Článek
Se stupňujícími výhružkami z Moskvy roste riziko odpojení Evropy od ruského plynu. Surovina, na které je závislá hlavně střední Evropa a Německo, zatím do regionu proudí. Další vývoj je však nejasný, a proto se země snaží na možnou krizi připravit.
Pozadu nezůstává ani Česko, které jedná s Německem o koupi podílu v jeho novém terminálu na zkapalněný zemní plyn (LNG). Tento cíl si vláda Petra Fialy (ODS) stanovila už v programovém prohlášení. „Budeme se snažit získat podíl na terminálu LNG v sousední zemi, abychom měli přístup k více zdrojům,“ stojí v dokumentu. Ze sousedních států je tak ve hře pouze Německo a Polsko.
Německo chystá stavbu tří terminálů na zkapalněný zemní plyn, Polsko zatím uvažuje o jednom. Jak v rámci naplňování programového prohlášení, tak v zájmu posílení energetické bezpečnosti česká vláda zkoumá možnosti, jak získat podíl v některém ze stávajících či připravovaných terminálů.
„Mezi takové určitě patří i terminály, které se chystá vybudovat např. Německo, což bylo i předmětem jednání ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely se spolkovým ministrem hospodářství Robertem Habeckem, který spolupráci v této oblasti přivítal,“ uvedla za MPO Miluše Trefancová.
Podmínkou je, aby z terminálu bylo možné dopravit surovinu do tuzemské plynárenské soustavy. Výstavba německých terminálů je plánovaná na severozápadě země ve městě Brunskbüttel, které se nachází poblíž ústí řeky Labe do Severního moře.
„Tato lokalita by vůbec nemusela být nevýhodná. Pokud by skutečně došlo k zastavení ruských dodávek plynu na severozápad Německa a do Holandska, z ústí plynovodu Nord Stream 1 vede plynovod Nel, který právě umožňuje dodávky směrem na Nizozemí,“ říká Michal Kocůrek, analytik plynárenství ze společnosti EGÚ Brno.
Mapa plynovodů v Evropě.
To znamená stejným směrem, kde by měly vzniknout nové LNG terminály. „Pokud už nebudeme plynovod potřebovat pro ruské dodávky, bude prázdný a stačí jen otočit kompresorovou stanici a vtláčet plyn z LNG terminálů opačným směrem, tedy k Baltskému moři,“ vysvětluje Kocůrek.
Plyn se tak dá přepustit do stávajících trubek, které používá Česko v Německu a nemusela by se tak stavět nová infrastruktura. „Mělo by pouze dojít k otočení, které je méně náročné finančně, časově i technicky,“ dodává Kocůrek.
Podle výkonného ředitele Asociace nezávislých dodavatelů energií (ANDE) Jiřího Gavora je pro Česko právě díky propojení plynárenských soustav LNG terminál v Německu vhodnější variantou. „Z Polska do Česka zatím přepravní trasa chybí a bude ještě trvat řadu let, než se vybuduje,“ říká Gavor.
Přepravu plynu z polského LNG terminálu směrem na jih a jihovýchod Polska by zajistilo propojení severní a jižní části země. „Plyn by mohl vstoupit do stávající infrastruktury na slovenské straně a tou doputovat až do Lanžhotu a dál do Česka,“ popisuje Kocůrek.
Takový terminál je možné realizovat v rozmezí 18 až 24 měsíců, samozřejmě v případě, že by vše šlo hladce a pokud má projekt schválené financování.
Jak v Polsku, tak v Německu uvažují o stavbě plovoucích LNG terminálů, které vypadají jako loď. Klíčový je pro ně přístav a napojení na trubky. Výstavba takového středně velkého plovoucího terminálu vychází přibližně na 300 milionů eur (7,35 miliardy korun).
Podle Kocůrka je lze instalovat mnohem rychleji než pevninské terminály. „Časové ušetření je zhruba poloviční. Takový terminál je možné realizovat v rozmezí 18 až 24 měsíců, samozřejmě v případě, že by vše šlo hladce a pokud má projekt schválené financování,“ vysvětluje.
Je však otázkou, jak bude stát ke koupi podílu přistupovat. „Majetková účast na LNG terminálu, který jinak představuje investici s pravděpodobně dobrou návratností, ale není nezbytnou podmínkou pro dodávky zkapalněného plynu do Česka. Tou je obchodní kontrakt, který asi těžko bude uzavírat vláda,“ upozorňuje Gavor.
Vláda zatím neuvedla, na jaký subjekt by takovýto závazek převedla. Teoreticky by se mohl do zajištění terminálu zapojit ČEZ, jakožto privátní společnost, jejímž nejvýznamnějším akcionářem je Česká republika. „Ať už z pověření státu nebo z nějakého vlastního ekonomického racionálního přístupu pro zajištění dodávek plynu pro své odběratele,“ domnívá se Kocůrek.
Terminálu se však Česko dočká nejdříve za dva roky. U německých terminálů se podle Kocůrka hovoří o dokončení v letech 2024 nebo 2025, polský terminál by měl být spuštěn až kolem roku 2028. „Nejsem si jistý, zda by ten polský šel urychlit,“ dodává.
Německá varianta, o kterou se aktuálně česká vláda zajímá, vypadá atraktivně také z pohledu objemu. „Pokud by se německé terminály realizovaly v plné výši, mohly by dosahovat kapacity až 30 miliard kubíků, což odpovídá dvoutřetinové náhradě všech ruských dodávek do Německa,“ říká Kocůrek.
Německo plánuje realizovat terminály ve městech Wilhelmshaven, Stade a Brunsbüttel. Nejdále je stavba v Brunsbüttelu poblíž Hamburku, která sice měla začít už předloni, ale teprve v roce 2021 investoři žádali o stavební povolení, čímž se jeho dokončení zpozdilo.
„Terminál v severoněmeckém Brunsbüttelu může být zprovozněn nejdříve v roce 2025 a německá vláda již souhlasila s poskytnutím poloviny potřebných finančních prostředků ve spolupráci s nizozemskou státní energetickou společností Gasunie a německou RWE,“ říká Gavor.
Polsko už má jeden terminál v polském Svinoústí, jehož kapacita dosahuje pěti miliard kubíků ročně. Vlastní ho společnost Gaz-System, která je stoprocentně ovládaná polským státem. Další státem kontrolovaná společnost PGNiG očekává, že druhý terminál v baltském přístavu Gdaňsk zahájí provoz v roce 2027.
„Kapacita polského terminálu by mohla být mnohem lépe využitelná i pro okolní země, ať už z Pobaltí, pro Ukrajinu, Slovensko nebo Česko,“ říká Kocůrek.
Náhradu ruské komodity právě zkapalněným zemním plynem ze zámoří řeší téměř celá Evropa. Kocůrek upozorňuje na to, že pokud poptávka po LNG bude celosvětově růst, může se zvednout i jeho cena, která se odvíjí od cen plynu v dané exportní zemi.
„To je případ zejména kontraktů na dodávky LNG ze Spojených států. Jeho cena je v současnosti několikanásobně levnější, než jsou dodávky pomocí plynovodu z Ruska. Větší poptávka po LNG by měla mít spíš pozitivní efekt a automaticky by snížila i cenu ruského plynu,“ uzavírá Kocůrek.
