Článek
Dlouho připravovanou novelu zákona o komunitní energetice projednává vláda. Ačkoli podle původních plánů měly novinky v energetickém zákoně platit od začátku letošního roku a podle požadavku evropského práva měla být půda pro spuštění komunitní energetiky dokonce připravena již od roku 2020, novela by měla začít platit od 1. ledna 2024. Ale ani toto datum zatím není jisté.
V novele se totiž objevil požadavek na zřízení Energetického datového centra (EDC), které má mimo jiné usnadnit sdílení elektřiny na úrovni bytových domů, městských čtvrtí či obcí. „V opačném případě však může novelu zpozdit,“ říká právnička skupiny Frank Bold Eliška Beranová. Komunitní energetika a EDC ještě mohou narazit na nesouhlasy ze strany poslanců a senátorů.
Komunitní energetika
Komunitní energetika je systém výroby energie prostřednictvím obnovitelných zdrojů vlastněných skupinou občanů, obcí nebo jiných komunit. Tyto zdroje fungují na zcela odlišném principu než běžné elektrárny, protože jejich smyslem není finanční zisk. To bude možné na základě novely energetického zákona, tzv. Lex OZE II.
Elektrárny jsou ve vlastnictví a správě místních lidí, obcí, farmářů, zemědělců nebo sousedů. Komunity tak mohou využívat energii vyrobenou ze společného zdroje, například fotovoltaiky nebo družstevní větrné elektrárny.
Podle Unie komunitní energetiky a některých právníků však Ministerstvo průmyslu a obchodu připravilo novelu kvalitně. „Česko tak má potenciál stát se lídrem v oblasti komunitní energetiky a bude pro ostatní země vzorem v tom, jak má komunitní energetika vypadat,“ myslí si Beranová.
Fungování komunitní energetiky by se ale mohlo zadrhnout na otázce měření spotřeby energie. Distributoři totiž lobbují za zachování měření elektřiny po fázích místo součtového měření.
Problém rozdílu mezi součtovým a fázovým měření je složitý, ale zjednodušeně řečeno – pro domácnosti s fotovoltaikou je výhodnější měření součtové, které funguje tak, že čím víc solární elektřiny majitel vyrobí, tím více ušetří. Například domácnost stále platí i za elektřinu, protože solární energie nepokryje celou spotřebu, ale od toho, co domácnost spotřebuje, se odečte to, co domácí elektrárna vyrobí.
U fázového měření ale distribuční společnosti účtují zákazníkům nikoli jednu celkovou částku, ale počítají saldo zvlášť pro každou ze tří fází třífázové soustavy, do kterých střídač spotřebu rozdělí, aby minimalizoval to, co člověk ze sítě odebírá.
Samotné sdílení elektřiny z obnovitelných zdrojů by mělo členům energetického společenství především snížit účet za energie. Sdílení elektřiny totiž nesmí být předmětem zisku. Jinak může Energetický regulační úřad společenství udělit pokutu.
Obchodník sdílení zohlední na faktuře. Standardní elektřina tak bude ponížená o nasdílenou elektřinu.
Sdílení je přitom doplňkovou činností ke standardním dodávkám elektřiny, takže odběratel bude i nadále mít svého dodavatele. „Obchodník sdílení zohlední na faktuře. Standardní elektřina tak bude ponížená o nasdílenou elektřinu,“ říká Beranová.
Pokud například při spotřebě elektřiny 200 kWh dodá 50 kWh zákazníkovi energetické společenství, odběratel bude mít fakturu o čtvrtinu nižší, než by běžně zaplatil.
Nicméně se vznikem EDC se na faktuře objeví nová položka (cena za provoz nesíťové infrastruktury), o kterou se proud prodraží. „Poplatek by nicméně neměl překročit řádově několik desítek korun ročně na jedno odběrné místo,“ říká mluvčí ČEPS Lukáš Hrabal. Distributoři se zatím shodují na částce, která odpovídá jednomu promile z ceny elektřiny, tedy zhruba 50 Kč ročně.
Zásadní novinkou v novele je spolu s EDC především sdílení elektřiny nejen v rámci bytového domu či obce, ale i napříč distribučními soustavami. Například majitel chaty v severních Čechách s fotovoltaickou elektrárnou by tak mohl tam vyrobenou elektřinu čerpat i v odběrném místě, které se nachází v Praze. A to i když bydlí v nájmu. Podmínkou však je, že obě smlouvy na energie musí být napsány na stejnou osobu.
„Nutnou podmínkou je však zakotvení EDC v energetickém zákoně nejpozději v polovině tohoto roku. Zásadní také bude včasná příprava příslušných prováděcích vyhlášek,“ dodává Hrabal.
Ke sdílení se hlásí první obce
I když novela ještě neprošla celým procesem, část tuzemských obcí se na sdílení energií už chystá. Například spolek ENERKOM Opavsko sdružuje obce v okolí Opavy, které se chystají vyrábět elektřinu a teplo z obnovitelných zdrojů a dodávat je jak domácnostem, tak veřejným budovám a firmám.
„V roce 2030 může Opavsko i s Opavou být schopné vyrobit 50 procent elektřiny z místních zdrojů, které budou propojeny s komunitním měřením,“ říká Jiří Krist, předseda Místní akční skupiny Opavsko.
Potenciál v komunitní energetice má kromě fotovoltaiky také biomasa a větrná energie. Ta se podle Krista na Opavsku těší velkému zájmu investorů. „Nelze stavět komunitní energetiku jen na FVE. Potřebujeme zdroje s jiným výrobním draftem, který větrná elektrárna vykazuje v zimním období, kdy nejvíc fouká,“ říká Krist. Naopak soláry v zimním období vyrábějí méně než v létě.
Díky komunitní energetice je možné využít i elektřinu, kterou by výrobce jinak nespotřeboval. Například továrna s fotovoltaikou na střeše využívá vyrobenou energii pouze od pondělí do pátku a o víkendech by mohla elektřinu sdílet s okolními domy. „Ty jí to pak mohou oplatit v pracovních dnech, kdy jsou část dne prázdné,“ vysvětluje Krist a dodává, že podobně může fungovat spolupráce se školou, v níž se o víkendech a prázdninách neučí.
Zájem o sdílení energie jeví například také obec Trojanovice v Moravskoslezském kraji či obce ve Šluknovském výběžku.
