Článek
Za dva roky budou mít naše telefony či fotoaparáty jednotnou nabíječku. Třikrát sláva, zvolali mnozí europoslanci, tedy ti, kteří pro to v Evropském parlamentu zvedli ruku. Včetně například i Jiřího Pospíšila na Twitteru.
Volba padla na koncovku USB-C, kterou už dnes řada výrobců používá. Včetně firmy Apple na jejích přenosných počítačích i některých iPadech. Zatím ji nemají iPhony, a právě proto se někdy říká, že nové evropské regulační opatření je namířeno právě proti Applu.
Neřekl bych. Jestli má „Evropa“ (a píšu jméno kontinentu v uvozovkách, aby bylo chápáno jako označení pro její politickou reprezentaci, Evropany spíše neoblíbenou) na některé technologické firmy „žízeň“, tak jsou to spíš Google a Facebook. Nejsem bruselský insider, ale – možná naivně – domnívám se, že ambicí této změny je opravdu ulehčit život spotřebitelům a uživatelům.
Zoufalství ze spletí kabelů a přebytku nabíječek je součástí technologického folklóru vlastně už do raných dob, tedy devadesátých let minulého století. Hodně z nás má doma někde v zásuvce zásoby starých nabíječek, které už nikdy nebudeme potřebovat, ale dali jsme je tam, protože „co kdyby“. A na dovolené jezdíme s celým arzenálem kabelů a ještě v letadle přemýšlíme, jestli jsme nezapomněli ten od digitální kamery.
Z tohoto pohledu je rozhodnutí europoslanců dobrou zprávou. Nadšení těch, kteří regulaci prohlasovali, lze pochopit. Moc důkazů o tom, že „Evropa“ funguje, my Evropané (bez uvozovek, míněno tedy lidé, a nikoli bruselští úředníci a politici) bohužel nemáme. Aspoň ne takových, kterými lze jasně a jednoznačně argumentovat. Vlastně mě bez přemýšlení napadá jen jeden příklad: prosazení společného roamingu. Pro lidi, kteří cestují, je už to skoro dostatečným důvodem mít Evropskou unii rád.
Newsletter TechMIX:
Kdo teď rád pochopitelně není, jsou výrobci hardwaru. Nevím, jakou část jejich příjmů tvoří právě příslušenství jako kabely či nabíječky, ale předpokládám, že prodej „extra“ kusů nějaké peníze určitě do kasy nese.
Plus platí, že pro firmy jako Apple jsou kabely zároveň i marketingovým nástrojem. Podobně jako „modré“ esemesky (oproti těm „zeleným“ od lidí, kteří nemají iPhone) jsou něčím jako klanovým označením. Lidé se stejným modelem telefonu jsou „ti se stejnou nabíječkou“ a před časem jsem četl i studii, podle které si například členové rodin kupují stejný model telefonu právě proto, aby mohli svoje nabíječky používat navzájem.
Ale to je problém těchto firem, takže proč bychom se tím měli zneklidňovat? Zní tedy Evropou hlasitý jásot a provolávání „Sláva!“ na adresu Evropského parlamentu?
Nezní.
Což je na tom to nejzajímavější. Ukázalo se, že tenhle v podstatě technický či logistický problém je ve skutečnosti velmi ideologický. Nebo zideologizovaný. A nejsilněji zní nesouhlasné hlasy těch, kteří tvrdí, že na volném trhu nemají tyto regulace místo a soukromý výrobce si může vyrábět nabíječky jaké chce. O tom, které zvítězí (pokud nějaké zvítězí), nechť rozhodne trh.
Zní to logicky. Vlastně když jsem se tento argument dozvěděl, měl jsem v první chvíli tendenci taky souhlasit. Zejména když ještě zaznívá, že regulace zbrzdí inovaci, protože výrobci ztratí motivaci vymýšlet lepší kabely. Proč by to dělali, když je stejně bez prolobbování změny regulace nebudou smět používat?
Že tenhle spor existuje, ostatně dokazuje anketa, kterou jsem o tom zveřejnil na Twitteru. Je všechno jen ne reprezentativní (stejně jako nejsou reprezentativní uživatelé Twitteru, a už vůbec ne ti, kteří čtou mé tweety), nicméně i tak byla otázka hezky polarizující. „Je správné, že EU nařídí výrobcům elektroniky a IT jednotnou nabíječku?“ Hlasovaly necelé tři tisíce lidí, 56 procent Ano a 44 procent Ne.
No a mnoho lidí se pod tweetem hádá, a to přesně s argumenty, které jsem uvedl. A jak jsem už napsal, „principiálně“ s nimi lze souhlasit a podle toho, jaký máte světonázor, se můžete přiklonit na tu, anebo onu stranu. Problém je jinde. Tahle regulace opravdu není principiální. Aspoň si myslím. Je to drobnost, o kterou se nemá cenu přít ani se kvůli ní rozčilovat.
Bez ohledu na to, jestli se nakonec bude, anebo nebude realizovat. V prvním případě nám trochu zjednoduší život a možná trochu zbrzdí inovace týkající se nabíjení kabelem. Ale možná naopak urychlí inovace směřující k nabíjení bezdrátovému. A celkově rozhodně pokrok v oblasti elektroniky a IT nijak neohrozí, na to je v tomhle byznysu příliš mnoho peněz. A kdyby na regulaci nedošlo? Taky to přežijeme, bez větších nářků.
Bruselský „tah kabelem USB-C“ vlastně slouží jedinému: je takovým referendem o tom, zda se – třeba pod vlivem zhoršené mezinárodní situace či ruské hrozby – nezměnil vztah obyvatel Evropy ke společným institucím EU.
Výsledek: Děkujeme za optání, ale moc ne.
