Článek
Podle plánů Evropské komise mají členské státy do roku 2030 snížit čisté emise skleníkových plynů nejméně o 55 procent oproti roku 1990, v roce 2050 už má být produkce těchto emisí na nule.
Za třicet let chce být Evropa uhlíkově neutrální, a proto se EU po velkých kolosech nyní zaměřila i na menší podniky. Unie chce rozšířit okruh firem, které musí podávat takzvaný nefinanční reporting, tedy zprávu o tom, zda se firma chová odpovědně ke společnosti nebo k životnímu prostředí, a zároveň do něj přidá informace o udržitelnosti.
Právě malé a střední podniky představují 99 procent společností v EU. Poskytují dvě třetiny pracovních míst v soukromém sektoru a více než polovinou přispívají k celkové přidané hodnotě vytvářené podniky v unii.
Povinných firem přibude
Takzvané nefinanční reportování se malých a středních podniků zatím netýkalo. „Podle současné legislativy EU mají povinnost nefinanční reporting podávat velké společnosti veřejného zájmu s více než 500 zaměstnanci. To se v České republice týká asi 25 velkých firem,“ vysvětluje Renata Kučerová z Ústavu managementu Provozně ekonomické fakulty brněnské Mendelovy univerzity.
Nefinanční reporting
Povinnost některých velkých firem uveřejňovat ve svých výročních zprávách informace týkající se environmentálních, sociálních a zaměstnaneckých otázek, dodržování lidských práv a boje proti korupci a úplatkářství. Cílem je poskytnout veřejnosti, tedy především zákazníkům a potenciálním investorům, informace o působení velkých firem na jejich okolí, tedy informace potřebné pro odpovědná investiční rozhodnutí.
V roce 2021 přijala Evropská komise návrh nové směrnice, která okruh povinných firem rozšiřuje a zároveň do balíku informací v hlášení přidává zprávu o udržitelnosti. „Současně tedy rozšiřuje povinnost na další společnosti a také nefinanční reporting doplňuje standardy pro podávání ‚zprávy o udržitelnosti‘,“ upozorňuje Kučerová.
Podle tohoto návrhu by se tak již povinnost nefinančního reportingu v Česku vztahovala na cca 1 500 firem. Nově do ní budou zahrnuty všechny velké společnosti splňující alespoň dvě ze tří kritérií: čistý obrat min. 40 mil. eur, více než 250 zaměstnanců, aktiva v rozvaze vyšší než 20 mil. eur. Stejně tak bude povinnost dopadat na všechny veřejně obchodované společnosti (mimo veřejně obchodované mikro společnosti).
Zátěž, nebo konkurenční výhoda?
Co všechno se bude o udržitelnosti oznamovat, by mělo být jasné na podzim letošního roku. Už teď je ale třeba počítat s tím, že banky, investoři i velké společnosti budou zprávy o udržitelnosti od svých obchodních partnerů vyžadovat. A protože jejich partnery jsou ve velké míře právě malé a střední podniky, budou i tyto firmy, které zatím povinnost nefinančního reportingu nemají, muset problém nějak řešit. Pokud to neudělají, může se jim totiž například zkomplikovat přístup k financování.
„Záleží, kam daná firma směřuje, co potřebuje a co je jejím cílem. Myslím si, že v běžném fungování tímto firmy zatím ovlivněny nebudou. Je možné, že ve chvíli, kdy firma potřebuje získávat finance od investorů a bank, bude muset nefinanční reporting zpracovat. My jsme se s tím ale zatím nesetkali,“ říká například finanční ředitelka českého výrobce oblečení KAMA Klára Kráčalíková.
Kama v loňském roce dosáhla zisku čtyř a půl milionu při obratu přesahujícím 50 mil. korun. Zaměstnává zhruba 30 zaměstnanců, kromě Česka obchoduje v Německu, Velké Británii, Španělsku, Dánsku, Polsku a dalších zemích včetně Austrálie. Povinnost nefinančního reportování se na ni ale ani nově vztahovat nebude.
Pro společnost je přitom udržitelnost v podnikání samozřejmostí již 30 let, což dokládá i úspěch v právě probíhající soutěži SME EnterPrize. V ní pojišťovna Generali Česká pojišťovna oceňuje malé a střední firmy které přechod k trvale udržitelnému byznysu již v praxi uskutečňují. Kama se v českém kole probojovala již do finální desítky. „Odpovědnost k životnímu prostředí není pro nás nic nového, co bychom museli v poslední době zavádět. Pravdou ale je, že to musíme víc dát vědět našim zákazníkům,“ uvedla Kráčalíková.
ESG – environmental, social and corporate governance
Přístup firem k odpovědnému podnikání a do značné míry i jejich atraktivitu pro investory v současnosti posuzuje zejména ESG hledisko, které na rozdíl od klasických investičních hledisek, zaměřených jen na finanční výkonnost firem, hodnotí nefinanční aspekty podnikání, a to ve třech kategoriích: environmentální udržitelnost, sociální udržitelnost a udržitelné řízení. Podle společnosti Morningstar, jež celosvětově patří k předním poskytovatelům nezávislého investičního výzkumu, dosáhla v loňském roce globální poptávka po udržitelných investicích téměř dvou bilionů dolarů.
Kvalita reportingu je nízká
Výzkum Alliance for Corporate Transparency zaměřený na „green reporting“ tří set jihoevropských a středoevropských společností z rozdílných odvětví ale ukázal nízkou kvalitu závazků na přechod ke klimaticky neutrální ekonomice, které jsou v současnosti zveřejňovány.
V České republice má podle kritérií stejného výzkumu smysluplně zpracovaný plán pouze jedna z jedenácti analyzovaných společností. Informace o posouzení dlouhodobých rizik (tzv. forward-looking information) a údaje o plnění cílů stanovených v rámci přechodu k udržitelnému podnikání ve svých plánech nezveřejňuje dokonce žádná z českých firem.
„Informace, které firmy reportují, nejsou užitečné a neodpovídají dobré praxi. To platí napříč Evropou, ale zejména ve střední a východní části EU je kvalita reportingu velmi nízká,“ potvrdil Filip Gregor, vedoucí týmu Odpovědných firem v expertní organizaci Frank Bold. Gregor je současně členem Sustainability Reporting Boardu v poradním tělese EFRAG, orgánu Evropské komise, který se podílí na tvorbě EU standardů pro reporting o udržitelnosti.
Upozorňuje, že na evropské úrovni už rozhodně nebude stačit vykazovat líbivé zprávy o společenské odpovědnosti. „Nezbytný bude reporting rizik a příležitostí spojených s klimatickou změnou, popis dopadů na obchodní model firmy a konkrétní strategie včetně cílů a financí k jejich dosažení.“ Firmám tedy nestačí uvést závazek, že budou klimaticky neutrální do roku 2050. Pokud to uvedou, musí také vysvětlit, jak toho dosáhnou.
EU se totiž snaží omezit greenwashing, jak bývá označováno jednání, kdy si firmy svou ekologickou a zelenou politiku přikrášlují a snaží se tak zalíbit zákazníkům.
Nová směrnice je podle odborníka nutností. V současné době totiž existuje pouze velké množství dobrovolných pravidel, jak má reporting vypadat a firmy vlastně nevědí, čím se řídit.
Situaci dále komplikují různorodé požadavky jednotlivých investorů a protichůdné metodiky ratingových agentur a doporučení konzultantů. „Obzvláště firmy obchodující své akcie na burzách si stěžují, že jsou bombardovány žádostmi a formuláři, což pro ně znamená nadměrnou administrativní zátěž. Situace je neudržitelná, počet indikátorů, který navrhují stávající iniciativy v oblasti reportingu, přesahuje pět tisíc,“ popsal tvorbu nových standardů reportování Filip Gregor. Výsledkem je, že udržitelnost dané firmy po vyhodnocení různých ratingových agentur a benchmarků vychází podle různých měřítek současně mezi nejlepšími a nejhoršími.
Reporting udržitelnosti tak musí mít v budoucnu jasně nastavená pravidla a kvalitně zpracované, všem přístupné postupy.
Reporting pro všechny
Uznání za řešení těchto problémů v současnosti sklízí německá společnost PlanA, která vyvinula a podle tvorby nové evropské legislativy nadále zdokonaluje software, který umí stanovování dopadů podnikatelské činnosti na planetu do značné míry automatizovat a přitom zachovává postupy vyžadované aktuálně platnou ESG metodikou. Softwarové řešení německé firmy jde dokonce ještě dál a nekončí pouhým stanovením hodnot zjištěné uhlíkové stopy. Také navrhuje řešení, jak negativní dopady podnikatelské činnosti účinně redukovat.
„Situace ve vyspělých evropských zemích je odlišná, tlak na přechod k udržitelnosti je často větší. Zatímco ČR se řídí pouze legislativou EU, například Německo už loni na jaře řešilo návrh zákona o odpovědnosti firem, který nutí německé firmy zajímat se, co se ve smyslu udržitelnosti děje v jejich dodavatelských řetězcích. Zákon by měl od roku 2023 platit pro koncerny s více než 3 tisíci zaměstnanci, od roku 2024 i pro ty s více než tisícovkou zaměstnanců. Cílem je nastavit globální standardy,“ upozorňuje Renata Kučerová z Mendelovy univerzity.
Německá softwarová firma PlanA byla v loňském roce oceněna i na mezinárodní úrovni, právě v rámci výše jmenované soutěže SME EnterPRIZE.
Audit a vymahatelnost na národní úrovni
Jestliže zpracování reportů udržitelnosti je v praxi starostí samotných firem, případně externích spolupracovníků, které si k tomu firma vybere, hodnocení reportů bude i nadále doménou auditorských firem. Evropská komise ale ve svém návrhu umožňuje členským státům otevřít trh pro „nezávislé poskytovatele ověřovacích služeb“, tedy pro jiné firmy, které nejsou obvyklými auditory.
Vymáhání dodržování ESG reportingu je pak na stanovených národních orgánech, v případě Česka jde o Českou národní banku. Z reportu Alliance for Corporate Transparency ale vyplývá, že vymahatelnost je nyní nedostatečná. Nová legislativa by proto měla jasněji vymezit i pravomoci a povinnosti v této oblasti.
