Článek
Výstavní hospodářství v podhůří Krkonoš v malé obci Prosečné působí v jarním slunci idylicky. Po zelených svazích pobíhají desítky černých krav Angus, v obytné části stojí penzion s minizoo pro hosty, hřiště a skleníky se zeleninou.
Opodál se schovává už méně krásná bioplynová stanice a posklizňová linka. Kvůli těm se sem nejezdí, ale farmářům pomáhají přežít. To se potvrdilo v loňské energetické krizi.
Lidé sem jezdí za odpočinkem a také za hovězím masem. Kvůli tomu si tři bratři Basařovi s rodinami nechali postavit automat, který už od nich za dva roky koupilo přibližně patnáct dalších usedlostí. S automaty v Česku přišli jako první.
„Objevili jsme je v Evropě. Jeden máme na farmě, další v prodejně ve Vrchlabí. Každý týden porážíme jalovice nebo býky,“ říká Jan Basař. Čerstvé, typicky mramorované maso Aberdeen-Angus si našlo stálé zákazníky a podle něj dozrává ještě v automatu.
„Jídlo z dálky nemá být levné“
Pro maso si dojíždějí také restauratéři z okolí, například ze Špindlerova Mlýna a z Pece pod Sněžkou. Přestože to málokdo ví, statek má další neviditelnou stopu v jídelníčku Čechů. Oves z polí kolem Prosečné se míchá do müsli značky Emco.
Nejen na hnojivech, osivech a pohonných hmotách pociťují sedláci sílu inflace, protože část zákazníků začala na kvalitním mase šetřit. Kilogram partií na steaky stojí přes 600 korun.
„Ubylo zákazníků, kteří si mohou dovolit lepší maso. Ale setkáváme se s tím, že si dopřejí maso raději méněkrát týdně, ale to naše, které nemusejí vařit nebo péct čtyři hodiny. Ušetří na energiích a chuťově je to k nesrovnání,“ říká.
Podle něj by měl stát nějak pomoci lokálním producentům, aby se farmářské výrobky dostaly například do škol jako na Západě.
„Na Západě se podařilo, že lokální produkty jdou do škol. Děti nemusejí jíst maso, mléčné výrobky a ovoce kdoví odkud. Potraviny by neměly být tak levné, když putují přes půl světa a znečišťují životní prostředí,“ myslí si.
Moc suché, mokré, špinavé…
Jak přesně by měl stát místní zemědělce podpořit, však neví. Basař přitom připouští, že sám exportuje část pšenice do Německa. Vysvětluje, že k tomu přispěla monopolizace výkupů s obilím v Česku a vyšší ceny v Německu.
„V zahraničí nabízejí lepší ceny a hlavně se dohodnete a dohoda platí. Není to tak, že teď je to moc mokré, moc suché, špinavé apod.,“ popsal. „Přivezli jsme třeba dvě fůry hned po sobě s pšenicí ze stejného pole. U každé stanovili jinou kvalitu a tím i cenu,“ uvedl jeden z problémů, na které v Česku narazil.
Kvůli větší nezávislosti a rozložení rizik si farma pořídila posklizňovou linku, kde obilí vysušuje. Na cestě k nezávislosti pomohla i výstavba bioplynové stanice a stavba penzionu. „Je to náročnější než dělat jednu věc, ale také méně riskantní,“ uvedl.
Basařovi hospodaří na více než 200 hektarech orné půdy a 300 hektarech luk a pastvin. Počítají se mezi menší rodinné farmy , ale nejspíš i je zasáhne krácení dotací, které se kvůli reformě nejvíce dotkne velkých farem a holdingů.
Proti krácení dotací v principu není. A vysvětluje proč. „Nerozumím humbuku obrovských podniků, které všechno dohoní velikostí. Čím jste větší, tím levněji nakupujete stroje, hnojiva, osiva, postřiky,“ myslí si Basař.
Bratry z rodiny spojuje společná minulost a křivdy. O statek v padesátých letech kvůli kolektivizaci přišli. O čtyřicet let později jim stát vrátil ruinu, kde z domů rostly břízy. Opravují ji dodnes. Doufají, že pro své děti, které jsou ještě na školách. Sami v dětství nepřemýšleli, že by dělali jinou práci.