Česko chce koupit klíčové plynovody. „Firma nejvýš za korunu,“ říká expert

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

O koupi společnosti Net4Gas, která zajišťuje tranzit plynu přes Českou republiku i jeho vnitrostátní přepravu, má podle několika zdrojů z energetického trhu zájem státní společnost ČEPS.

Pokud by ČEPS převzal Net4Gas s jeho zhruba čtyřmi tisíci kilometrů potrubí, kompresními a předávacími stanicemi, ovládal by páteřní sítě jak pro elektroenergetiku, tak pro plynárenství. Důvodem běžících jednání je vládní snaha získat kontrolu nad plynárenskou infrastrukturou.

O probíhajícím jednání o prodeji Net4gas ani jedna ze zúčastněných stran nepodává žádné informace. „Necháváme to bez komentáře,“ říká mluvčí ČEPS Lukáš Hrabal. „Net4Gas zásadně nekomentuje záměry svých akcionářů,“ přidává mluvčí plynárenské firmy Monika Cole.

Jen o málo sdílnější je Ministerstvo průmyslu a obchodu, pod nějž státní firma ČEPS spadá: „Průběžně provádíme kroky pro posílení české energetické bezpečnosti a budeme v nich nadále pokračovat. K této konkrétní záležitosti se ale nebudeme vyjadřovat,“ řekl mluvčí Vojtěch Srnka.

Dalším obchodem, o němž se podle stejných zdrojů z plynárenských kruhů jedná, je možný prodej distribuční společnosti GasNet. O tu se má ucházet pro změnu státem kontrolovaná společnost ČEZ.

Už dnes ČEZ provozuje největší elektrárenskou distribuční síť, tedy dráty vedoucí k zákazníkům na většině území Česka – kromě jihu země a hlavního města. Podobně GasNet zajišťuje dopravu plynu konečným spotřebitelům pomocí vlastních trubek a technických zařízení ve všech regionech kromě Prahy a jižních Čech.

Stát tak zřejmě usiluje v plynárenství o podobný model, jaký panuje v elektroenergetice. ČEPS by kromě elektrické přenosové soustavy mohl provozovat síť páteřních plynovodů, ČEZ by měl pod kontrolou většinu distribuce jak elektřiny, tak plynu.

Net4Gas, česká část někdejšího Tranzitního plynovodu vybudovaného v 70. letech minulého století na základě mezivládních dohod k přepravě ruského plynu do Evropy, je ale pro kupce zapeklitý oříšek.

Firmu vlastní dnes rovným dílem společnost Allianz Infrastructure Luxembourg a kanadská investiční skupina Borealis (ta prostřednictvím penzijního fondu OMERS).

Net4Gas byl léta vysoce ziskovou firmou, hlavním zdrojem profitu byly poplatky za tranzit ruského plynu dopravovaného do Evropy. V roce 2021 tvořily příjmy od Gazpromu přes sedm miliard korun, přes 70 procent tržeb Net4Gas. EBITDA firmy v letech před vypuknutím války na Ukrajině překračovala 10 miliard korun ročně.

Po zničení plynovodu NordStream loni v létě přišel Net4Gas o zdroj plynu a letos v lednu oznámil, že mu Gazprom za tranzit přestal platit. Podle výroční zprávy klesla firmě loni – kdy ještě po část roku plynový tranzit fungoval – celková přeprava plynu proti roku 2021 o 20,8 miliardy kubíků na necelých 31 miliard. Následovalo snížení úvěrových ratingů a pád do nejistoty. Letos už je Net4Gas odkázán jen na tržby z poplatků za vnitrostátní přepravu, které činily loni ani ne čtvrtinu jeho prodeje. Není jisté, zda se někdy tok plynu přes Českou republiku a tučný zisk z tranzitu obnoví.

Pro Net4Gas je to problém hlavně kvůli dluhu z bankovních úvěrů a dluhopisů, který překračuje 33 miliard korun. Dluh je postupně splatný do roku 2031 a není jasné, z čeho by ho firma mohla hradit, pokud se plynový export z Východu znovu nerozjede.

Mimochodem za posledních 10 let, kdy firmu ovládaly Alllianz a Omers, si akcionáři vyplatili dividendy ve výši 68,5 miliardy korun. Dividendu z loňského, ještě stále víc než šestimiliardového zisku, už sice nechali na firemních účtech. Přesto si ale z Net4Gas vytáhli celkově výrazně víc než zhruba 41 miliard korun, které za něj v roce 2013 zaplatili německé skupině RWE.

Hospodaření Net4gas je regulované, Energetický regulační úřad firmě schvaluje tarify za přepravu plynu. Zatím letos odsouhlasil zvýšení tarifů na přeshraničních bodech. Rozhodující pro hospodaření firmy ale bude verdikt o vnitrostátních tarifech pro předávání plynu do domácích distribučních sítí, který se čeká na podzim letošního roku.

Pokud je ERÚ dovolí firmě zvednout tak, aby to hrozící finanční kolaps odvrátilo, zaplatí to spotřebitelé, kteří hradí přepravní služby v ceně plynu. Celkově by tak cena plynu v Česku výrazně stoupla. Domácí zákazníci by se tak fakticky museli skládat na dluh firmy, z níž její soukromí vlastníci skoro 10 let tahali velké peníze.

ČEPS má šanci koupit Net4Gas levně. Pokud nedojde k dohodě s věřiteli, převzal by ovšem i jeho dluh. „Ta firma má hodnotu nejvýš korunu. Má obrovský vnitřní dluh a její výnosy závisejí na rozhodnutí ERÚ. Pokud ERÚ nezvedne tarify, a neumožní jí tak získat víc peněz za tranzit, hrozí jí bankrot,“ hodnotí Net4Gas energetický konzultant, bývalý šéf Pražské plynárenské Pavel Janeček.

Otázka je, kdo bude sanovat dluh Net4Gasu, převezme-li ho stát. Možností není mnoho. Buď dluh padne na spotřebitele či daňové poplatníky, nebo se věřitelé smíří se ztrátou a kývnou na restrukturalizaci dluhu. Podle „výročky“ jsou ve hře zájmy celkem šesti bank.

Mezi oslovenými plynárenskými insidery nepanuje shodný názor na to, zda je nezbytné, aby Net4Gas koupila státní firma.

„Nebylo by šťastné, kdyby se páteřní plynovody prodaly do zahraničí,“ říká bývalý plynárenský poradce, manažer i státní úředník v energetice Vratislav Ludvík.

Net4Gas podle něj má do budoucna šanci na resuscitaci. „Až Rusové prohrají válku, může síť Net4Gas sloužit k tranzitu ukrajinského plynu do Evropy, jsou ho tam velké zásoby,“ říká. Další možností do budoucna podle něj je přeprava plynu z jihu Evropy, tedy z Itálie přes Rakousko a Česko dál na sever a západ. „Kdyby Net4Gas získal ČEPS, měl by stát pod kontrolou potrubí i tranzitní přepravu, která se určitě časem obnoví,“ soudí.

Také Pavel Janeček je přesvědčen, že stát by měl mít klíčovou infrastrukturu pod kontrolou. „O navazující plynovody na Ukrajině má zájem největší správce aktiv na světě, americký BlackRock. To jen potvrzuje mou domněnku, že po ukončení rusko-ukrajinského konfliktu bude Evropa znovu odebírat plyn z Východu. Signalizuje to i fakt, že se soukromí investoři moc nehrnou do financování staveb terminálů na LNG na severu Evropy, třeba v Německu je platil skoro výhradně stát,“ říká Janeček, podle něhož trh věří v návrat exportu plynu z Východu. A pokud se tranzit plynu ze severu či z východu Evropy přes Česko obnoví, může se Net4Gas vrátit k velkým ziskům.

Tenhle scénář je ale naopak nepravděpodobný podle analytika Michala Kocůrka z brněnské poradenské firmy EGÚ. Podle něj je ruský plynový export do Evropy definitivně mrtvý právě proto, že se od začátku konfliktu staví v Belgii, Nizozemsku i Německu terminály na LNG. Podle Kocůrka už se nevrátí doby, kdy by potrubní plyn z Východu měl být levnější než LNG. „Pokud někdo nesleduje nízkou cenou něco jiného než obchod, třeba politické tlaky, není důvod, prodávat plyn levněji, než jak se tvoří jeho cena na trhu. A s levným plynem už jsme zkušenost měli, těžko ji někdo bude chtít zopakovat,“ říká.

Podle Kocůrka není nutné, aby energetickou infrastrukturu v plně regulovaném segmentu vlastnil stát. „Net4Gas má na dnešní dobu naddimenzovanou infrastrukturu, pro kterou se v budoucnu nemusí najít plné využití. Jde o hodně železa s obrovským dluhem. A ani v soukromých rukou Net4Gas nedělal žádná rozhodnutí o rozvoji bez konzultací se státem a s regulátorem, takže je vidět, že tu jsou i tak nástroje, aby stát uplatňoval kontrolu,“ soudí.

Ze soukromých hráčů na trhu by koupě Net4Gas mohla teoreticky zajímat především skupinu EPH Daniela Křetínského, který spoluvlastní slovenskou část někdejšího Tranzitního plynovodu zvanou Eustream (majoritu v něm drží slovenský stát).

Mluvčí EPH Daniel Častvaj však zájem o českou síť nepotvrdil. „Zásadně nekomentujeme spekulace o našich investičních záměrech,“ říká pouze. Podle bývalého plynárenského poradce Ludvíka ostatně převzetí zadlužené firmy, závislé na rozhodování ERÚ a zčásti i na budoucím geopolitickém vývoji, dává větší smysl pro stát než pro soukromé investory.

Zatímco zadlužený Net4Gas má podle analytiků zanedbatelnou hodnotu, distribuční síť plynárenské GasNet je atraktivnější sousto. A to i přesto, že loni kvůli celkovému poklesu spotřeby plynu spadl její čistý zisk meziročně o 35 procent na „pouze“ 1,89 miliardy korun.

Pavel Janeček hodnotu GasNetu vidí „ve vyšších desítkách miliard korun, určitě na 50 miliard“. A její přechod pod kontrolu státu podle něj dává smysl. „Pokud chce stát nějaký segment řídit, musí mít jeho infrastrukturu pod kontrolou,“ říká.

Majitelem GasNetu je sdružení finančních investorů z Austrálie, Kanady a Německa – Macquarie European Infrastructure Fund, British Columbia Investment Management Corporation a Allianz Capital Partners. O možném prodeji distribuční sítě se mluví od jara, kdy Hospodářské noviny napsaly, že hlavnímu podílníkovi Maquarie končí investiční horizont.

Mluvčí ČEZu, o němž se na trhu spekuluje jako o hlavním zájemci, ani mluvčí GasNetu nechtěli situaci komentovat. Komentář podobně odmítla mediální zástupkyně skupiny Maquarie Helena Slater.

Ve hře je kromě tranzitních plynovodů a distribuční sítě ještě třetí část české plynárenské infrastruktury – zásobníky plynu, jež provozuje firma RWE Gas Storage.

O její prodej se opakovaně pokoušela už loni mateřská německá skupina RWE. Na podzim – jak uvedl Český rozhlas – zařadilo Ministerstvo průmyslu a obchodu koupi zásobníků na seznam vládních strategických projektů na posílení energetické bezpečnosti. Teď ale podle zdrojů z energetiky převzetí zásobníků státem na pořadu dne není, nejspíš kvůli nedobrému stavu státní kasy.