Varování šéfa Kofoly: Řítíme se k průšvihu s obrovským dopadem na všechny

Za jiných okolností by Kofola právě teď oslavovala rekordní letní prodeje a vysoké tržby. Jenže místo toho teď najela na úsporný režim. „Z pohledu udržitelnosti byznysu se situace jeví jako nejkritičtější, co jsme kdy zažili,“ říká v otevřeném rozhovoru pro SZ Byznys majitel Kofoly Jannis Samaras.

Firmě se náklady zvýšily o více než miliardu a úspory hledá, kde to jde. Akcionářům navrhla nižší dividendu, škrtá akvizice, investice i některé produkty. A došlo už i k propouštění. Sortiment třikrát zdražil a teď poroste cena znovu.

„Ani opakované zdražení nedokáže pokrýt obrovský nárůst cen energií a některých klíčových surovin,“ říká Samaras, podle kterého je teď na trhu nedostatek surovin od cukru přes CO2 až po kyselinu citronovou nebo třeba sklo.

„Jde o komplexní problém, kde jedna věc navazuje na druhou. Řítíme se k průšvihu, který bude mít ohromný dopad na všech úrovních, pokud ho nebude vláda správně řešit. Nejde jen o zastropování cen energií pro domácnosti, jde i o systematická řešení pro firmy, které všem těm lidem dávají práci,“ říká Samaras s tím, že vláda o dopadech současné krize nemluví na rovinu."My se nesnažíme vidět věci černě, ale chceme být k sobě upřímní a připravit se na to, co přijde. Kdo se totiž dobře připraví, má šanci to přežít. A to platí nejen pro firmy a lidi, ale i celé státy," dodává.

Firmy podle něj zase mají strach mluvit o tom, že jim hrozí krach nebo že se kvůli drahým energiím a nedostatkovým surovinám dostávají do gigantických problémů. „Je tak velká autocenzura a obava z upřímnosti, až je to varující,“ říká Samaras.

Jaká je v tuto chvíli situace v nápojářském byznysu?

Co se spotřeby týče, zatím kupodivu dobrá. Prodává se dobře. Na sezónu jsme byli připraveni, díky čemuž jsme měli vysoké tržby. Za jiných okolností bychom i oslavovali rekordní léto. Bohužel nás dohánějí náklady. Kvůli obrovskému nárůstu cen vstupů musíme začít šetřit. Bez úspor by celé fungování Kofoly bylo ohroženo.

Bylo někdy hůř?

Než teď ano. Ale v tuto chvíli nevíme, jak se krize bude vyvíjet dál. Výhled vypadá zatím pesimisticky. Z pohledu udržitelnosti byznysu se situace jeví jako nejkritičtější, co jsme kdy zažili.

Co vás aktuálně trápí nejvíc? Jsou to drahé energie, drahé suroviny nebo nedostatek některých surovin?

Aktuálně jsou to hlavně energie, které se pohybují v závratných výšinách, a drahé suroviny. Například cukr vyskočil na dvojnásobek letošního a trojnásobek loňského roku. Zvyšuje se i cena PET preforem. Začíná se projevovat nedostatek některých surovin – od cukru přes CO2 a kyselinu citronovou až třeba po sklo. Sklárny, stejně jako jiné energeticky náročné provozy, uzavírají své výroby pod tíhou současné krize.

Jde o komplexní problém, kde jedna věc navazuje na druhou. Řítíme se k průšvihu, který bude mít ohromný dopad na všech úrovních, pokud ho nebude vláda správně řešit. Nejde jen o zastropování cen energií pro domácnosti, jde i o systematická řešení pro firmy, které všem těm lidem dávají práci.

Vláda o dopadech současné krize nemluví na rovinu a v souvislostech. A firmy zas mají strach mluvit o tom, že jim hrozí krach nebo že se kvůli drahým energiím a nedostatkovým surovinám dostávají do gigantických problémů. Je tak velká autocenzura a obava z upřímnosti, až je to varující. My se nesnažíme vidět věci černě, ale chceme být k sobě upřímní a připravit se na to, co přijde. Kdo se totiž dobře připraví, má šanci to přežít. A to platí nejen pro firmy a lidi, ale i celé státy.

Co by vám nejvíce pomohlo, aby vláda teď udělala?

Přežili jsme covidovou krizi, z velké části ovlivněnou politickými tlaky. Teď je tu energetická krize, která začala už na konci minulého roku, umocnila ji válka a přelila se do extrémních cen surovin. Obáváme se ekonomické krize, jakou Evropa v moderní historii nezažila.

Stát by měl v této situaci podpořit stabilitu. Například mimořádnými opatřeními v oblasti energií. Neřešit jen dílčí části problému, ale na celou krizi nahlížet v kontextech a souvislostech a hledat celkové řešení. Jakékoli dílčí zásahy včetně zvyšování DPH v tuto chvíli vytvářejí jen další chaos.

Narážíte tím na návrh pana poslance Jakuba Michálka na snížení DPH ovoce a zeleniny a zvýšení DPH sladkých nápojů?

Ano, nápad se změnami DPH je z mého pohledu zcela nekoncepční. Cena ovoce se snížením DPH nesníží, to je jisté. Žádné takové snížení daně ke snížení ceny pro spotřebitele nevede. Cukr je pak jednou ze zemědělských komodit, u kterých nyní cena narostla o více než 100 procent. To se i bez navýšení daně projeví bezprecedentním navýšením cen všech produktů obsahujících cukr.

Z chybějících surovin jste zmínil i CO2 – jak moc chybí na trhu?

Krize je hlavně v Německu, Belgii, Polsku… Vysoké ceny energií nutí firmy ukončovat výrobu amoniaku, zejména pro hnojiva. Významným vedlejším produktem je také potravinářské CO2 a suchý led. Těch je nyní nedostatek, takže cena například v Belgii vyletěla z 250 eur na 1 300 eur za tunu. Některé velké pivovary a nápojářské firmy jsou z důvodu nedostatku CO2 nuceny omezit nebo zcela zastavit výrobu.

Co nedostatek CO2 znamená konkrétně v případě Kofoly? Jak moc pro vás může být limitující? Kolik CO2 vlastně spotřebujete a jak se vám teď daří zajistit tyto dodávky? Odkud?

Bez CO2 bychom vůbec nevyrobili velkou část naší produkce. Možností, jak potravinářské CO2 získáváme, je více. Na Slovensku se získává z přírodních zdrojů, v Adriatiku z vlastních vrtů. Jeho nedostatek v Evropě se neprojeví tak, že by nikde vůbec nebyl k dostání. Ale tak, že na některých trzích zdraží až 13krát, čímž se pochopitelně citelně prodraží i produkty, kterými se sytí.

Další nedostatkovou surovinou je cukr, jak moc chybí právě Kofole? Bude nutné omezit nějak výrobní program, případně ho upravit?

Cenu cukru ovlivňují energie, ale i neúroda. Například ve Francii se neurodilo. České cukrovary pomáhají zásobovat svou francouzskou matku. Některé firmy mají menší produkci proto, že zemědělci zasadili něco jiného než cukrovou řepu. A bohužel chybí i tekuté cukry, protože se nedařilo kukuřici.

My máme cukr zasmluvněný do konce roku a zajišťujeme si stabilní dodávky i na rok příští. Ale jeho nedostatek a vysoká cena se výrazně propisují do nákladů a výsledné ceny našich produktů. Pokud bude docházet ke snížení poptávky, ovlivní to ekonomickou stabilitu firem a schopnost dát lidem práci. Přijde mi, že vláda nevnímá, jaké důsledky mohou dílčí řešení mít, a že nevidí, jak se postupně ekonomika bortí.

Stávají se nějaké výrobky kvůli svým nákladům nekonkurenceschopné?

Ano. V našem případě se to pravděpodobně stane sirupům. S ohledem na cenu cukru se jejich jednotková cena bude muset zvýšit. A to zvýšení bude natolik markantní, že ho spotřebitelé budou jen těžko přijímat. Ke snížení poptávky ale nakonec přispějeme i my sami – tím, že na určitou dobu omezíme promoční aktivity. Cukru není dost, a nedává tedy smysl sirupy promovat a tím zvyšovat jejich spotřebu. Dostávali bychom sami sebe do pasti.

Jak moc se tedy už musely zvednout ceny nápojů a jak velké zdražení ještě musí nastat?

Zdražovat jsme museli za posledních 12 měsíců už třikrát. To jsem ještě nikdy nezažil. V rámci celé skupiny jsme zvedli ceny o 12 procent a další zdražení se bude pohybovat kolem 20 procent.

Bude to pro spotřebitele limitující? Omezí nákupy? Omezují je už teď?

Výrazně se to zatím neprojevilo. Dá se ale čekat, že k tomu dojde. Snížení poptávky po nealku určitě do jisté míry způsobí cena nápojů, ale klíčový pro změnu spotřebitelského chování bude celkový tlak rostoucí inflace a nezaměstnanosti.

Jak se Kofola snaží šetřit náklady?

Náklady se nám zvýšily víc než o miliardu. Hledáme úspory, kde se dá. Akcionářům jsme navrhli nižší dividendu, škrtáme akvizice, omezujeme komerční i technologické investice na nezbytné minimum, stejně tak jako investice do budov.

Chystáme optimalizaci našeho portfolia – omezíme produkty se ziskovostí na hraně udržitelnosti. Budeme pokračovat v ekomodulaci a šetřit nejen PET materiál, ale v souladu s naší dlouhodobou strategií třeba i zmiňovaný cukr.

Úspory realizujeme i v personální oblasti. Zrušili jsme neobsazené pozice, pozastavili nábor nových lidí a malinko zefektivnili fungování některých týmů. Doba je složitá. Bez propouštění desítek lidí se úspory neobešly. Toto nepopulární řešení ale vždycky realizujeme až na posledním místě.