Článek
Firmy řeší zapeklitý problém. Potřebují nabírat nové lidi, ale ti nejmladší, kteří poprvé vstupují na pracovní trh, mají zcela jiné představy o práci než již zaběhnutí (a starší) pracovníci, což může způsobovat rozkoly na pracovišti.
Že mají lidé narození kolem roku 2000 v mnoha ohledech jiný přístup k životu než jejich rodiče, potvrdil reprezentativní průzkum personální společnosti Předvýběr, pro který data sesbírala agentura Talk Online Panel. Do výzkumu se zapojilo 500 respondentů ve věku 18 až 64 let.
Tak například práci přesčas vykonává aspoň jednou týdně v průměru 40 procent zaměstnanců, pětina tak dokonce pracuje několikrát týdně. Lidé ve věku od 18 do 24 let však takové vytížení v práci podstupovat nechtějí. Minimálně jednou týdně jich v práci zůstává přesčas jen necelá čtvrtina, tedy nejméně ze všech věkových skupin. Naopak nejvíce mladých (15,5 %) říká, že práce přesčas není potřeba a přes pět procent nejmladších pracovníků ji odmítá vykonávat ze zásady zcela.
„Nevidím důvod, proč pracovat, až na výjimky, přesčas, když jsme dohodnuti na osmihodinové pracovní době. Nevidím důvod ani v tom pracovat osm hodin, když zadanou práci zvládnu udělat dřív. Na tom by mělo záležet a ne na počtu hodin, ne? Nedává to přece smysl,“ shrnuje svůj postoj dvacetiletý Jan K. z Prahy, který nastoupil po střední škole zaměřené na IT do počítačového oddělení ve velké výrobní firmě.
Filip Hurda, ředitel společnosti Kogi CON, která se zaměřuje na nastavování správné firemní kultury v podnicích, má pro takový postoj k práci pochopení. „Mladší generace má mimo jiné nižší toleranci k neefektivitě a nefér jednání – snaží se lépe využívat svůj čas a maximalizovat užitek. Chtějí rychleji růst. Jak v osobním životě, tak v tom pracovním,“ vysvětluje.
Vedle pozitivní stránky to však má podle něj i negativa, která je třeba ve firemní kultuře nějak vyřešit. „Druhá strana mince leží v kratší vytrvalosti a neochotě dělat monotónní činnosti (i takové, které bývají nedílnou součástí pracovní náplně konkrétní pozice). V kombinaci s nízkou nezaměstnaností to má za následek vyšší fluktuaci a nefunkční spolupráci – například mezi generacemi,“ upozorňuje.
Aby se těmto rozkolům předešlo, je podle něj třeba všem navzájem vysvětlovat, jak která generace k práci přistupuje a že v konečném důsledků může být každý postoj přínosný. Vybízet lidi k diskusi a aktivní spolupráci je úkolem manažera, který ji musí umět vést tak, aby lidi s rozdílnými názory dokázal namotivovat ke společnému cíli.
Práci je pak nutné rozdělovat mezi nezávislé funkční a generačně propojené týmy a bonusovou složku mzdy napojit na týmové cíle, aby všichni chápali, že více si vydělají právě v okamžiku, když spolu budou efektivně spolupracovat.
Mělo by být přitom jedno, zda lidé pracují z domova, což preferují právě ti nejmladší (53,4 %), nebo ve firmě (68 % všichni zaměstnanci, ale jen 46,6 ti nejmladší), hlavně aby byla práce hotova.
Z výzkumu dále vyplývá, že když mladí pracují, věnují samotné práci zhruba tolik času, jako ostatní (mezigenerační rozdíly byly v řádu desetin či jednotek procent). Největší část lidí – 40 procent – věnuje jiným činnostem než práci (přestávky, povídání s kolegy…) zhruba desetinu pracovní doby. Silnější třetina pracovníků deklaruje, že se dokáže soustředit po celou dobu práce, 15 procent říká, že jinými činnostmi stráví zhruba čtvrtinu pracovní doby a desetina zaměstnanců se přiznává k tomu, že práci věnují polovinu či méně pracovní doby.
Polovina Čechů však nedokáže po práci vypnout. Celých 48 procent lidí žije v přesvědčení, že „člověk musí být ve střehu“ i poté, co má „padla“ a musí odpovídat na důležité zprávy v mobilu či v mailu. Jenom třináct procent lidí umí po pracovní době vypnout mobil, nečíst zprávy a plně se věnovat rodině či sobě.
Další data z průzkumu ukazují, že většina Čechů tráví v zaměstnání v průměru 31,5 hodin týdně, osmnáct hodin věnuje volnému času s rodinou a zhruba 14 hodin pracuje pro rodinu. Mladí mají ale priority poskládané jinak. Pořád sice tráví nejvíce času prací (22,5 hodiny týdně), ale je to zhruba o třetinu času méně než většina populace. Menší je i jejich příděl volného času s rodinou (13,1 h. namísto osmnácti) a práce pro rodinu (10,1 h. namísto 14,4 h).
Naopak více cestují (10,9 h. versus 7,9 h.), věnují se budování kariéry (5,9 h. oproti 2,1 h.) a 6,2 hodiny věnují snaze dosáhnout co nejvyšší výdělek (oproti 2,1 h., které tomu věnuje celá populace). Výrazně více času věnují vzdělávání (10,5 h. oproti třem hodinám).
„Pro nejmladší generaci Z je typické, že se víc starají o sebe než cokoli jiného. Z pohledu zaměstnavatele to nutně nemusí znamenat nic špatného, jenom je třeba umět je správně motivovat,“ říká k tomu František Boudný, ředitel Předvýběru.cz.
Mladí chtějí peníze, ale dívají se i jinde
Zatímco 85 procent populace od práce očekává zajištění obživy, u lidí do 24 let to uvádí jen 71 %. „Neznamená to ale, že pro ně příjmy nejsou důležité – jenom hledají příležitosti i jinde než v trvalém pracovním poměru,“ vysvětluje šéf personální agentury.
Potvrzuje to i skutečnost, že v „běžné“ populaci jsou peníze a majetek důležitější než práce pro pětinu lidí, kdežto u nejmladších pracovníků je tento podíl osmatřicetiprocentní. Stejně tak téměř pětina mladých preferuje budování kariéry, zatímco v celé populaci to uvádí jen necelých šest procent lidí.
Rozdíly v přístupu k životu se objevily také po čerstvých zkušenostech s covidem a válkou. Výzkum totiž ukazuje, že na mladé lidi měly a mají tyto události větší vliv než na starší. Zatímco u většinové populace si osobního života a zdraví váží po covidu více než práce silnější čtvrtina obyvatel, u lidí do 24 let je to přes 36 procent.
Konkrétně válka na Ukrajině také změnila postoj lidí k osobnímu životu a zdraví, avšak méně než covid. U většinové populace si těchto hodnot nyní váží více pětina Čechů, u mladých to je přes 30 procent.
