlepších, takže okamžitě přišel s nápadem na omezení růstu platů zaměstnanců v ČNB. Ubrat „nenažraným“ bankéřům, to zní samozřejmě vždycky hezky. Ale moc to nezabralo.
A tak si Aleš Michl vzpomněl na svůj dávný sen a teď ho coby guvernér naplňuje. Nakupuje ve velkém zlato do rezerv centrální banky. To se musí líbit! A ještě to vypadá náramně prozíravě, když v této nejisté době investuje do starých dobrých zlatých cihel.
Zas budeme mít mnohatunový zlatý poklad, jehož jsme se v 90.letech hloupě zbavili! Slovo „poklad“, to snad uzná každý, zní mnohem líp než nudné „devizové rezervy“. A proč držet dolary nebo eura, když můžeme mít krásné žluté cihličky?
Zlatý poklad je fetiš, který přežívá. Zlato je pořád vnímané jako bájný kov. Každý je tím uhranutý. Hlavně díky pohádkám a filmům v nás vzbuzuje romantické a dobrodružné představy. Leckdo si také pamatuje, jak na komunistických bankovkách bylo napsáno, že jsou „kryté zlatem“.
Sice to nebyla pravda, ale máme to v sobě hluboce zakořeněné. Přitom role zlata v peněžních systémech definitivně skončila v 70. letech minulého století, kdy se od něj odpoutal americký dolar. Dokonce sama ČNB přišla v roce 2019 s vlastní rozsáhlou studií, podle níž centrální banka vůbec nepotřebuje držet zlato k plnění svých cílů - dokonce ani k diverzifikaci rezerv.
ČNB dnes přesto nezahálí a nakupuje zlato, až se práší. Česko je páté na světě, pokud jde o nárůst zásob zlata v letošním roce. Procentuálně víc do svých rezerv uložily jen Singapur, Čína, Turecko a Indie. Nejsme sami: hodně zlata také nakupují země z rozvojového světa, ale třeba i sousední Polsko a také Maďarsko.
Tuny zlata v držení centrální banky dnes nic nevypovídají o ekonomické vyspělosti té které země. Skoro naopak. Zlato rády leští rozvojové země nebo autoritářské režimy. Většinou nemají vlastní směnitelnou měnu. Hodí se jim také, že na zlato se hůř uvalují sankce. A navíc nemusí držet veškeré rezervy v nepřátelských dolarech a eurech.
Nepodezírejme Aleše Michla, že zlatou horečkou nám chce naznačit, kam Česko směřuje. Spíš to celé vlastně docela dobře zapadá do obrazu konzervativní země, která místo elektromobility má raději vůni benzinu a místo přijetí společné měny euro bude raději hromadit tuny žlutého kovu.
Dobře tedy. Ale když už skanzen a poklad, tak proč si do trezorů ČNB raději nepořídit lithium nebo kobalt? Jistě, netřpytí se tolik, nevypadají tak hezky jako zlato. Ženy asi nebudou nosit lithiové náhrdelníky a kobaltové náušnice.
Ale snad víme, že právě o tyhle kovy se kvůli rostoucí výrobě baterií (ať už do automobilů, nebo rodinných domků) povedou příští obchodní války? Tím bychom my Češi zas jednou přechytračili celý svět!
