Žebříček nejohroženějších pozic. Z pracovního trhu jich zmizí statisíce

Přibližně milion zaměstnanců dnes pracuje v profesích, které jsou a budou ohroženy snížením počtu pracovních míst a přebytku zaměstnanců.

Podle analýzy „Budoucnost českého pracovního trhu“ od společností Boston Consulting Group a Aspen Institute CE přijde do roku 2030 o místo přibližně 330 tisíc pracujících. V příštích osmi letech jejich pozice totiž zanikne a nebudou ji moci dále vykonávat.

Důvodů je několik. Mezi nimi jsou například ekonomické vlivy v důsledku klimatických změn, dopady 4. průmyslové revoluce či důsledky covidu-19 a další.

„Tyto změny pak vedou k nesouladu mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce, a to v rámci požadované kvalifikace, nabízených pracovních a mzdových podmínek nebo místa výkonu práce,“ otevírá téma Jakub Augusta, vedoucí oddělení mediální komunikace Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV).

Oproti současnosti dojde do roku 2030 podle Jiřího Švejcara, partnera BCG a jednoho z autorů studie, k proměně chybějící pracovní síly. „Zvýší se poptávka po pracovnících s vyšší mírou individuální přidané hodnoty na úkor pracovníků bez kvalifikace a vykonávajících snadno automatizovanou činnost,“ uvedl.

Na základě demografie, počtu absolventů, globálních trendů, změny produktivity a poptávky autoři vypočítali v jakých profesích dojde do roku 2030 k největšímu teoretickému přebytku pracujících.

Přebytek většiny z uvedených pozic lze vysvětlit na základě globálních trendů jako jsou digitalizace a automatizace či útlum průmyslových sektorů.

To potvrzuje také hlavní ekonom společnosti Deloitte David Marek. „Současná situace, kdy dlouhodobě chybí pracovní síly a zároveň roste tlak na ziskové marže, vede k sílícímu tlaku na automatizaci. Logicky jsou nejvíce ohrožené obory náročné na manuální repetitivní práci, konkrétně jde zejména o pracovní místa ve zpracovatelském průmyslu,“ uvedl.

Dodává zároveň, že právě automatizace se prosazuje také u kognitivní repetitivní práce v odvětvích služeb jako je například finanční sektor. U některých je však výsledek méně intuitivní, například u právníků nebo lékařů.

Právě v případě lékařské profese je na místě uvést, že podle realizované analýzy má aktuální nedostatek lékařů vrcholit v letošním roce a vlivem demografie, tedy vlivem snížení množství lékařů odcházejících do důchodu z přibližně dvou tisíc ročně na sedm set v následujících letech, a nedávného navýšení kapacit lékařských oborů až na více než 2 500 absolventů ročně bude do zdravotnictví přicházet výrazně více lékařů, než bude odcházet.

A to přesto, že vlivem stárnutí populace počítá model s vyšší poptávkou než dnes.

„Neznamená to, že lékaři budou nezaměstnaní nebo že by se museli výrazně přeškolovat. Lze očekávat, že dojde ke snížení přesčasů a zkvalitnění péče. Navíc dlouhodobější výhled ukazuje, že od roku 2034 bude opět docházet k poklesu,“ dodává Švejcar.

Podobný jev lze pozorovat i u právnických profesí. Souvisí s vysokou kapacitou studentů právnických fakult. Naopak v případě profese učitele má přebytek pracovníků nastat kvůli snižování počtu žáků ve třídě. Umělecké profese je pak obtížné modelovat – jde o odhady na základě počtu umělců vůči populaci a kapacitě škol.

„Odhadujeme, že většina zaměstnanců, kteří přijdou o práci, bude schopna relativně snadno přejít na jinou profesi. Zároveň bude s jistou prodlevou docházet k postupné úpravě kapacity škol a počtu absolventů,“ vysvětluje autor analýzy.

Výsledky žebříčku podporují také aktuální data Ministerstva práce a sociálních věcí o zaměstnanosti v profesích, kde dochází dlouhodobě k úbytku zaměstnaných osob.

Mezi takové patří například pomocní pracovníci ve výrobě, dopravě a skladování, kde za období mezi lety 2015 až 2021 odešlo devět tisíc pracovníků. Důvodem je podle dat MPSV dopad 4. průmyslové revoluce, kdy jsou rutinní a některé pomocné profese nahrazovány zejména digitalizací procesů.

Další profesí, které se týká dlouhodobý úbytek zaměstnanců, jsou zprostředkovatelé služeb, kde za posledních šest let své místo opustilo více než 15 tisíc lidí. V tomto případě je podle MPSV na vině digitalizace. Služby jsou totiž stále více poptávány v online prostředí.

Ve stejném množství své pracovní pozice opouštěli také pracovníci v ekonomických a příbuzných oborech. „Důvodem může opět být dopad 4. průmyslové revoluce, kdy jsou různé rutinní (i mnohdy administrativní činnosti) nahrazovány pokročilými technologiemi a digitalizací,“ vysvětluje Jakub Augusta, vedoucí oddělení mediální komunikace resortu.

Ve stejný čas, kdy bude 330 tisíc pracovních pozic organicky zanikat, se budou tvořit i nová místa. Podle výpočtu odborníků má do roku 2030 vzniknout celkem 520 tisíc nových pozic. Na základě stejných kritérií tak ze studie vyplynulo, z pohledu příležitosti najít nové místo, dvacet nejzajímavějších profesí.

Těchto 520 tisíc pozic je příležitostí pro zmíněných 330 tisíc pracujících, kteří budou muset změnit povolání.

„Nelze přesně předvídat trajektorii jednotlivých profesí, avšak na základě příbuznosti oborů, profilu vzdělání zaměstnanců a matice přechodu modelu pracovního trhu odhadujeme, že přibližně 275 tisíc pracujících najde uplatnění relativně snadno. Bude jim stačit jednodušší rekvalifikace či zaškolení při práci,“ uvádí partner BCG Jiří Švejcar.

Zajímavé je, že některé profese, které se v žebříčku umístily jako ty, ve kterých bude v příštích letech chybět nejvíce zaměstnanců, jsou zároveň i ty, ze kterých dlouhodobě pracovníci mizí.

Příkladem mohou být řemeslníci a kvalifikovaní pracovníci hlavní stavební výroby, kde bude do roku 2030 chybět téměř 53 tisíc pracovníků. Mezi lety 2015 a 2021 tento obor totiž opustilo 42 tisíc lidí.

„Důvodem je nedostatek pracovní síly v těchto profesích, který je mimo jiné způsoben i nepříznivým demografickým vývojem, kdy pracovníci v těchto profesích postupně dosahují důchodového věku, a současně také dopady 4. průmyslové revoluce, kdy jsou některé profese nahrazovány moderními technologiemi,“ komentuje mluvčí MPSV dostupná data.

Podobně je na tom také profese uklízečů a pomocných dělníků v domácnostech, hotelech, administrativních a jiných objektech, kde za posledních šest let odešlo 43 tisíc pracovníků. Důvodem je podle Augusty jednak dopad covidu-19 a současně svoji roli hrají i nabízené mzdové a pracovní podmínky.

Z osmiletého výhledu vyplývá, že ačkoliv zanikne přes tři sta tisíc pracovních pozic, více jich organicky přibude a vznikne převis mezi poptávkou a nabídkou v práce. Celkově by mělo jít až 190 tisíc pracovních míst.

Podle Tomáš Ervína Dombrovského, analytika pracovního trhu ze společnosti LMC, se pracovní trh neustále zrychluje a požadavky a potřeba na trhu práce se mění velmi rychle.

To je důvodem, proč se v některých případech může úzká specializace zaměstnance stát pastí.

„Člověk je nejvíce ohrožený tím, že v okamžiku, kdy se změní potřeby na trhu, tak už nesežene adekvátní práci. To vede k tomu, že dnešní doba přeje více generalistům, tedy lidem s obecnějším vzděláním a přehledem, kteří jsou schopni se rychle posouvat od jedné věci k jiné,“ okomentoval analytik.

Právě u nich tak bude výrazně jednodušší přecházet z jedné profese do jiné. Volné pracovní kapacity lze podle odborníků také plnit z dalších tří zdrojů, které mohou běžnou základnu aktivních dospělých pracovníků posílit.

Jde o pracovníky ze zahraničí nad rámec normální počtu příchozích a vyšší zapojení ekonomicky neaktivního obyvatelstva, tedy populace v kategorii 50+ let a osob pečujících o děti.

Současná uprchlická krize, která má v prvé řadě humanitární rozměr, je zároveň jedinečnou příležitostí pro doplnění chybějící pracovní síly. Aktuální počty příchozích (přibližně 350 tisíc uprchlíků – stav ke květnu 2022, pozn. red.) znamená v dlouhodobém horizontu 50 až 120 tisíc pracujících v závislosti na procentu navrátivších se zpět na Ukrajinu.

„Náš model ukazuje, že z pohledu pracovního trhu je možné dlouhodobě absorbovat až 360 tisíc Ukrajinců, z toho 190 tisíc pracujících, což znamená v současné vlně přijmout přes 500 tisíc příchozích,“ vysvětluje Švejcar.

Ve světle předpokládaného vývoje bude podobně jako v případě pracovníků přicházejících ze zahraničí zaměstnanost v kategorii 50+ let a přístup zaměstnavatelů k těmto pracujícím nabývat na důležitosti.

„Výpočet předpokládá postupné navyšování průměrného věku odchodu do důchodu ze současných 62,3 let na 64,5 let v roce 2030. Plošné navyšování věku odchodu do důchodu o jeden rok nad rámec již schváleného vývoje může teoreticky navýšit počty pracujících o přibližně 80 tisíc, ale pouze 25 procent by přímo pomohlo v chybějících povoláních. Dalších 34 procent by bylo možné přeškolit na chybějící povolání a 40 procent by zaměstnání nenašlo a zůstalo by v sociálním systému,“ okomentoval možnost zapojit více pracovníků nad padesát let věku Švejcar.

Jedním z velkým problémů českého pracovního trhu je zapojení žen, především po rodičovské. Často jsou zmiňovány komplikace typu vyšší absence, nároky na flexibilitu a podobě.

„Jedním z možných řešení je výrazné rozšíření flexibilních úvazků. To znamená zvýšení flexibility pro ženy, snadnější skloubení pracovního a rodinného života, což může vést k omezení konfliktů s prací a zlepšení vnímání zaměstnávání této skupiny,“ vysvětluje Jiří Švejcar, partner BCG.

Podle slov Petry Ondrušové z České spořitelny, která má ve společnosti na starost diverzitu, je tato změna na trhu práce vidět už u nově nastupující generace.

„Různé formy zkrácených úvazků zcela určitě mají své místo na trhu práce. Aktuálně zejména pro rodiče, ale i ty, kteří se ocitnou v takzvané sendvičové situaci – starají se o děti a zároveň o své rodiče nebo prarodiče. Do budoucna předpokládáme nárůst zkrácených úvazků s ohledem na trendy wellbeingu a work-life balance,“ uvádí Ondrušová.