Výdejní boxy, kam se podíváš. První města za ně firmám napařila daň

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Česko je velmoc výdejních boxů. Síť různobarevných skříněk, kde si můžete vyzvednout balík kdykoli ve dne v noci, čítá už přes 7000 plechových krabic. Nejvíc jich má Zásilkovna, následovaná Alzou a PPL.

Podle Miloše Malaníka, ředitele DPD ČR, nebude už brzy boxy kam dávat. Firmy bojují prakticky o každý volný metr půdy. „Balíkové firmy mají týmy, které hledají ty dva tři metry čtvereční po ulicích, kam by se samoobslužný box dal umístit. Směřuje to k tomu, že tady všude budou schránky na balíky, ale ty balíky do nich chodit nebudou,“ naráží ředitel na slabší výkon českého e-commerce v loňském roce.

Společnost DPD se rychlou expanzí snaží celoevropský trend doručování mimo domov dohnat. Balíček aktuálně může doručit do jednoho ze svých 270 samoobslužných výdejních boxů, případně do 1700 Alzaboxů, a disponuje i sítí 4700 partnerských obchodů, kde je taky možné zásilku vyzvednout.

Počet klientů, kteří vyzvedávají mimo domov, roste. Letos chce DPD proto instalovat 500 až 600 nových výdejních automatů. „Cílíme na množství asi 6500 výdejních míst do konce roku, před sezonou,“ avizuje šéf firmy v rozhovoru pro Agendu Seznam Zpráv.

Rozmach doručování, které je pro klienty pohodlné a levné, ale začíná vadit některým městům. „Kdyby mi někdo nabídl, že před mým domem, na mém pozemku můžu umístit několik balíkomatů, tak bych řekl ne. Vizuální smog ve městech je a bude. Myslím, že tam zřejmě dojde k nějaké regulaci, jak ta místa mají vypadat,“ míní Miloš Malaník.

První samosprávy zkouší boom samoobslužného doručování zpomalit skrze poplatky. Kromě pronájmu veřejného prostoru od firem začaly vybírat i „daň z výdejních boxů“. „Například na Ostravsku. Platíte za nájem té plochy plus ještě nějakou daň a investici do výdejního místa. Ale musíme to zaplatit, protože teď je honba za tím pokrytím, jsme toho součástí,“ říká Malaník.

Zatím nejvíce klientů e-shopů ale na prvním místě volí dopravu na domácí adresu. Zvláště na malých městech řada z nich žádá kurýry o nestandardní doručení. Když nejsou doma, prosí o zanechání balíku jen třeba před vchodové dveře, do křoví, za popelnice. Skrýše bývají různé. Jenže tento způsob doručování je podle pravidel DPD zakázán. Případné ztráty by kurýr musel hradit.

„Strávil jsem den s kurýrkou na vesnicích kolem Kutné Hory. A požadavky na tohle doručení byly velmi časté. Vztah se zákazníky měla velmi blízký, oslovují ji jménem a říkají jí „Dani, zase mi to nech na terase. Na vesnicích se možná tolik nekrade, lidé mají k sobě blíž,“ líčí Malaník své čerstvé zkušenosti z televizní série televize Nova Utajený šéf, kde v přestrojení za brigádníka pozoroval dění ve „své“ firmě.

Nestandardní doručení „na terasu“ ale bude už brzy legální. „Řešíme, aby si klient a kurýr mohli elektronicky potvrdit, kde se zásilka zanechá, kurýr ji ještě ve svém skeneru bude fotit. Už je to v testovacím režimu,“ uvedl Malaník s tím, že do léta bude novinka v provozu.

Velká čtyřka doručovacích firem Česká pošta, Zásilkovna, PPL a DPD, která si zdejší trh dělí zhruba rovnými dílem, loni bojovala slovy Miloše Malaníka o každého klienta. „Český e-commerce propadal, my jsme v loňském roce na počtu přepravených zásilek rostli, takže jsme šli trošičku proti trendu. Nicméně byl to velmi těžký rok, byl to boj o každý balík, o každého zákazníka. Nikdo nechtěl ztrácet,“ uvedl v Agendě.

Kvůli ostrému konkurenčnímu boji doprava prakticky nezdražovala. „I když byla vlastně za dva roky po covidu kumulovaná inflace skoro 25 procent, tak zdražování bylo de facto zakázané slovo.  Teď už na to musíme reagovat, ale jsme rádi i jen za jednotky procent. Někteří zákazníci na jakýkoliv pokus o zdražení ze strany dopravců reagují tak, že vyvolávají tendry,“ odkazuje Malaník na velké e-shopy.

Každý rok výrazně roste podíl laciných čínských balíků. Čínské e-shopy tlačí dopravce k co nejnižším cenám. „My se tomu snažíme odolat a nebereme zásilky za každou cenu. Nevozíme třeba pro Temu. Vozíme za ceny, které nám ještě dávají smysl, a to, co už nám smysl nedává, tak vozí někdo jiný, ale občas kroutíme hlavou, proč to dělá,“ diví se Malaník.