Uhelná trojka zdraží teplo. A chce, aby za rok pomohl s cenami stát

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Teplo pro 50 tisíc domácností na Karlovarsku a Sokolovsku bude tuto zimu dražší. Místní výrobce si spočítal, že si jinak ekonomicky neporadí a že kvůli emisním poplatkům za spalování uhlí a nákladům na těžbu bude muset upravit ceník směrem nahoru.

„Ke zdražování v nové sezóně 2024/2025 budeme muset přistoupit,“ uvedl v rozhovoru pro SZ Byznys Pavel Tomek, předseda dozorčí rady Sokolovské uhelné, kam patří poslední zdejší funkční důl a dvě elektrárny v Tisové a Vřesové, zásobující teplem velká města v kraji. Firma je po skupinách Sev.En a ČEZ třetím největším těžařem uhlí v Česku.

Nové ceny zatím firma nechce upřesňovat. Podle Tomka potrvá snaha držet je na „sociálně přijatelné výši“, na druhou stranu však Sokolovská startuje z nižší úrovně. V letech 2022 a 2023, kdy vydělávala na drahé elektřině, teplo nezdražovala. Ceny zvedla až letos zhruba o pětinu a zakládá si na tom, že dosud je držela pod celostátním průměrem a pod cenami plynových tepláren.

Ceny za teplo schvaluje každoročně Energetický regulační úřad podle toho, co uzná jako prokazatelné náklady. Nové ceníky má vydat do konce září. Jako ústupek zvažuje návrat k bonusu, který fungoval do roku 2022, kdy stát kombinovanou výrobu elektřiny a tepla dotuje. Podle odhadů teplárenského sdružení by příští rok mělo jít o částku kolem jedné miliardy korun pro celý sektor.

Tím však vývoj nekončí, kvůli útlumu uhlí bude mít dění v regionu pokračování. Sokolovská uhelná, rodinný podnik spravovaný dědici někdejšího vlastníka a šéfa Františka Štěpánka, volá spolu s krajem po státní pomoci na celé přechodné období mezi roky 2025 a 2030.

Čísla pro zbytek dekády totiž firmě vycházejí hůř a hůř, což přináší hlavní a zatím nevyřešený rébus, jak teplárny – nebo přesněji řečeno výrobci tepla a provozovatelé kombinovaných zdrojů – překlenou dobu potřebnou pro přechod na čistší paliva. Obnovená podpora, o které nyní uvažuje ERÚ, na celé řešení podle všeho nestačí.

Tisová a Vřesová v historii fungovaly hlavně jako elektrárny, ale výroba proudu z uhlí se kvůli klesajícím prodejním cenám a vyšším emisním poplatkům přestává vyplácet. Uživit oba zdroje a sousední důl jen z prodeje tepla by obnášelo další výrazné zdražení, kterého se nejchudší kraj v zemi bojí.

„Z toho důvodu čekáme na jasný signál ze strany státu, jak se bude řešit oblast centrálního zásobování teplem po přechodné období. Za nás mezi roky 2025 a 2030, než se podaří dosavadní zdroje nahradit postupně jinými technologiemi,“ říká Tomek.

O nejasných vyhlídkách mluví i mostecká skupina Sev.en. Na jaře avizovala, že kvůli neperspektivní ekonomice uhlí možná do roka začne své provozy nadobro zavírat. Tomu se chce Sokolovská uhelná vyhnout, mimo jiné právě kvůli teplu, ve kterém hraje pro svůj region větší roli než Sev.en.

A kvůli teplu se k volání o pomoc přidává na Karlovarsku i kraj – ve strachu, že účty pro tisíce odběratelů na sídlištích půjdou bez státních peněz v příštích letech enormně nahoru nebo že se teplárenství začne hroutit.

„Probíhá už několik měsíců diskuze se státem, jakým způsobem se postaví k tomu, aby bylo možné zachovat elementární funkce centrálních zdrojů tepla,“ říká hejtman Petr Kulhánek z hnutí STAN. A navrhuje úlevu od emisních povolenek nebo jinou provozní podporu, aby se příští „dva tři roky“ povedlo nějak překlenout a „aby to sociálně nedopadlo drtivě na obyvatelstvo“.

Pro opečování postižených regionů má stát několik fondů plněných z povolenek a unijních peněz. Ministerstvo průmyslu se podle svého mluvčího Vojtěcha Srnky na transformaci uhelných zdrojů „intenzivně zaměřuje“ a v reakci na námitky z Karlovarska nabízí výčet již známých nástrojů. Ty se ovšem podle Tomka a Kulhánka pro potřeby regionu úplně nehodí.

„Primárně jde o nedávno schválenou podporu vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla v celkové výši až 75 miliard korun. Půjde o provozní podporu, která se bude soutěžit v aukcích,“ uvádí Srnka k programu, pro který se používá zkratka KVET a ministerstvo na něj v rámci odchodu od uhlí hodně spoléhá.

Peníze z něj mají sloužit k přechodu tepláren od uhlí na biomasu nebo plyn. O zapojení do aukcí doposud mluvili všichni velcí hráči, třeba ČEZ chce s použitím tohoto dotačního programu investovat během několika let do svých tepláren až 80 miliard korun. Hlásit se chce i Sokolovská uhelná.

Háček je ale v tom, že jde jen o podporu nových zařízení – tedy ne těch, která jsou k dispozici pro nejbližší roky. Stejný zádrhel platí u dotačního programu „HEAT“ z Modernizačního fondu spravovaného Ministerstvem životního prostředí. Další dotace z Národního plánu obnovy jsou zase určené jen na modernizaci distribučních sítí, ale ne na podporu stávajících zdrojů.

Dotaz, jestli má Ministerstvo průmyslu v záloze něco přímo pro aktuální potřeby Karlovarska, nechal mluvčí úřadu v písemných odpovědích bez reakce. Zda jednání se státem k něčemu vedou, nechce upřesňovat ani Tomek.

Přímé dotace na pálení uhlí jdou proti celounijnímu principu, že emisní zdroje se mají z energetiky naopak vytlačovat. Jedna velká uhelná elektrárna vypouští srovnatelný objem skleníkových plynů jako všechna dopravní auta v zemi, proto se na energetiku upíná tolik pozornosti. Státní dotační programy posuzuje kvůli přiměřenosti veřejné podpory a  klimatickým cílům Evropská komise, pro kterou je podpora uhlí už roky tabu.

Hejtman Kulhánek k tomu říká, že mu „nejde o podporu uhlí, ale o podporu odchodu od uhlí“. Podle Petra Pauknera, majitele Carbounion Holding a menšinového vlastníka Sokolovské uhelné, by mělo být vzorem Polsko, kde jsou elektrárny a teplárny víc v rukou státu. S kompenzacemi zdražení se tam počítá a stát je připraven si je v Evropě vybojovat, podobně jako když si ústupky vymohli zemědělci.

Podstatou problému na Karlovarsku je, že jinak než uhlím zatím topit nelze – náhrada zdrojů zabere čas, navíc investice do nových zdrojů se promítnou do cen. Sokolovská uhelná si už dříve pořídila čtyři kotle na plyn, které má uskladněné v komplexu Vřesová. Jejich instalace by nemusela trvat tak dlouho, v praxi ale nic neřeší a ani se s ní nepočítá kvůli vysoké ceně suroviny a její přepravy.

„Naše plynové kotle lze zapojit, ale jsou bez kogenerace, bez potenciálu výroby elektřiny. Jsou určeny jen pro výrobu tepla, tedy nespadají do režimu KVET a nemohou mít provozní podporu. Podle výpočtů lze očekávat, že by došlo k dvojnásobnému navýšení ceny tepla konečným spotřebitelům,“ upozorňuje Tomek.

Kvůli vysoké ceně plynu se tedy nachystané kotle nasazovat nebudou, draze prý vychází i úprava na kogeneraci. Teplo by teoreticky šlo z plynu vyrábět i ve dvou hotových paroplynových elektrárenských blocích, které jsou už z dřívějších let hotové a připravené ve Vřesové. I ty ale nyní stojí kvůli tomu, že plyn i po zlevnění z někdejších rekordů vychází příliš draho.

Další plány Sokolovské zaberou čas, takže pro nejbližší dobu nic nemění. V Tisové se zkoumá možnost vyměnit jeden uhelný blok za menší a flexibilnější paroplynový cyklus, kde by se drahý plyn zužitkoval mimo jiné na výrobu elektřiny v rámci výnosných služeb výkonové rovnováhy, objednávaných státním podnikem ČEPS pro dorovnávání výkyvů v síti.

Do Vřesové firma zvažuje pořídit takzvaný „multikotel“ pro výrobu elektřiny i tepla. Místo uhlí by spaloval dřevěnou štěpku nebo takzvaná „tuhá alternativní paliva“, což jsou hlavně zbytky po recyklaci odpadů nebo rozemleté pneumatiky. V přípravě je také projekt kotle na elektřinu, který by produkoval teplo a zajišťoval služby výkonové rovnováhy.