Tuto zimu přežijeme. Zda bude Evropa mít plynu dost i tu příští, není jisté

Rok 2022 byl zatěžkávací zkouškou pro tuzemské i evropské plynárenství. A letošní rok nebude o moc jiný. Před českou kotlinou i celým kontinentem stojí otázka, jak zajistit spolehlivé dodávky zemního plynu a ještě za únosnou cenu.

Na zimu 2022/2023 má Česko plynu dostatek. Výzvou je však zima následující, kdy je třeba dostatečné množství suroviny ještě obstarat. Přitom už nyní se ze zásobníků vzhledem k topné sezoně intenzivně čerpá.

V první polovině prosince se import snížil více než o polovinu oproti předchozím měsícům a dosahoval kolem 10 milionů m3 denně, zatímco spotřeba vzrostla až ke 35 milionům m3. „Zhruba od Vánoc se však situace výrazně proměnila a trvá až dodnes. Dovoz převyšuje spotřebu, do zásobníků se vtláčí,“ říká Michal Kocůrek, řídící konzultant společnosti EGÚ Brno.

Aby Česko zvládlo i následující zimu bez velkých potíží, musí se podle Kocůrka už během jara a léta dodávky plynu vrátit k předchozím hodnotám, tedy alespoň kolem 20 milionů kubíků za den.

„Disponibilita (nabídka, pozn. red.) dostatečného množství neruských dodávek na evropském trhu však není automaticky zaručena,“ upozorňuje Kocůrek. Evropa si našla náhradu za plyn z Ruska především ve zkapalněném zemním plynu (LNG) z jiných států, což už loni vystřelilo poptávku po surovině nahoru.

„Celkově by světová poptávka po LNG měla v tomto roce růst zejména v důsledku očekáváného oživení poptávky v Číně. Takže ani větší množství LNG terminálů v EU nemusí automaticky zajistit dostatek plynu, který přes ně do EU dostaneme. Zejména v zimním období,“ myslí si Kocůrek.

Česko si minulý rok dokázalo zajistit kapacitu 3,008 miliardy m3 za rok v nizozemském LNG terminálu. Pokrývá tedy zhruba třetinu tuzemské spotřeby. Zároveň k nám místo ruského plynu přitéká i plyn potrubím z Norska. Tyto dodávky však celkovou spotřebu nepokryjí.

Česko bylo totiž ještě nedávno téměř zcela závislé na ruském plynu, ale protože společnost Gazprom dodávky plynu na Západ nejprve omezila a následně kvůli zničení Nord Streamu zcela stopla, musejí si také ostatní evropské země zajišťovat dodávky jinde.

„Nutností je průběžné obstarávání nových kontraktů na dodávky, uskladnění a přepravu LNG, to vše ve spojitosti s významným snížením dodávek plynu z Ruska do Evropy,“ konstatuje Martin Slabý, předseda Rady Českého plynárenského svazu.

Plyn pro tuzemský trh zajišťují privátní obchodníci s plynem, většinou od velkoobchodníků nebo na krátkodobých a spotových trzích. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) se nadále snaží zvyšovat možnosti importu plynu mimo Rusko.

„Jednáme a hledáme nové potenciální dodavatele plynu, abychom otevřeli prostor pro následné jednání komerčních subjektů,“ říká mluvčí MPO Miluše Trefancová.

Kromě možných potrubních dodávek z Norska resort směřuje svou pozornost také na LNG. „S USA i se státy z dalších oblastí, ze kterých by se mohl LNG dovážet (Omán, Katar, Ázerbájdžán, Saúdská Arábie, Kanada či Alžírsko) probíhají nebo již proběhla jednání o možnosti budoucích dodávek,“ upřesňuje Trefancová.

Právě ve spolupráci s Alžírskem, s nímž loni Česko podepsalo dohodu, vidí MPO největší potenciál. „Alžírsko platí za světovou energetickou velmoc, na světovém trhu je čtvrtým největším světovým vývozcem zemního plynu a je jedním z hlavních dodavatelů plynu do Evropy,“ komentuje Trefancová.

Zároveň má ministerstvo zájem získat podíl na některém z dalších evropských LNG terminálů, a to buď formou vlastnictví, nebo dlouhodobého pronájmu kapacit.

V Německu by měly být brzy zprovozněny tři plovoucí LNG terminály, jejichž kapacita dosahuje asi 17 miliard m3. V následujících letech by se k nim měly přidat další tři terminály o celkové kapacitě přibližně 46 miliard kubíků. Jeden z nich se nachází při ústí plynovodu Nord Stream v Lubminu, zbylé dva, Stade a Brunsbüttel, leží na pevnině.

„Z hlediska umístění je pro Českou republiku nejslibnější plovoucí LNG terminál v Lubminu, protože je oblast přímo propojena s naší plynárenskou soustavou,“ říká Trefancová. Terminál o kapacitě pěti miliard m3 měl být původně zprovozněn na začátku prosince, ale nakonec bylo otevření o několik týdnů opožděno.

Česko jeví zájem také o terminál v sousedním Polsku. Na rozdíl od Německa však tamní plynárenská soustava není tak dobře propojena s českou. Do budoucna by to ale měl změnit plynovod Stork II, který by mohl do tuzemské soustavy dopravit až sedm miliard m3 plynu, což je něco přes čtyři pětiny spotřeby. „Ze střednědobého horizontu proto jednáme také s Polskem o vybudování LNG terminálu v Gdaňsku,“ uvedla Trefancová.

I přes snahu evropských států svou závislost na ruském plynu snížit se stále Evropské unii nepodařilo dodávek zcela zbavit. „Gazprom zajišťuje osm až 10 procent veškerého importu do EU. To stále není zanedbatelná hodnota, naopak v zimním období může mít případný výpadek velmi citelné dopady,“ říká Kocůrek. S cenami plynu a dalších energií by podle Kocůrka Rusko ještě dokázalo velmi zahýbat, byť spíše krátkodobě.

Rusku tak v rukou zůstává nástroj pro manipulaci s cenou energií, i když se křivka na burze po sabotáži na trubky Nord Streamu zklidnila. „Ukončení trapných her okolo provozu Nord Streamu určitě pomohlo trhu nalézt jakousi stabilní pozici, která se již neupíná k ruskému plynu jako k záchraně. Jakmile se Nord Stream stal oficiálně historií, jeho významnost spadla na nulu,“ komentuje Kocůrek.

Přestože za ruský plyn Evropa náhradu má, za surovinu jako takovou už ne. Podle Slabého bude zemní plyn ještě po mnoho let nezastupitelný. „Je vhodný z vícero důvodů. Je ho celosvětově dostatek a zajišťuje energii s vysokou účinností a minimální environmentální stopou,“ vysvětluje.

Celková situace v uplynulém roce, která bude velkým tématem v energetice i letos, měla negativní dopad nejen na sektor plynárenství, ale jak říká Slabý, poškodila také kredit zemního plynu. „Pokud bychom měli hledat pozitiva, pak je to urychlené nastavení úspor, rehabilitace podzemních zásobníků nebo akcelerace produkce biometanu ve spojitosti s přípravami vodíkové energetiky,“ uzavírá.

Přípravu na příští zimu by státům Evropské unie měla usnadnit také společná řešení, na nichž se sedmadvacítka dohodla během loňského podzimu. Česko tak může využít společné nákupy plynu, jejichž první efekt MPO očekává už následující zimu. Sjednocení poptávky by mělo přinést menší konkurenci mezi státy, a tudíž lepší cenu. Tu by mělo zajistit také celoevropské zastropování ceny plynu, které bylo nastaveno na 180 euro (4360 Kč) za MWh a začne platit 15. února.

Společnou cestou by si měly členské státy zajistit objemy, které odpovídají minimálně 15 procentům kapacity zásobníků. Unie by tak tímto způsobem měla nakoupit přibližně 13,5 miliardy kubíků plynu. Sedmadvacítka ročně spotřebuje přibližně 400 miliard m3 plynu, což ji co do objemu staví mezi světovými zákazníky do první pozice.