Zemědělci mají nabito na Fialu. Studie kritizuje nové dotace

Studie společnosti KPMG vyhodnotila dopady nové společné zemědělské politiky, která má platit od roku 2023. K parametrům reformy se staví kriticky.

Vypracování analýzy si u KPMG zadal Zemědělský svaz a Agrární komora ČR, což jsou organizace, které tvrdě vystupují proti zemědělské reformě prosazované vládou Petra Fialy (ODS). Analýza využívá data z veřejně dostupných zdrojů například Českého statistického úřadu, Ústavu zemědělské ekonomiky a informací a také neověřená data, dodávaná například Zemědělským svazem a Agrární komorou.

Skeptická je studie zejména k výši takzvané redistributivní sazby 23 procent, na které vydělají menší farmy pod 500 hektarů orné půdy. Negativně ale poznamená větší podniky a především 1959 těch největších. Každý sice dostane zvýšené dotace, ale pouze na 150 hektarů. Hektary nad tento strop budou oproti dnešku naopak dotovány méně.

Návrh má podle KPMG kompenzovat malým farmám výhody z rozsahu, z nichž profitují velcí zemědělci. Ti nakupují díky množstevním slevám levněji pohonné hmoty, osiva i zemědělské stroje a navíc jsou schopni prodat úrodu za výhodnější ceny třeba v zimě, protože mají vlastní sklady a po sklizni obvykle ceny rostou.

„V našich podmínkách je zvolených 23 procent překvapivě vysoké číslo, které příliš neodpovídá struktuře českého zemědělství. Těžištěm zemědělské produkce jsou zde totiž na rozdíl od západní Evropy relativně větší podniky,“ uvedl Radek Chaloupka z KPMG Česká republika.

Průměrná velikost farmy je v Česku 121 hektarů, v Evropské unii je to méně než 28 hektarů.

Rizika podle studie spočívají v dalším snižování chovů hospodářských zvířat, které jsou doménou větších zemědělských společností. V krátkodobém až střednědobém výhledu se prý reforma dotací může projevit nedostatkem finančních prostředků.

Snížení základní platby (nyní se platba na plochu nazývá SAPS, od roku 2023 se bude označovat BISS) o 16 procent může mít vliv na konkurenceschopnost podniků, zpomalení inovací a snižování produkce.

„Riziko, které může nastat v dlouhodobém výhledu, je úpadek a snižování počtu velkých podniků, které aktuálně zajišťují 77 procent produkce v Česku, což může vést k divesticím (zbavování majetku, pozn. red.),“ tvrdí studie.

„Dalším důležitým aspektem je současná geopolitická situace (válka na Ukrajině, energetická krize), jejíž následky mohou silně dopadnout i na české zemědělství a jeho produkci,“ stojí v dokumentu.

Evropská unie by neměla vlivem války na Ukrajině a předpokládaného snížení tamní produkce obilí a slunečnice trpět nedostatkem. Problémem ale může být kolísání cen na světových trzích.

„Vláda prosazuje zásadní změnu, aniž si nechala spočítat ekonomické dopady svého rozhodnutí. Naše propočty a data od našich členů pan ministr jen zlehčoval. Proto jsme nechali zpracovat dopadovou studii u renomované poradenské firmy,“ vyzval nyní předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha vládu, aby přehodnotila parametry navrhované strategie.

Asociace soukromého zemědělství (ASZ) sdružující menší zemědělce uvedla, že bude analýzu podrobně studovat a poté se vyjádří, v principu však parametry reformy včetně výše redistribuce 23 procent hájí.

„Strategický plán naopak narovnává podmínky a dává prostor největší skupině zemědělců, kteří tu byli systematicky opomíjeni, ačkoliv na nich stojí zemědělství všude v celé Evropě a jsou hlavní podstatou společné zemědělské politiky EU,“ reagoval předseda ASZ Jaroslav Šebek.

Dodal, že právě současná struktura způsobuje zmíněnou divestici. „Farmy se prodávají do cizích rukou a ztrácíme vliv na české zemědělství,“ uvedl. Soběstačnost je podle něj dnes závislá na velmi malém počtu podniků. „Nevyužitím potenciálu českého venkova máme problémy v údržbě krajiny a proto není zemědělství konkurenceschopné,“ dodal.

Místopředseda ASZ Jan Štefl zmíněnou studii kritizuje: „Jedná se o analýzu s mnoha zcela chybnými, nepřesnými a autorem prokazatelně neověřenými vstupními údaji k čemuž se KPMG jako zpracovatel analýzy k mému opravdu velkému údivu navíc rovnou přímo už i v zadání cílů projektu sama hlásí alibistickým prohlášením , že ‚neprovedla audity vstupních dat, a tedy neodpovídá za jejich správnost‘,“ tvrdí Štefl s tím, že analýza obsahuje údajně podstatné odkazové, početní a číselné chyby. Podle jeho slov se analýza „zaměřuje pouze na polemiku o navýšení platby na první hektary oproti minimálně povinným 10 procentům, které v celkovém objemu provozních dotací zemědělcům představují pouze okolo 6 % a které nemohou v celkovém kontextu vůbec nijak existenčně ohrozit žádnou velikostní skupinu zemědělců, natož zemědělství jako celek“.

V Česku je 26,5 tisíce zemědělských subjektů, které v průměru v roce 2019 získaly 276 eur na každý hektar. Nejvíce ze sousedních zemí získaly farmy v Rakousku (353 eur), které kvůli nejnižšímu podílu orné půdy své zemědělství ve větší míře staví na živočišné výrobě. Vyšší dotace mají zemědělci v Německu a Francii, 292, resp. 293 eur. Naopak méně než ČR z unijní kapsy na hektar dostávají Slováci a Poláci.

Podle analýzy by se bez zemědělských dotací ekonomicky vůbec nevyplatilo vyrábět mléko, pšenici, jablka ani brambory.

Podle dat Ústavu zemědělské ekonomiky a informací z roku 2020 byla ztráta u mléka bez dotací 2 653 Kč na 100 krmných dní. Pšenice se pěstovala s průměrnou ztrátou 8 554 korun na hektar, produkce brambor je minus 44 823 korun na hektar a na jablkách ovocnář prodělával dokonce 84 404 korun na hektar.

Aktualizace 7. září 13:51: Do textu jsme přidali vyjádření Asociace soukromého zemědělství.