Ztlumíme topení a budeme méně jezdit. „Žijeme v době, která nemá obdoby“

Bez jejích systémů by se těžko obešla datová centra, vysílače mobilního signálu nebo nákladní či dopravní lodě. Česká firma ComAp je světovou jedničkou ve výrobě řídicích jednotek pro záložní a nezávislé zdroje energie.

„Energie budou čím dál dražší, budeme víc šetřit, méně jezdit. Doteď jsme nevnímali, zda jde něco ze ‚špinavého zdroje‘, tohle se teď urychluje právě i válkou na Ukrajině,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys jeden ze zakladatelů mezinárodní firmy s dvoumiliardovým obratem Libor Mertl.

„Žijeme v době energetické transformace, která historicky nemá obdoby,“ dodává.

Když vypadne v ruské nebo australské nemocnici elektřina, naskočí záložní zdroj ovládaný na dálku právě českou firmou. Lékaři mohou dál operovat, inkubátory pro nedonošené děti dál fungují. Podobně zálohují školy, veřejné budovy nebo ropnou plošinu na odlehlém místě v moři.

„My samozřejmě vidíme obecně trend, kdy se přechází na decentralizovanou výrobu energie. Je to vlastně obrovská změna, revoluce v rámci energetiky,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys Petr Matas, ředitel produktového managementu ComAp.

Dnes už mezinárodní firma, která si drží vývoj, výzkum i sídlo stále v Česku, má po světě skoro 500 zaměstnanců a 21 kanceláří. Pobočku v Ruské federaci uzavřela. Dodávky do země okamžitě po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu zastavila.

„Válka na Ukrajině ještě více zvedá ceny komodit na trhu, tím pádem je větší motivace pro koncové zákazníky, aby přecházeli na decentralizovanou výrobu a tím si vlastně snižovali náklady za energie,“ vysvětluje Petr Matas, jak konflikt Ruska a Ukrajiny ovlivňuje jejich byznys.

„Tlak jde přímo od koncových spotřebitelů, kteří mají vysokou spotřebu. Ti si pak instalují lokální zdroje do výroben, továren,“ dodává k důvodu, proč právě jejich byznys založený na záložních zdrojích energie roste. Loni o dvacet procent, letos předpokládají ještě vyšší růst.

„Jestliže měli lidé nějakou obavu z používání plynu a nafty a chtěli být zelenější, tak teď se k tomu ještě přidává, že to jde z Ruska. Takže to má i emocionální rozměr. To nastavení v naší hlavě se vlastně pořád mění a urychluje. Spíš to vidím jako urychlení trendu,“ upřesňuje jeden ze zakladatelů a spolumajitel firmy ComAp Libor Mertl.

„Obecně je Česká republika pozadu o několik let. Na rozdíl od Austrálie, Skandinávie, Kanady či Spojených států. Firmy řeší, jakým způsobem být míň závislé, zelenější. To, co se dělo před pěti lety, by se dalo nazvat ‚greenwashing‘. Většina firem o tom víc mluvila, než dělala. To se za poslední dva roky zásadně změnilo. Firmy v tom skutečně něco dělají. Banky podporují, investoři a majitelé žádají. Ten trend k nám za dva tři roky přijde taky. Spor Ukrajina–Rusko to jenom urychluje,“ je přesvědčen jeden ze zakladatelů firmy.

Takže roste zájem o lokální zdroje, které ovládáte na dálku?

Petr Matas (PM): Rozhodně roste, prakticky po celé Evropě a jinde taky. Jedná se o fotovoltaiky v kombinaci s bateriovými systémy, s kogeneračními jednotkami, které jsou instalovány lokálně. Obecně ten trh roste globálně o nějakých deset procent ročně. Je to jeden z nejvíc rostoucích trhů. To podle mne krize na Ukrajině mění. Tempo růstu se ještě zvětšuje.

Libor Mertl (LM): A do budoucna vodík. To přijde za pět, deset let.

Jaké další trendy sledujete v souvislosti s tím, co se děje?

LM: Zatímco doposud jsme zvyklí na jeden, nebo pár velkých zdrojů s tím, že stabilitu řídily ty velké, do budoucna v zemích typu Austrálie nebo Anglie vznikne obrovské množství mikro sítí, které jsou inteligentně řízené. Čím větší budou obnovitelné zdroje, tím míň se dá předpovídat, jak budou vyrábět elektřinu. Sluníčko svítí – nesvítí, vítr fouká – nefouká. Takže se to mnohem hůř předpokládá než doposud, kdy uhelná elektrárna se dala nastavit na nějaký výkon a na ten běžela. Inteligence bude mnohem větší jak na straně výroby, tak na straně spotřeby. Bude to dražší, ale udržitelnější.

Co se bude v této souvislosti odehrávat další roky v Evropě?

LM: To je otázka, jak se do toho zamíchá plyn. A to teď nikdo neví. Budeme nadále dalších deset let odebírat plyn z Ruska, nebo ne? Bude nám Rusko dodávat? Budeme ho chtít odebírat? Jsme schopní se bez toho obejít? To, že za třicet let tady plyn nebude a budou tady obnovitelné zdroje, to je jasné. Ale co se bude dít dalších deset let? Doposud byly plány, že plyn bude tranzitní médium.

A teď možná ne. Určitě teď bude hodně států znovu zvažovat jadernou energii. Možná i Německo, v Čechách je to teď velké téma. Takže jaderná energie je jeden trend. Mnohem větší energie se napře do obnovitelných zdrojů. Více větrníků, více fotovoltaiky. Tento trend je také zřejmý. To, že se tím plyn nedá úplně nahradit, je jasné. A co bude mezi tím, se zatím podle mne moc neví.

PM: Já to vidím podobně. Ještě bych to ale rozdělil, transformace energetiky není jen ve výrobě elektrické energie, ale je to teplo, elektromobilita, která do toho přináší obrovskou neznámou. Výroba tepla, to je podle mne větší oříšek. Tam je plyn prostě základ, pokud chcete snižovat emise. Takže pokud by docházelo k tomu, že Evropa si řekne striktně: nechceme ruský plyn, neumíme ho nahradit žádným dovozem zkapalněného plynu, tak se podle mne vrací do hry zpátky uhlí na nějakou dobu.

Je pro tuto chvíli Green Deal mrtvý?

PM: Za mne je Green Deal vize. Nikdy to nebyl žádný plán. Takže vize je pořád tady. Neví se, z jakých zdrojů se bude vyrábět. Praktici budou říkat: Nelze solárem nahradit prostě teplárnu.

LM: To, zda se bude nahrazovat plyn a jak moc, teď nikdo neví a to může teoreticky Green Deal zpomalit. Tím, že budeme používat uhlí místo plynu po nějakou dobu.

Jaká je tedy prognóza energetického mixu v Česku?

PM: Já si myslím, že plyn tam bude stoprocentně dál. Ve finále si myslím, že tam bude i ruský plyn. Až, jak doufám, ta válka skončí, vznikne prostě nějaká dohoda mezi Evropskou unií a Ruskem. Protože budeme pragmatičtí. A pak je otázka, jak budeme rychle plnit ty ambiciózní cíle v  obnovitelných zdrojích. Protože před tím konfliktem všichni říkali, že třeba pro Českou republiku je velmi ambiciózní splnit ta procenta obnovitelných zdrojů v budoucím energetickém mixu ČR.

LM: Já si také nedokážu představit, že bychom se bez plynu měli obejít. Už je otázka, odkud ho budeme brát, ale i to, zda chceme přimíchávat vodík do plynu. Pak ten plyn jako základ potřebujeme.

A co cena? V příštím roce a v dalších letech?

LM: Podle mne cena musí jít nahoru. A půjde nahoru. Je to vzácná surovina a obnovitelné zdroje jsou dražší, v principu. Energie byla doteď levná, dostupná, stabilní, ale neudržitelná, prostě to tak dál nejde. Čeká nás přechod na něco, co bude mnohem dražší a udržitelné. A obávám se, že se musíme naučit principiálně energiemi šetřit jako něčím, co je hodně vzácné. Počínaje tím, že si budeme doma snižovat teplotu, konče tím, že budeme víc jezdit městskou dopravou než auty. Po to, že budeme jezdit pomaleji a že si budeme rozmýšlet, kam pojedeme. To všechno je potřeba dělat. A není jiná cesta, než že to bude drahé, abychom si toho vážili. Bude drahý benzín, drahá nafta, elektřina, bude drahý plyn. A podle mne i tohle Green Dealu pomůže. Samozřejmě pak je otázka na stát, jakým způsobem bude podporovat nízkopříjmové domácnosti a jakým způsobem to bude řešit. To je složitá otázka.