Článek
Každý druhý zaměstnavatel hlásí, že nemůže sehnat vhodné zaměstnance. Zní to jako špatná zpráva, ale pro české podniky je to vlastně úleva. V letech 2018 až 2021 se totiž potýkaly s ještě větší nouzí – tehdy nové kolegy hledalo více než 60 procent firem a oproti loňsku pak problém s hledáním vhodných lidí klesl téměř o čtvrtinu.
„Částečným vysvětlením může, po opětovném zrychlení pohybu lidí na trhu práce po odeznění pandemie, být i zapojení ukrajinských uprchlíků do trhu práce, kteří pomohli zaplnit neobsaditelná pracovní místa v průmyslu, logistice, gastronomii nebo zemědělství,“ vysvětluje nový posun generální ředitelka ManpowerGroup ČR Jaroslava Rezlerová.
Ukrajinky, které prchly do Česka i se svými dětmi kvůli válce v jejich zemi a našly si zde práci, tak pomohly vyztužit českou ekonomiku.
A tento nečekaný impuls se také částečně projevil v nebývalém optimismu českých podniků, které hromadně hlásí dlouho nevídaný nabírací apetit.
Z průzkumu, do něhož se zapojilo 518 zaměstnavatelů v Česku různých velikostí, oborů a umístění v regionu, vyplývá, že 38 procent zaměstnavatelů očekává nárůst počtu zaměstnanců, 17 procent předpokládá jejich snížení, 38 procent nepočítá s žádnými změnami a zbytek neví.
Firmy chtějí nabírat nové lidi jako nikdy v historii měření čistého indexu práce.
Čistý index práce (neočištěný od sezonních výkyvů), jenž ukazuje rozdíl mezi podílem firem, které hodlají nabírat nové zaměstnance, a těmi, jež je plánují propouštět, skončil pro třetí čtvrtletí roku 2022 nebývale příznivě – ve výši 21 procent. Tak vysoký nebyl nikdy po celých 15 let, co ho skupina v naší zemi sleduje.
„Potřeba firem nabírat nové zaměstnance se nadále zvyšuje a dosahuje rekordní výše od roku 2008, kdy se průzkum začal v Česku provádět. Náborový optimismus pozorujeme ve všech odvětvích ekonomiky, nejvíce však ve finančním sektoru a realitách. Pokračující obtíže s dodavatelskými řetězci, rostoucí inflace a ceny energií se na trhu práce negativně neprojevují,“ hodnotí výsledky průzkumu Rezlerová.
Nabírat nové lidi chtějí všechny hlavní sektory ekonomiky, nejvíce však obor financí a realit.
Co za tak velkým optimismem stojí, naznačuje další průzkum náborové firmy, který v květnu monitoroval aktuální nedostatek zaměstnanců s potřebnou kvalifikací. S problémy při obsazování volných pracovních pozic se v Česku potýká téměř polovina společností.
Nejvíce se s nedostatkem talentů potýkají velcí zaměstnavatelé, kde hlásí podobné problémy téměř šest firem z deseti. Nejmenší problémy s hledáním vhodných kolegů mají naopak mikrofirmy, kde tyto potíže řeší zhruba jen čtyři firmy z deseti. Nejhůře se hledají firmám lidé do IT, výroby a dopravy a logistiky a dále do prodeje a marketingu, administrativy a personalistiky.
Ukrajinky zaplnily část chybějících profesí, a pomohly tak snížit napětí na českém pracovním trhu.
Problémy s hledáním nových lidí řeší i ostatní země, a to mnohem intenzivněji než my. Ve světě reprezentovaném odpověďmi 40 tisíc zaměstnavatelů z 40 zemí nemohou vhodné zaměstnance nalézt tři společnosti ze čtyř. Pokud se podíváme na jednotlivé státy, pak nejvíce tento problém sužuje Tchaj-wan, Portugalsko a Singapur, kde tyto problémy řeší kolem 85 procent firem.
Česko, kam od počátku ukrajinsko-ruského konfliktu přišlo téměř 300 tisíc uprchlíků, má naopak problém nejmenší. Hned po něm je na tom „dobře“ Slovensko, kde problémy s hledáním zaměstnanců řeší „jen“ 56 procent společností.
Podle Jiřího Halbrštáta, manažera náboru v ManpowerGroup, chybí lidem nejvíce kreativita a originalita, dále odpovědnost, spolehlivost a disciplína, logické myšlení a schopnost řešit problémy a také odolnost, schopnost zvládat stres a přizpůsobivost.
Firmy dále hledají lidi, kteří umí pracovat v týmu, kriticky a analyticky myslet, učit se a předvídat a dále jsou iniciativní a umí vést další kolegy a mít na ně i své okolí vliv. „Uplatnění na trhu práce není pouze otázkou kvalifikace, ale také životních preferencí, postojů a motivace,“ zdůrazňuje Halbrštát.
Podle šéfky ManpowerGroup je problém, že mezi lidmi rostou ohledně jejich uplatnění velké nerovnosti, které dále prohlubuje nefunkční trh práce.
„Pokračující nejistota v mnoha oborech brzdí přirozenou fluktuaci zaměstnanců. Trh práce je u nejvíce poptávaných pozic zamrzlý. Některé firmy jsou ochotny nedostatkové profily výrazně přeplácet, což zvyšuje tlak na další růst mezd. To zrychlí strukturální změny české ekonomiky směrem k pokročilé výrobě, výzkumu a vývoji, IT a především službám,“ říká Rezlerová.
Některým lidem tak podle ní roste na trhu práce jejich cena, mohou si vybírat, co budou dělat, a mít nadstandardní benefity, jako jsou flexibilita a práce z domova. „Pak je tu další skupina, která nemůže najít zaměstnání, nedokáže pochopit, proč tomu tak je, a má pocit, že se na ni zapomnělo. To zvyšuje polarizaci populace a extremizaci některých lidí. Transformace ekonomiky a trhu práce má velké politické důsledky,“ varuje Rezlerová.
Rekordní optimismus pro Česko vypadá v globálním pohledu spíš jako pesimismus.
Podle ní by tak společnosti měly pro svůj vlastní rozvoj a smír ve společnosti investovat peníze do učení a rozvoje svých zaměstnanců, vyhledávat pracovníky, které si nemohou samy vychovat v potřebné době, vytvářet více částečných úvazků, spolupracovat s lidmi na volné noze a externisty a také umožňovat lidem vertikální (napříč hierarchií) i horizontální (napříč odděleními) posun, aby mohli získat nové zkušenosti.
Ačkoliv je i přes všechny problémy optimismus českých firem v najímání nových lidí pro třetí čtvrtletí rekordní, ve srovnání se světem jsme pesimisté ležící se svými očekáváními zhruba v poslední čtvrtině (v mezinárodním srovnání jsou data sezonně očištěná, proto se lehce liší od českých, 19 % vs. 21 %). Nejvyšší náborové plány má Mexiko, kde čistý index práce dosahuje téměř 60 procent.
