V Ústí ožil Pitrův kostlivec. Teplárna má obří dluh, kdo bude dál topit?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jeden ze dvou hlavních dodavatelů tepla v Ústí nad Labem prohrál soud o 270 milionů korun. Státní úřady je chtějí na konci měsíce začít vymáhat, což může v tomto vleklém a ojedinělém sporu přinést dramatické rozuzlení.

Pokuta je trestem za dlouholetý provoz bez nákupu emisních povolenek. Částka se skoro rovná celoročním tržbám teplárny. Podnik se u soudu bránil tím, že zaplacení tolika peněz by pro něj bylo „likvidační“. Ale marně – rozsudek je pravomocný a pokuta je splatná na konci dubna.

Spor trvá už od roku 2020 a už loni začaly vznikat nouzové varianty pro případ, že staré dluhy jednou elektrárnu doběhnou. O případ se zajímá Energetický regulační úřad, ústecký magistrát, příslušná ministerstva a také ČEZ jako možný náhradník v zásobování.

Povolenky jsou pro velké spotřebitele fosilních paliv už roky povinným poplatkem, vybírají se v celé EU za zátěž atmosféry skleníkovými plyny. Teplárna v Ústí ale už pátým rokem běží bez toho, že by je platila.

Ministerstvo životního prostředí za to dalo k soudu provozovatele teplárny, firmu Energy Ústí nad Labem, a to na etapy kvůli jednotlivým splátkám. První proces za dluhy z roku 2020 ministerstvo vyhrálo loni v říjnu u Městského soudu v Praze.

Firma se odvolala k Nejvyššímu správnímu soudu. A ten dal na konci března ministerstvu za pravdu. Rozsudek je pravomocný a ministerstvo na dotaz ohledně dalšího postupu odpovídá, že peníze bude chtít. Splatnost je měsíc od vynesení rozsudku, tedy do 28. dubna.

„Situace v případě Energy Ústí nad Labem je skutečně ojedinělá. Existují případy, kdy průmyslový podnik zkrachuje a za poslední rok činnosti nevyřadí povolenky. Stav, kdy firma provozuje svou činnost i nadále a jen nevyřazuje povolenky, to opravdu není běžné ani u nás, ani v EU. MŽP vítá, že soud po pěti letech jednání potvrdil, že jsme s pokutou postupovali správně. Její zaplacení bude vymáhat Celní správa,“ uvádí mluvčí Ministerstva pro životní prostředí Veronika Krejčí.

Teplárna zásobuje přes tři tisíce domácností na pravém břehu Labe. Stojí uvnitř průmyslového areálu bývalého podniku Setuza, který v předminulém desetiletí ovládl Tomáš Pitr s Františkem Mrázkem.

Ústecká teplárna byla jedním z mála byznysů, k nimž se Tomáš Pitr otevřeně hlásil. V roce 2021 ale uvedl, že firmu prodal – a to právě kvůli tomu, o čem jsou nynější soudy. „Nikdo rozumný nemůže podporovat Evropskou komisí nezvládnutý program emisních povolenek, který zneužívají burzovní spekulanti. Proto jsem se rozhodl teplárnu prodat,“ uvedl tehdy Pitr v deníku E15.

Tomáš Pitr na opakovanou žádost o vyjádření k situaci okolo ústecké teplárny nereagoval. Podobně doposud fungovala i sama firma. S určitostí nelze ani říci, kdo ji skutečně ovládá a zda platí přízvisko „Pitrova teplárna“, jak se o ní v Ústí i v celostátních médiích doposud mluvilo.

Firma Energy Ústí nad Labem patří společnosti Elrond Holding CZ, jejíž akcie jsou podle obchodního rejstříku v listinné podobě bez možnosti další identifikace vlastnických poměrů. V orgánech obou firem figuruje Pitrův dlouholetý spolupracovník Miloš Hrubý. V registru skutečných majitelů jsou jako vlastníci Energy Ústí nad Labem uvedeni právě Hrubý a další Pitrův spolupracovník Jan Stiebitz.

Pokuta podle rozsudku přesně činí 269 558 608,62 Kč. Oproti tomu tržby Energy dosáhly v posledním uzavřeném roce 2023 jen 323 milionů. Pokud jde o výsledky hospodaření, firma v posledních čtyřech letech vykazuje ztráty přes sto milionů.

Jiné teplárny nebo elektrárny povolenky běžně platí. Pokuta pro Energy je odvozena z univerzálního sazebníku pro neplatiče, který činí podle unijních směrnic 100 eur za každou nezaplacenou povolenku. Advokát teplárny Tomáš Sequens podle soudního spisu argumentoval tím, že české úřady mohly zohlednit místní reálie a pokutu snížit, to ale soudy v obou instancích odmítly jako nemožné.

Z argumentace „stěžovatelky“ – což je v tomto případě teplárna – přímo plyne, že na zaplacení nebude mít. Pokutu ve spisu líčí jako „likvidační“ a „nepřiměřenou“, na jiném místě varuje před tím, co vyplývá i z účetních výkazů, tedy že zaplacení by ji položilo. „V důsledku povinnosti zaplatit pokutu by stěžovatelka byla nucena ukončit svou činnost,“ stojí v té pasáži rozsudku, kde je shrnutá argumentace obou stran.

Teplárna uváděla hrozbu pádu i jako jeden z argumentů, proč by stát neměl být tak přísný. Ministerstvo životního prostředí ale ústupky odmítlo a oba soudy mu daly za pravdu. Finální rozsudek mimo jiné objasňuje, jaký mají povolenky smysl, že jejich nákupem teplárny kompenzují společnosti škody způsobené na životním prostředí a že individuální úlevy v zájmu přežití vybraných provozů by byly v rozporu s principem, který má tlačit výrobce k čistším řešením.

Neuspěla ani námitka, že náklady na povolenky omezují svobodné podnikání a krátí majetková práva provozovatelů. „Nejvyšší správní soud předně připomíná, že právo vlastnit majetek není absolutní a může být omezeno vnitrostátním, resp. unijním právem,“ píše soudce Ivo Pospíšil v rozsudku.

Vysouzených 270 milionů přitom představuje jen pokutu za to, že teplárna neplatila za povolenky v roce 2020. Za další dva roky ministerstvo vyměřilo trest ve výši dalších 427 milionů, tyto soudy jsou zatím v běhu. Přitom tyto částky ještě vůbec nezahrnují samotné platby za neuhrazené – v úředním žargonu „nevyřazené“ – povolenky. „Zaplacení pokuty nezprošťuje povinnosti emisní povolenky vyřadit,“ upozorňuje Krejčí.

Výše trestu ale vyvolává velké otazníky a pochybnosti, pokud jde o další fungování Energy. Základní vlastností akciových společností nebo společností s ručením omezeným je, že ručí za své závazky jen do výše svého kapitálu. Pokud na zaplacení nemají, nabízí se jako nejpravděpodobnější varianta vyhlášení bankrotu.

Případný kolaps centrálního zdroje vytápění je podle zákona tématem pro Energetický regulační úřad. Teplárenské soustavy fungují zpravidla jako územní monopoly, kde kvůli fyzickým omezením nemůže jen tak zaskočit někdo z konkurentů. Aby zákazníci nezůstali bez tepla nebo teplé vody, úřad má možnost odstavený provoz někomu jinému přidělit.

„Energetický regulační úřad se situací v Ústí nad Labem zabývá dlouhodobě, stejně tak zainteresovaná ministerstva,“ uvádí v reakci na novinku s rozsudkem mluvčí úřadu Michal Kebort. Nouzový režim s jiným provozovatelem takzvaně „nad rámec licence“ úřad už v tomto případě zkoumal.

„Ani takový krok ale není bez rizika, zvláště v takto komplikovaném případě, kdy by měl pověřený subjekt zajistit značný objem dodávek. V oblasti teplárenství by šlo o historicky největší uplatnění institutu opatření nad rámec licence. V této souvislosti je třeba vyřešit i kompenzaci předpokládaných ztrát, které by vznikaly pověřenému subjektu při dalším provozování zdroje,“ upozorňuje Kebort.

Bude-li stát na potrestání trvat, a podle zákonů má těžko jinou možnost, dolehnou sankce na teplárnu sice až po skončení topné sezóny, ale před celostátními volbami. V Ústí jde už teď o sledované komunální téma, v případu se už loni angažoval primátor Ústí za ANO Petr Nedvědický ve spolupráci se skupinou ČEZ.

Většinu zákazníků z řad domácností totiž v Ústí na pravém břehu Labe neobsluhuje přímo teplárna, ale distributor THMÚ, což je společný podnik města a skupiny ČEZ. Nedvědický odmítl aktuální vývoj s rozsudkem komentovat, loni na podzim ale spolu s ČEZ hájil náhradní řešení, kterým má být zbudování nových plynových kotelen, a to v majetku ČEZ.

„Nové zdroje budou připraveny tak, aby mohly zásobovat zákazníky THMÚ již v nadcházející topné sezoně,“ uvádí mluvčí ČEZ Roman Gazdík. Co by ale bylo v případě náhlého dřívějšího výpadku s dodávkami teplé vody, anebo co bude v případě pádu Energy s menší částí zákazníků mimo THMÚ, zatím není jasné.

„Vzhledem k významu a přesahu případu je další postup řešen v koordinaci Ministerstva průmyslu a obchodu, za účasti ERÚ a Ministerstva životního prostředí, jednání probíhají i se zástupci samosprávy,“ uvádí za regulační úřad mluvčí Kebort.