Stát chce pojistku pro uhelné elektrárny. Bojí se Tykačova blafu

Na pozadí vládní krize pokračuje standardní politický provoz, mimo jiné kvůli dlouho chystaným změnám v energetice a prevenci překotného konce uhlí.

V zákoně se má už brzy objevit nové ustanovení, aby stát mohl zavírání elektráren zakázat a pak jejich provoz dotovat. Ve čtvrtek o něm jednal vlivný hospodářský výbor Poslanecké sněmovny. Žádný návrh sice neprošel, ale podle šéfa výboru Ivana Adamce z ODS už vznikla dohoda, jak problém urovnat.

Má se na ní podílet jak Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), pod které energetika spadá, tak Ministerstvo financí, které se přes léto k tématu samo přihlásilo a nabídlo poslancům vlastní řešení. „Vznikla dohoda, že ministři udělají kompilaci svých dvou pozměňovacích návrhů a výsledek přinesou na druhé čtení,“ přibližuje Adamec.

Podstatou sporu je strach z toho, že soukromí provozovatelé velkých elektráren začnou kvůli ekonomickým tlakům naráz ukončovat provoz. Stát by se pak mohl teoreticky ocitnout v situaci, kdy nebude schopen garantovat stoprocentní fungování sítě. Proto se už od jara vymýšlí plán, jak končící uhlí ještě nějakou dobu udržet v chodu.

Jeho hlavní součástí je přístup k provozním dotacím. Ty jsou sice v případě uhlí na hraně unijních předpisů, ale Česko o ně nejspíš bude tak jako tak usilovat. S argumentem, že hladké fungování zdejší energetiky zatím nejde jinak zaručit.

Spouštěčem uhelné paniky bylo v březnu oznámení miliardáře Pavla Tykače a jeho skupiny Sev.en, že dolování a pálení uhlí se kvůli emisním poplatkům a klesajícím cenám elektřiny pomalu přestává vyplácet. Toto upozornění Tykačova firma odeslala i formální cestou státu s tím, že ve hře je předčasné zavření mosteckých dolů a dvou elektráren Počerady a Chvaletice na jaře 2025.

V létě přišla s podobným varováním Sokolovská uhelná, která je vedle Sev.en a ČEZ třetím hráčem provozujícím dohromady lomy, elektrárny a teplárny. Její varování spočívalo v tom, že horší ekonomika uhelné energetiky se přenáší do cen tepla. A také že Sokolovsko bez státní podpory těžko samo zvládne překlenovací období do roku 2030 a přechod na čistší zdroje.

Ministerstvo průmyslu ve spolupráci se správcem sítě ČEPS v reakci na tyto výzvy v létě zveřejnilo takzvaný „superkritický scénář“, podle kterého by mělo být možné udržet vše bezpečně v chodu, i když se výroba elektřiny nechá napospas trhu. Výpadek elektráren by v nouzi pokryly teplárny, kterým stát už dříve slíbil na odklon uhlí desítky miliard z unijních fondů, nově zbudované zelené zdroje a dovoz. K podobným závěrům dospěly i jiné studie, třeba tento týden spolek Fakta o klimatu.

Zároveň ale ministerstvo a ČEPS v létě oznámily, že si pro jistotu nachystají pro trh s elektřinou dvě pojistky pro nejhorší případy. Jednak zákonnou úpravu, která se nyní dolaďovala ve Sněmovně a podle které by stát dál držel nepostradatelné elektrárny v chodu. A jednak nový typ takzvané podpůrné služby, kterou si bude ČEPS u elektráren objednávat pro případ takzvaného „startu ze tmy“ a tím jim pomůže přežít.

Nový kompromis z tohoto týdne, o kterém mluví šéf parlamentního výboru Adamec, se týká prvního bodu. Má jít o rozšíření paragrafu, který už existuje pro případ výpadku velké teplárny nebo dodavatele energií. Když dnes někdo takový skončí (jako třeba před časem Bohemia Energy), vstoupí do hry Energetický regulační úřad, předá provoz jiné firmě s licencí a ze státních peněz mu pak uhradí doložené ztráty.

Pro elektrárny zatím nic takového v zákoně není, protože v dodávkách proudu existuje volná konkurence, a to i napříč Evropou. Když dnes někdo z výrobců vypadne, může ho v propojené síti zastoupit někdo další, zvlášť když má Česko dlouhodobě ve výrobě přebytky, které vyváží.

Rozšíření nouzového mechanismu z tepláren na elektrárny nikdo v parlamentu nerozporuje. Spor se ale dosud vedl o to, koho do krizového dotovaného režimu pustit. Ministerstvo průmyslu původně chtělo vyřadit původní provozovatele elektráren, tedy třeba Tykače v případě Chvaletic. Kdyby je opravdu zavřel a ČEPS by je vyhodnotil jako nepostradatelné, dostal by pak elektrárnu do správy někdo jiný.

Tento postup byl vymyšlen jako test, aby výrobci nemohli blafovat a říkat si o podporu i v situaci, kdy by provoz ještě zvládli sami. Nakonec ale nejspíš v parlamentu vyhraje jiná varianta, kterou podle Adamce preferuje Ministerstvo financí, a sice že do nouzového dotovaného režimu nakonec bude mít přístup i původní provozovatel.

Výhodou takového postupu má být to, že převod provozu z jedné firmy na druhou může být v praxi zbytečně těžkopádný. A také drahý, protože nový správce nikdy nezná zařízení stejně dobře jako ten původní. Pojistkou ale bude, že o správu vypnutého zařízení se bude muset soutěžit v aukci, kam se vedle končícího majitele budou moci přihlásit i jiní konkurenti s licencí.

„Bude to kompilát, kde bude z obou návrhů to důležité,“ odhaduje Adamec. Jinými slovy výsledkem podle něj bude kombinovaná verze – do soutěže o odstavenou elektrárnu bude vpuštěn i původní majitel, ale bude muset přebít konkurenty v aukci, pokud se tedy nějací přihlásí.

Úpravy budou součástí velkého balíku změn k zákonu o sdílení energie, kterému se přezdívá lex OZE 3. Jeho podstatou jsou úplně jiné věci, které ale s uhlím nepřímo souvisí. Jde hlavně o snazší fungování služeb, jako je akumulace a agregace elektřiny, tak aby šlo ve špičkách lépe a ve velkém řídit nejen výrobu, ale i spotřebu, a tím nároky na pohotové uhelné zdroje snížit.

Nouzový dotovaný režim pro uhelné elektrárny by měl někdo z koaličních poslanců po dohodě s ministerstvem průmyslu a financí předložit jako pozměňovací návrh k lex OZE 3. Celý balík by se měl projednat na nejbližší schůzi Sněmovny v říjnu.

Pokud paragrafy o uhelných elektrárnách projdou, bude je pak ještě vyhodnocovat Evropská komise v rámci prevence přehnaného dotování a dohledu nad hladkým fungováním jednotného unijního trhu. Státní pomoc pro uhelné elektrárny už si dřív vyjednalo Německo a Polsko.

Celou dosavadní diskusi v Česku provázela skepse, zda budou uhelné dotace v Bruselu průchozí. Jejich nasazení má šanci jen v případě, že by jiné řešení pro záchranu zdejší sítě neexistovalo, což nebude snadné obhájit.

Třeba polostátní ČEZ slibuje držet svůj důl Bílina minimálně do roku 2030. Musí v něm totiž těžit uhlí pro své teplárny, a protože elektrárny potřebují trochu jiné uhlí, které se v Bílině těží souběžně, měl by ČEZ mít dost paliva pro své zdroje po dostatečně dlouhou dobu.

Pokud by nově chystané paragrafy v Bruselu narazily, mohou v zákoně zůstat, ale nepůjde je v praxi použít. Pro končící uhelné zdroje by pak nakonec mohla být daleko důležitější druhá pojistka, o které Ministerstvo průmyslu a obchodu spolu s ČEPS od léta mluví, a sice nová zakázka na takzvaný „start ze tmy“.

Vybrané elektrárny by v tomto režimu musely zůstat v pohotovosti, aby ČEPS mohl garantovat, že s jejich pomocí dokáže nahodit zdejší síť v případě blackoutu. Dnes tuto záruku zajišťují právě Tykačovy Chvaletice a dvě elektrárny ČEZ v Tušimicích a Prunéřově. ČEPS v létě uvedl, že si chce na „start ze tmy“ nasmlouvat i další dodavatele.

Službu by opět platil ze státních peněz, respektive z poplatků za fungování sítě, které jsou součástí regulované platby za distribuci na fakturách za elektřinu. Pokud ČEPS označí tuto službu za technickou nezbytnost pro fungování sítě, mohlo by být uhájení této podpory pro uhelné zdroje v EU jednodušší.

„Jedná se o krizové opatření, které má sloužit jako pojistka pro zajištění bezpečnosti dodávek v případě nyní neočekávaných událostí. Jeho využití tedy nyní není příliš pravděpodobné, přesto je třeba nadefinovat konkrétní podmínky, které musí zajistit co nejnižší náklady a transparentní postup,“ říká mluvčí MPO Vojtěch Srnka.