Článek
Mikuláš Hurta začal před čtyřmi lety přemýšlet, co má dělat, aby to mělo co nejširší pozitivní dopad. Začal tím, že si otevřel excelovou tabulku a zapsal si do ní 80 cest, kterými by se mohl vydat. V seznamu byl například domácí systémy cirkulace vody, aplikace sdružující udržitelné produkty, nízkoemisní silniční logistika nebo snížení dopadu textilního průmyslu na životní prostředí.
Právě poslední uvedený nápad nakonec u studenta průmyslového managementu Vysoké školy báňské v Ostravě zvítězil a mohl za to drobný detail. „V jednom roce se mi roztrhly troje kalhoty, což mě naštvalo, a začal jsem si představovat, kolik oblečení se zbytečně kupí na hromadě odpadků a že to takto nemůže jít dál,“ popisuje začátky svého podnikání šestadvacetiletý muž.
Na výrobě cirkulární textilie se podílelo VUT v Brně a TUL v Liberci.
Začal si o textilním průmyslu studovat základní údaje a zjistil, že je z hlediska udržitelnosti výroby nejnáročnějším odvětvím hned po ropné produkci. Každý rok vyprodukuje přes 90 milionů tun odpadu, může za pětinu světového znečištění vody a desetinu skleníkových plynů.
Jeho úvahy se tak nejprve stočily k tomu, že rozjede e-shop s udržitelným oblečením, ale když si nastudoval, že biobavlna je sice šetrně vypěstovaná, ale samotné textilní výrobě ohledně její energetické náročnosti nijak neulehčí, od tohoto nápadu upustil. Vyrábět flísové oblečení z recyklovaného polyesteru ho také nenadchlo, protože i mikina vyrobená z odhozených PET lahví se následně stane odpadem, který nelze dále zužitkovat – a to se mu nelíbilo.
„Navázal jsem spolupráci s Vysokým učením technickým v Brně a Technickou univerzitou v Liberci a za tři roky výzkumu se nám podařilo vyvinout z kukuřičného škrobu první cirkulární oblečení z cPLA (cirkulární polylaktid / kyselina mléčná) materiálu, na jehož výrobu je potřeba minimum vody a energie. V rámci výrobní a odpadní fáze má o 86 procent nižší uhlíkovou stopu než klasické polyesterové oblečení a o 98 procent nižší vodní stopu než bavlněné,“ říká Hurta ze start-upu TryMee Clothing, působící pod značkou Nilmore, což má v překladu znamenat „ne více“ (nil je anglicky prázdnota a more je více).
Podnikatel Hurta si zatím nechává šít oblečení z nové látky u externích firem.
Vývoj nové textilie, při kterém vědci z VUT v Brně vyvíjeli způsob recyklace látky termomechanickou a molekulární cestou a vědci z TUL v Liberci se zabývali vývojem vhodných technologických vlastností látky, stál zhruba milion korun. Hurta sám dal do projektu tři sta tisíc korun a 700 tisíc se mu podařilo získat ze soukromé investice a z grantů. Letos na jaře získal na další rozvoj nový zdroj – nejvyšší pre-seedovou investici v historii české udržitelné módy, a to ve výši 153 tisíc eur (3,9 milionu Kč).
Cirkularitu, tedy nekonečný koloběh, mají oblečení zajistit samotní zákazníci, kteří budou zakoupené věci po odnošení vracet do sběrných míst a za každé vrácení dostanou kredity v hodnotě pěti procent nákupu použitelné na další nákup. Odběrná místa jsou nyní na několika místech v Česku a na Slovensku, například v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci či Bratislavě.
Vlákna a příze si nechává Hurta vyrábět v Německu. Výroba látek, barvení a šití finálních oděvů pak probíhá v Česku, a to s pomocí partnerů, se kterými má uzavřené vývojové smlouvy, v rámci nichž jim dodává know-how a oni mu poskytují své výrobní kapacity.
V příštím roce chce v Ostravě vybudovat vlastní šicí dílnu.
Svou produkci oblečení začala firma nabízet na jaře letošního roku nejprve pomocí B2B trhu (business to business), kde získala 30 prvních firemních zákazníků a dosáhla obratu 0,6 milionu korun. Jedním z klientů je například společnost NeverEnough, která prodává vlastní oblečení přes e-shop a od Nilmore si nechala na zkoušku ušít pár kusů.
„Máme vlastní streetwear brand, který si šijeme v Praze. Nová látka je nám sympatická díky svému ekologickému zaměření a cirkulárnímu systému. Nechali jsme si z ní ušít mikinu a tričko a nyní je testujeme. Ve srovnání s klasickou bavlnou jsou na omak trochu hrubší, ale bytelnější. Po vyprání schnou asi dvakrát rychleji. Celkově jsme s tímto materiálem velmi spokojeni,“ říká spolumajitel NeverEnough Daniel Göringer.
Takto vypadá mikina vyrobená z cirkulární látky, kterou na sobě nyní testuje firma NeverEnough.
Než z něj však firma vytvoří novou kolekci, chce si například pomocí crowdfundingové kampaně ověřit, že o ni bude mezi jejími zákazníky zájem. Ačkoliv je Daniel s kolegy přesvědčen, že cirkulární oblečení je jedinou možností pro udržitelný rozvoj, jeho cena je zatím výrazně vyšší než běžné oblečení. Zatímco své mikiny firma prodává za necelé tři tisíce korun, nové by nabízela kolem čtyř tisíc.
Hurtův start-up se nyní pokouší oslovit napřímo také koncové zákazníky, a to přes crowdfundingovou platformu Donio, na které chce vybrat peníze na další rozvoj. V centru Ostravy už v prosinci otevře vlastní obchod a v příštím roce plánuje ve stejném městě otevřít vlastní šicí dílnu. Na nákup strojů bude potřebovat zhruba 15 milionů korun. Peníze si nechce půjčovat, ale získat od investora za podíl ve firmě.
„Naším cílem je během následujících tří let dosáhnout obratu tří milionů eur a během pěti let obsadit 0,1 procenta evropského trhu udržitelné módy,“ dodává ke svým plánům Hurta.
Na českém trhu jsou desítky firem zabývajících se, alespoň částečně, udržitelnou módou. Patří mezi ně velké řetězce, jako je Zara, Esprit, H&M, menší firmy, jako třeba Bohempia, Tree Factory, Freshlabels či Nila, nebo e-shopy EtikButik, Green butik nebo Meera Design. Žádný z nich však nenabízí plně cirkulární oblečení.
