Srovnání: Stejný nábytek z IKEA v Polsku je výrazně levnější než v Česku

Čtenář Seznam Zpráv si nakonfiguroval skříň z řetězce IKEA. Na českém e-shopu ho vyšla zhruba na 38 tisíc korun, v Polsku na 3 149 zlotých, tedy v přepočtu přibližně 16 tisíc korun. Rozhodl se, že takový rozdíl už stojí za výlet, nehledě na cenu dopravy.

Srovnání, jež provedla redakce na základě fiktivního nákupu na e-shopech v obou zemích, ukázalo, že z 15 položek, mezi kterými byla například knihovna, postel, trouba, dětský koberec, příbory nebo křeslo, bylo v Česku 13 dražších a dvanáct z nich dost podstatně – o desítky procent.

IKEA v Česku byla u zmíněného nákupu dražší v průměru o 22 procent. V procentech bychom si nejvíce připlatili za květináč Fridfull. Ten vyšel v Česku na 149 korun, v Polsku na 82 korun, tedy o 45 procent výhodněji.

Nejvíce peněz (4 900 korun) bychom v Polsku ušetřili při nákupu stolu se šesti židlemi Ekedalen/Bergmund, který v tuzemsku stojí 20 230 korun. Cenové srovnání najdete v tabulce níže.

Mluvčí švédského nábytkáře Petr Šašek vysvětluje, že ceny se na jednotlivých trzích liší podle moha faktorů, které zohledňují lokální náklady a jiné vlivy v dané zemi.

„V koncových cenách se tak odrážejí například lokální ceny energií, dopravy, inflace nebo měnový kurz, ale také množství výrobků, které se na daném trhu prodá. Důsledkem všech těchto faktorů je, že ceny v různých zemích se mohou lišit,“ uvedl.

Dodal, že okolo 70 procent výrobků, které se prodávají v Evropě, se zároveň na stejném kontinentu vyrábí. Nespecifikoval však, kolik nábytku pochází z Polska a jaký vliv na cenu má lokální původ.

Na rozdíl u potravin, kde polský spotřebitel výrazně profituje z nižší sazby DPH (momentálně dokonce nulové sazby), je prodej nábytku v Polsku zatížen daní z přidané hodnoty ve výši 23 procent, tedy o dva procentní body vyšší.

Vedle rozdílů v nákladech může být částečným důvodem cenové politiky řetězce podle marketingového experta Roberta Le Veneura ochota Čechů koupit dražší zboží: „IKEA, stejně jako jiní obchodníci, testuje, jaká cena bude maximalizovat jejich absolutní kumulativní marži. To je marže na produkt, zákazníka nebo nákup vynásobená počtem zákazníků, kteří jsou ochotni produkt za danou cenu koupit.“

Marže prodejců v konkrétních zemích se tedy liší i podle toho, co jim zákazníci v dané destinaci dovolí. Firmy zabývající se výzkumem trhu dávají obchodníkům doporučení k cenotvorbě. Ta v případě Česku například ukázala, že Pražané jsou ochotni za určité zboží zaplatit o několik procent víc než zákazníci z regionů.

Rozdílné náklady se na větších trzích, jako je Polsko a Německo, lépe rozpouštějí do ceny. Česko momentálně nejvíce vůči zahraničí znevýhodňují drahé energie, které prodražují prakticky všechno: osvětlení, vytápění, skladování atd. Vyšší inflace potom navyšuje požadavky na růst mezd.

Rozdílnou cenovou politiku na různých trzích má nicméně nastavenou spousta firem a IKEA v tom není výjimkou.

V poslední době však kvůli inflaci, která je v tuzemsku pátou nejvyšší v Evropské unii (po Pobaltí a Maďarsku), může tuzemská výroba ztrácet konkurenceschopnost. To se dá vyčíst i z finálních cen stejných výrobků na různých trzích.

Jeden příklad za všechny. Postel Gulliver v IKEA stála v únoru v Polsku 399 zlotých, tedy 2 148 korun. Za osm měsíců do října cena vzrostla o 539 korun, tedy 25 procent, ale zákazníci v českém obchodním domě IKEA si za stejnou postel připlácejí 34 procent. Zdražila z 2 970 korun na 3 990 korun, tedy o 1020 korun. Není to anomálie, takových případů se dá najít celá řada.

Výrobci napříč obory proto čím dál hlasitěji varují před ztrátou konkurenceschopnosti Česka.

„Myslím si, že obecně obavy o ztrátu konkurenceschopnosti v Česku jsou reálné, protože náklady na energie jsou vyšší než v jiných zemích. Vláda sice ceny zastropovala, ale jen u menších a středních firem. Vím o některých společnostech, kterým podíl energií na nákladech stoupne z 10 na 20 procent, to je strašně moc. U nás to tak vysoké není,“ říká Tomáš Beneš, ředitel společnosti BJS Czech, jež v Humpolci vyrábí nábytek pro švédský řetězec.

O tom, že Česko může ztrácet krok s firmami v zahraničí, svědčí i makroekonomická data. V září ceny průmyslových výrobců rostly o 25,8 procenta.

„Zdražování u průmyslových výrobců nabírá na síle, což může začít ohrožovat konkurenceschopnost českých průmyslových výrobků na zahraničních trzích,“ říká hlavní ekonom společnosti BHS Securities Štěpán Křeček. Do problémů se podle něj mohou dostat velké průmyslové podniky, na které se nebudou vztahovat cenové stropy u energií.