Článek
K zastropování cen energií se nejen česká vláda dlouhou dobu stavěla zády. Ale když začaly ceny elektřiny na burze stoupat do rekordních výšin, svůj postoj stejně jako některé další státy Evropské unie (EU) přehodnotila. V pondělí se totiž velkoobchodní cena elektřiny na burze dostala na 1 000 euro za MWh.
O konkrétních opatřeních regulace cen energií budou energetičtí ministři členských států EU debatovat příští pátek. Jako jedna z variant se jeví právě zastropování ceny plynu, který se používá výhradně k výrobě elektřiny v paroplynových elektrárnách. Zemní plyn je aktuálně nejdražším zdrojem, z nějž se elektřina vyrábí.
Právě na tomto opatření by se ale musely země shodnout. „Pokud bychom měli opravdu dotovat, nebo stropovat cenu zemního plynu pro provoz paroplynových bloků pro samotnou Českou republiku, tak to nepomůže, protože jsme součástí velkého trhu s elektřinou. Muselo by to udělat i Německo,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys Michal Macenauer, ředitel strategie energetické poradenské firmy EGÚ Brno.
Cena elektřiny s dodávkou na následující rok na pražské burze v pondělí překročila 1 000 euro za MWh, což je asi 24 600 korun. Překvapuje vás to?
Abych pravdu řekl, překvapuje. Málokdo by čekal před 14 dny tuto cenu. Při zpětném pohledu mě to překvapuje už méně. Těch důvodů, proč je cena vysoká, je mnoho. Na některých se shodne celá energetika. Některé jsou zjevné. Je to cena plynu, obrovská nejistota, která každým dnem, možná každou hodinou narůstá, co bude s dodávkou ruského plynu do Evropy.
A některé vlivy jsou ne tak úplně zjevné. To jsou třeba problémy s jadernými elektrárnami ve Francii, které jsou dlouhodobě podfinancované a pravděpodobně špatně udržované. Mají tam nějaké problémy s korozí, pokud jsem dobře informován, a v neposlední řadě i velké problémy s chlazením vlivem nedostatku vody v některých řekách.
Právě kvůli vysokým cenám energií se teď debatuje o tom, zda neodstoupit z energetické burzy. Musíme na energetické burze být?
Energetická burza je organizovaný trh. Nedomnívám se, že samotná burza jako nástroj by byla vina. Co se ukazuje jako věc, která nám v této těžké době neslouží, tak je propojení trhů napříč Evropou. Když jsme byli v situaci, kdy zdrojů bylo dost, byla spousta obnovitelné energie, která byla dotovaná a tyto zdroje měly přednostní právo přístupu do sítě, tak to propojení a obchodování pomáhalo cenu snižovat. V tuto chvíli nám ale ten problém Francie zavléká přes Německo do České republiky a propojení ukazuje své „zoubky“.
Pokud se cena bude dál hystericky vyvíjet, tak se domnívám, že bude muset dojít k nějakému omezení propojení trhu.
Bylo by vůbec reálné z burzy vystoupit?
Burza je jenom systém obchodování. My bychom museli zařídit, aby Česká republika svou výrobou a spotřebou, která je v podstatě v nadbytku, odstranila výrobu z plynových elektráren, nebo ji zakázala či nějakým způsobem legislativně omezila. Jsme saturováni s dodávkou z jiných zdrojů – jádro, obnovitelné zdroje, uhlí a nějaká voda, spalování odpadu a podobně. Kdybychom se vydělili z tohoto obchodování a naši výrobci by neměli možnost distribuovat elektřinu za hranice, tak toto by skutečně pomohlo.
Reálné to ale není, protože systém je koncipován jako volný trh a nedovedu si představit, že by Česká republika udělala takovýto jednostranný krok. To by znamenalo odvetu a jednostranně by to nemohlo proběhnout. Pokud se nějak administrativně omezí možnost přeshraniční výpomoci nebo exportu, tak to bude muset být dohoda celé EU. Ale nezaměňujme propojenost s burzou.
Sami nic nezmůžeme
Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela kvůli velkoobchodním cenám energií svolal na příští pátek mimořádné jednání ministrů energetiky Evropské unie, kde se má řešit, jak ceny energií zkrotit. Jaké jsou podle vás konkrétní možnosti regulace cen?
Je otázkou, do jaké míry je možné regulovat samotnou cenu a také co regulace znamená. Pokud bychom chtěli stanovit nějakou hranici, kterou zaplatí koncoví zákazníci, tak kdo uhradí ty náklady na rozdíl ceny, kterou platí zákazníci a za kterou byla elektřina nakoupena?
Musel by to být stát a tam jde skutečně o obrovské výdaje na úrovni vyšších jednotek až desítek procent výdajů rozpočtu jakékoli země EU. Myslím si, že toto není možné, toto není cesta. Nemůžeme regulovat cenu veškeré vyrobené elektřiny ani plynu.
Jestli je něco možné, uvažuje se o regulaci ceny, respektive dotování ceny plynu pro plynové elektrárny, tam to má skutečně velký efekt a doufejme, že se to velmi brzo stane. Nicméně upozorňuji, že toto nebude stačit, protože když se podíváme na vývoj z posledního týdne, tak cena elektřiny není určována růstem ceny plynu, ta je určována jinými problémy a ty nepominou. Francie se svými problémy s jadernou energetikou… to se nestane minulostí během jednoho týdne.
Ministr Síkela se chce na řešení dohodnout i s ostatními státy EU. Je podle vás reálné, že se na nějakém jednotném řešení dohodnou?
Pokud bychom měli opravdu dotovat nebo stropovat cenu zemního plynu pro provoz paroplynových bloků pro samotnou Českou republiku, tak to nepomůže, protože jsme součástí velkého trhu s elektřinou. Muselo by to udělat i Německo. My máme sice pořád na úrovni Evropy jako celku největší výrobu z jádra, ale druhým nejvýznamnějším zdrojem je skutečně zemní plyn. Potom je pravděpodobně uhlí a obnovitelné zdroje. K zastropování ceny zemního plynu pro paroplynové elektrárny by musela přistoupit Evropa jako celek. My máme jen opravdu malou výrobu.
A je reálné, že se země shodnou?
Myslím, že je vysoce reálné, že se podaří dohodnout zastropování ceny zemního plynu pro paroplynové elektrárny. Samozřejmě, že je to řešení velmi lákavé po odběratele a pro firmy. Zkusme pár čísel. Státní rozpočet byl naplánovaný s výdaji kolem 1 900 miliard Kč a my teď víme, že čeští zákazníci teď zaplatí za elektřinu a zemní plyn mezi roky 2021 a 2022 navíc o nějakých 300, 400 možná 500 miliard Kč navíc. Zkuste těch 400 miliard poměřit s těmi 1 900 miliardami, to je obrovské číslo. To si vláda nemůže dovolit udělat, protože je to ekonomická sabotáž.
Ministr Síkela chce jít v zastropování cen ještě dál a úplně oddělit cenu plynu, ze kterého se vyrábí elektrická energie, od toho zbytku. Jak by bylo takové řešení uskutečnitelné?
To je právě ono. Je to uskutečnitelné. Vezmete plyn, nakoupíte ho a prodá se těm, kteří vyrábějí elektřinu ze zemního plynu, která bude nějak pevně stanovená. Bude se to muset hlídat, aby ta dotace nebyla příliš nízká, nebo příliš vysoká.
A to se může hradit z různých zdrojů, třeba ze státního rozpočtu. Je to relativně malá částka na to, kolik se tím uspoří. Ta cena klesne o velmi výraznou hodnotu, doufejme, i když trh může reagovat různě. Selektivní dotování ceny plynu pro paroplynové elektrárny je výhodné. Je i relativně levné.
Nemusí to být ze státního rozpočtu, mohlo by se to rozpočíst mezi odběratele elektřiny. Vydělali by na tom. Sice by zaplatili nějaký poplatek za tuto dotaci, ale platili by výrazně nižší účty za elektřinu.
Technicky to realizovatelné je a lze to realizovat i rychle. Nicméně upozorňuji, nebude to stačit.
Emisní povolenky změňme na daň
Jaká další opatření bychom tedy měli mít, když tohle podle vás stačit nebude?
Mělo by dojít ke zrušení nepředvídatelného systému emisních povolenek. Dnes má povolenka cenu 90 euro a dlouhodobě měla cenu tři eura, i jedno euro. Hrozí, že povolenka bude za 200 euro, to nikdo nedokáže říct. Jestli mám na jednu MWh náklad 40 nebo 80 euro, tak mi to tu ekonomiku posouvá do úplně jiných sfér.
Nahraďme to systémem emisní uhlíkové daně. Je to věc, která se nedá udělat rychle, ale už samotné vyřčení toho, že rušíme tento nesmyslný systém, který produkoval obrovskou nejistotu, by ten trh uklidnil.
Jsou kritici, kteří tvrdí, že dnes je vliv ceny emisní povolenky na cenu elektřiny mizivý. Mají pravdu. U uhelné elektrárny je to sice hodně, ale u paroplynové, tedy té závěrné (elektrárna, kde je výroba elektrické energie nejdražší, a určuje tak i její cenu, pozn. red.) je to asi 40 euro, ale to je vliv přímý. Nepřímý vliv toho, že budoucí cena je neznámá, je mnohem větší.
Když se vrátíme k zastropování cen, tak na jaké úrovni by podle vás měl být ten strop?
To není otázka pro energetika, to je otázka pro někoho, kdo má odpovědnost za rozpočet České republiky. Když se řekne stropování, tak má každý pocit, že peníze spadnou z nebe. Nespadnou, daňový poplatník to zaplatí a otázka je, jestli se mu to vyplatí. A toto číslo nemůže energetik stanovit, to může udělat jedině politik. To je čistě politická otázka.
Pokud se ceny energií zastropují, jak to pocítí koncový odběratel, tedy domácnosti a firmy?
Sníží se jim účty. Což má mimochodem neblahý vliv. Když je nějaké entity málo a zdražuje, tak se tím redukuje poptávka, takže je tady efekt, že poptávka je svým způsobem flexibilní. U elektřiny je flexibilita nízká, nicméně je tam. Lidé v třípokojovém bytě si řeknou: „Aha, máme ložnici, tam potřebuju vytápět na 16 stupňů, v obývacím pokoji na 19,5 a zbytek prostě vytápět nebudu, protože letos potřebujeme přežít a nemůžeme dát za vytápění trojnásobek toho co minulý rok.“ Když budete cenu uměle snižovat dotacemi, tak tam ten efekt nebude. Ta dotace svým způsobem působí proti sobě sama.
Kromě cen energií se také řeší, zda energií bude dostatek, zejména plynu. Včera Prahu navštívil německý kancléř Olaf Scholz a s předsedou vlády Petrem Fialou řešili nákup kapacity v jednom z chystaných německých LNG terminálů, tedy terminálů na zkapalněný zemní plyn. Jak by získání další kapacity v LNG terminálu Česku pomohlo? Česko už má kapacitu v nizozemském LNG terminálu, která by měla pokrýt zhruba jednu třetinu naší roční spotřeby.
Měli jsme z 98 procent ruský plyn. Ten ruský plyn musí zmizet úplně, v žádném případě na něm nemůžeme být závislí. Není jiná možnost, jak dostat do Evropy jiný plyn, než pomocí LNG. Takže budování LNG kapacity, které se mimochodem děje závratnou rychlostí, je jediná cesta. Žádná jiná není.
Podstatné je, aby ta LNG kapacita existovala. Té produkční kapacity plynu při dnešní ceně je dostatek. Nemusíme mít moc velké obavy, že bude nedostatek média. Pokud se ovšem chceme dostat na cenu, která byla obvyklá v letech před krizí, tedy kolem 30 až 50 euro za MWh, tak tam už budeme muset budovat dlouhodobější vztahy se zahraničními zámořskými producenty. Nikdo nepůjde za nízkou cenu do velkého rizika.
