Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Guvernér České národní banky (ČNB) Aleš Michl docela rozvířil vody, když se v rozhovoru pro Financial Times zmínil o možnosti zařadit bitcoin do struktury národních devizových rezerv. Ačkoli ujišťoval, že „jsme jen ve fázi analýzy a diskuze“, prohlášení se ukázalo jako výbušné.
Jde o další ukázku toho, že centrální bankéři by měli mít v DNA maximální zdrženlivost a jejich ambicí v rozhovorech by nemělo být vytvářet atraktivní titulky. Právě tomuto pokušení však Michl v rozhovoru s nejprestižnějším ekonomickým listem na světě podlehl.
Jistě můžeme považovat za dost zpátečnický postoj Evropské centrální banky (ECB), podle níž nemá bitcoin ve společnosti strategických investičních aktiv centrálních bank co dělat, neboť se jedná o „měnu zločinců“. To snad už všichni víme, že financování organizovaného zločinu je jen jednou z mnoha funkcí kryptoměn. Zastaralost postoje ECB sama o sobě ale není ani argumentem pro nákup bitcoinu centrální bankou tak, aby mezi zlatem, bezpečnými dluhopisy, cizími měnami či akciemi tvořil součást národních devizových rezerv.
Jak v komentáři pro Seznam Zprávy velmi dobře vysvětluje někdejší člen bankovní rady ČNB Lubomír Lízal, centrální banka není bankou investiční a devizové rezervy ležící v trezorech ČNB nejsou klasickým investičním portfoliem. Jsou nástrojem, chcete-li zbraní, kterou má mít národní banka kdykoli k dispozici, pokud by bylo potřeba zasáhnout na obranu měnové stability. Pro takové účely se nepředvídatelné a vysoce kolísavé aktivum, jako je bitcion, prostě nehodí. A už vůbec ne v objemu srovnatelném se zlatem, jak si to představuje Michl.
Je pravda, že kryptoměny v čele s bitcoinem procházejí – navzdory ultrakonzervativnímu postoji ECB – postupnou společenskou emancipací a ze zábavy pro pár „nerdů“ se stávají stále velmi rizikovým, ale přece jenom uznávaným a v jistém smyslu atraktivním investičním nástrojem. Jak říká Aleš Michl, „zajímavým aktivem pro velká portfolia“. Zrodila se kolem nich silná komunita, jež často úspěšně razí své zájmy a nadšeně vítá každý náznak přijetí kryptoměn do „slušné společnosti“. Jako když s kryptoměnami začnou obchodovat významné investiční banky a fondy - anebo když o nich bez pohrdání hovoří centrální bankéři.
Pravdou ale zůstává, že Michl se svými úvahami vyčlenil z evropského (i obecně západního) mainstreamu. Na světě jsou dle dostupných informací jen dvě centrální banky s kryptoměnou v národní rezervě. Jedna je v Salvadoru a druhá v Bhútánu.
Zejména Bhútán je fascinujícím příběhem. Malé království na jihovýchodním úpatí Himálaje se v posledních letech cíleně staví do role kryptoměnového ráje. Bhútánská měnová autorita drží něco přes miliardu dolarů v bitcoinech (má jich přes 12 tisíc), přičemž na začátku letošního roku vznikla na jihu království „zvláštní správní oblast“, jejíž ekonomika by měla být o kryptoměny silně opřena a která má v erbu „uvědomění (mindfullness), udržitelnost a inovace“. Bhútán je také rodištěm ekonomického konceptu „hrubého národního štěstí“, jenž se stal základem pro každoroční celosvětový World Happiness Report.
V čele této konstituční monarchie, jíž se někdy říká „země hřmícího draka“, stojí panovník s titulem „dračí král“. Jestli se Aleš Michl chce do jisté míry přihlásit k této fascinující exotické zemi a stát se tak trochu „dračím guvernérem“, lze pro to mít jisté pochopení. Kdo by nechtěl žít ve fantasy filmu.
Je ale třeba mít na paměti, že centrální banka silně exportní ekonomiky úzce provázané s eurozónou (a její konzervativní frankfurtskou centrální bankou) přece jenom není na hraní. Dračí fantazie guvernérovi ČNB nemůže nikdo vyčítat. Bylo by ovšem lepší, kdyby se jim oddával v soukromí a nikoli v rozhovoru pro Financial Times.
