Už jsme jen my a Čína. A to je velký problém, varuje 3D tiskař Průša

Na to, že v listopadu 1989 ještě nebyl na světě, má Josef Průša v podnikání solidní výsledky.

Svůj kdysi pokojový start-up na 3D tiskárny vytáhl během jedné dekády k tisícovce zaměstnanců a tržbám v řádu miliard. Před Vánoci představil novou řadu pozitivně hodnocených tiskáren, v březnu – jakmile oslaví 35. narozeniny – letí do amerického Delawaru zahájit stavbu nové továrny.

Dá se říct, že jako jeden z mála českých průmyslníků hraje ve svém oboru vskutku globální ligu. I tak má však z dění kolem sebe těžkou hlavu. A to kvůli praktikám Číny, do níž se nově pustil jako do nebezpečného soupeře s postranními úmysly.

„Na našem trhu už jsme de facto jen my a Čína,“ říká Průša. Mluví o takzvaných „desktopových“ tiskárnách v ceně kolem tisíce dolarů, tedy o zboží pro domácí kutily, které se však používá čím dál víc i pro designování ve firmách nebo pro výrobu součástek v průmyslu.

Což je sféra, kde - jak podnikatel upozorňuje - může hrát průmyslová špionáž velkou roli.

Čína si dle Průši 3D tisk vytipovala v posledních letech jako strategické odvětví, které podporuje bezúročnými půjčkami, dotacemi i přímými injekcemi státního kapitálu. Od výrobců za to může chtít znepokojivě znějící věc – aby po světě sbírali a odevzdávali data o tom, co si kdo kde tiskne.

Po technické stránce je takové špiclování snadno představitelné a na webových fórech ho znalci 3D tisku intenzivně probírají. Tiskárny fungují jako každá jiná elektronika běžně on-line, v kombinaci s cloudovými úložišti, kde uživatelé mohou své návrhy sdílet a zálohovat. Kdo tento software spravuje, může návrhy svých klientů sledovat. Nebo s pomocí umělé inteligence rovnou systematicky vyhodnocovat.

Podezření tohoto druhu se před dvěma lety probíralo u cloudového úložiště čínské značky Creality. Jinak se veřejně o žádných prokázaných únicích zatím ve velkých médiích nepsalo. Dle Průši se však mezi skutečnými experty o únicích ví a indicií je i to, jak moc velké západní firmy dbají na odstřižení svých sítí od čínských cloudů.

Na zmapování státních pobídek pro čínskou konkurenci si Průša nechal zpracovat zvláštní analýzu, podobně jako na místní legislativu. Z ní vzešel další poznatek – že čínské zákony berou národní bezpečnost jako sdílenou odpovědnost všech občanů i firem. Paragrafy příslušných norem jsou proto formulovány tak, že firmy musí na požádání klientská data vydat.

„Jestli jsme poslední, tak cítím nutnost bít na poplach, aby všichni pochopili důsledky,“ dodává Průša a jako krajní hrozbu uvádí stav, kdy by nikdo nemohl nic tisknout, aniž by riskoval okopírování v Číně.

Průšovy výroky někdo může brát jako paranoiu ze silnější konkurence. Dle znalců odvětví jde však o trefu směrem k tomu, co uživatelé začínají řešit.

„Bezpečnost je teď obrovské téma. Průša ví, o čem mluví, lidé si chtějí svoje soukromí chránit čím dál víc, nejen v 3D tisku,“ říká britský recenzent 3D tiskáren a další elektroniky Alastair Jennings z vlivného portálu TechRadar.

Firmy už dle něj hrozbu špehování berou vážně a vůbec nepřipojují tiskárny k internetu. Což je dle Jenningse Průšova velká výhoda. „Jeho tiskárny umí fungovat úplně plnohodnotně i off-line. Pro lidi, kterým bezpečnost dat leží na srdci, to je hodně důležité,“ přibližuje Jennings.

Podobně mluví o rozpoložení zákazníků i Průša. Ostražitost firem bere jako výhodu pro sebe, i proto vidí perspektivy dalšího vývoje pozitivně.

„Za naši firmu teď jsem, jak by řekli mladí, extrémně bullish,“ prohlašuje v podnikatelském žargonu, kde anglické slůvko funguje jako výraz pro optimismus a růst. Loňské tržby 3,7 miliardy by letos rád zvedl na pět až šest miliard, z toho kolem půl miliardy má ve firmě zůstat jako výdělek.

Zdrojem růstu má být kromě americké továrny nová, důmyslnější tiskárna Core One, jejíž výhodou je uzavíratelná a vyhřívatelná komora. I s ní Průša cílí na náročnější firemní zákazníky. Vnitřní vyhřívání umožňuje používat lepší materiály tak, aby vytištěné věci obstály třeba jako náhrada obráběných hliníkových dílů.

Průšovo hodnocení, že mimo Čínu už domácí 3D tiskárny nikdo velký nevyrábí, potvrzují i jiní recenzenti. Důvodů uvádějí víc.

„Tiskárny kolem tisíce eur jsou segment, kde je čínská konkurence silná. Levnější alternativy z Asie ale mohou postrádat kvalitní podporu, což je oblast, ve které je naopak silný Průša,“ říká Karel Tinl z časopisu Wired, který trh 3D tiskáren sleduje.

Jako další výhoda českých 3D tiskáren se obvykle uvádí, že vyrostly jako takzvaný „open-source“ hardware. Tedy že celý jejich design byl vždy volně dostupný, aby do něj mohl kdokoli navrhovat vlastní zlepšovací návrhy, což vedle zdroje inovací zafungovalo jako pojítko loajální fanouškovské základny.

Ozubené kolo, symbol open-source hardwaru, má Průša vytetované na pravém předloktí jako důkaz víry v tento přístup, který ho proslavil. V praxi už od něj sice kvůli Číně ustupuje, ale některé principy dál drží a s nimi i základnu skalních fanoušků. Dál jim třeba umožňuje, aby si přebudovali starý model tiskárny na nový tím, že si jen dokoupí některé díly. Tedy bez nutnosti kupovat úplně nový stroj.

Nízké ceny čínské konkurence Průša zdůvodňuje tím, že díky kopírování Čína nemusela do vývoje tolik investovat a že díky nejrůznější státní podpoře jdou čínské výrobky do světa za dumpingové ceny. Průša sám v Číně do tiskáren kupuje motory, které ale popisuje jako komoditní nahraditelnou věc dostupnou i z jiných zdrojů.

Podmanit si trh může mít, kromě případného vhledu do cizích nápadů, i jiné strategické výhody. Čím víc odvětví v čínských rukách, tím menší páky bude zbytek světa mít.

„Podle mě je v podstatě jisté, že Čína jednou napadne Tchaj-wan. Když v tu chvíli ale už nebude v něčem existovat západní konkurence, těžko půjde nasadit nějaké obchodní sankce. Západní firmy budou lobbovat, aby mohly dál z Číny brát,“ upozorňuje Průša.

Na zvědavost Číny, pokud jde o cizí duševní vlastnictví nebo vědecké bádání, opakovaně upozorňuje zdejší Bezpečnostní informační služba. Neziskový institut AMO v tomto ohledu před dvěma lety prováděl šetření mezi českými univerzitními pracovníky, z něhož vyplynulo, že financování výzkumu z Číny je hodně na vzestupu a že akademici často berou čínské hrozby na lehkou váhu.

„Pokud si Čína platí stovky lidí jen v Česku, aby měla přehled, co se na univerzitách děje, nebylo by pro Čínu zároveň zajímavé on-line sledovat i to, na čem firmy pracují?“ upozorňuje Průša k riziku kopírování.

Z celkové produkce přes sto tisíc tiskáren PRUSA ročně dnes míří dvě pětiny do Spojených států. Továrnu na východním pobřeží Průša staví přes jednoho z místních dodavatelů, jehož koupil. Zdůvodňuje to jako logický krok ve snaze být blíž k zákazníkům, zvlášť vůči těm, kterým záleží na lokálním původu, což je v USA dnes obzvlášť v módě.

„U institucí jako NASA nebo Space X jsou díky tomu dveře otevřenější,“ vysvětluje svou investici, o které věří, že se mu do roka vrátí. Na plné zásobování amerického trhu z nové továrny chce najet už během letošního roku, a to tak, aby šlo místní zboží považovat za „Made in USA“, tedy s polovinou místních dílů.

Že by po odsunu 40 procent výroby za Atlantik přišli o práci čeští zaměstnanci, dle Průši nehrozí. „Na letošek jsme si dali do plánu, že v Česku nabereme dalších sto lidí,“ plánuje a doufá, že mu čínská hrozba otevře dveře i v Asii, kde doposud štěstí tolik nezkoušel.