Sokolovská uhelná pomalu končí s těžbou. V lomu plánuje vodní elektrárnu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ještě před dotažením nového zákona, který má státu umožnit dotování dožívajících uhelných provozů, volá jeden ze tří velkých tuzemských těžařů o pomoc. Sokolovská uhelná minulý měsíc odstavila své poslední funkční velkorypadlo, propustila 90 lidí z posádky a po 60 letech začala s definitivním odpočítáváním konce těžby. Bez rypadla už ji nemůže dál protahovat, takže se jen vyhloubí zbylé rezervy a v roce 2030 uhlí na Sokolovsku a Karlovarsku nadobro končí.

V mezičase ale firma počítá s podporou ze státních peněz, jinak hrozí, že výrobu tepla a proudu vypne dřív z důvodu provozních ztrát. Pro tyto případy poslanci dokončují úpravu zákona, aby stát mohl ztrátové provozy dočasně podržet. Nové paragrafy mají platit od července a Sokolovská uhelná si už v předstihu zamlouvá účast.

„Rozhodně je to historický okamžik,“ říká k odstavení rypadla předseda dozorčí rady Sokolovské uhelné Pavel Tomek, působící ve firmě zároveň jako zástupce privátních vlastníků, rodinných dědiců po dlouholetém řediteli dolů Františku Štěpánkovi. Ten lomy a k nim přidružené elektrárny získal po privatizaci v 90. letech. Před pěti lety spáchal sebevraždu.

„Doposud nikomu moc nedocházelo, že se konec opravdu tak rychle blíží. Až teď, s propouštěním prvních lidí a odstavením skrývkového technologického celku,“ říká Tomek v rozhovoru pro SZ Byznys. Velkorypadlo dosud fungovalo v lomu Jiří severně od Sokolova, v posledním funkčním ložisku v celém revíru.

Bez rypadla nejde dále těžit zeminu nad uhlím, v lomu tedy už jen s menšími stroji doběhne těžba zbylých 11 milionů tun uhlí. Po 90 zaměstnancích, kteří odešli ke konci března, má dalších 70 skončit do konce léta.

Konec rypadla už byl na spadnutí před třemi lety, firma ho ale odložila po ruském vpádu na Ukrajinu, ve vidině nejistých dodávek plynu a zdražení elektřiny z uhlí. Tato sázka se vyplatila, ceny proudu ale mezitím už začaly klesat. A tak se pálení uhlí zatížené emisní povolenkou už zase přestává vyplácet.

Stejně argumentují i další dva těžaři, polostátní ČEZ a mostecká skupina Sev.en miliardáře Pavla Tykače. Právě proto, aby nezačaly své provozy vypínat živelně, vláda už od loňska chystá zvláštní dotační schéma. Na něj Sokolovská uhelná spoléhá. Na to, že by se Evropa k uhlí ještě vrátila pod tíhou nové geopolitické situace, už podle Tomka nechce sázet.

„Ještě v únoru tohoto roku jsme se k otázce trvalého odstavení vrátili, zejména v reakci na kroky Donalda Trumpa vůči politice v oblasti Green Dealu a vyhodnocení rizik dostupnosti uhlí a energetické bezpečnosti i po roce 2030. Jelikož Evropská unie v zásadě nemění svoji politiku pro využití uhlí v energetice, a to ani v reakci na kroky americké administrativy, bylo rozhodnutí o ukončení skrývky potvrzeno,“ přibližuje Tomek.

Z lomu Jiří firma zásobuje své dvě blízké elektrárny Vřesová a Tisová. Obě zároveň fungují jako důležité teplárny pro desítky tisíc domácností, podniků a veřejných institucí v kraji, který má hornická kladívka i ve svém znaku. Vřesová zásobuje Karlovarsko, Tisová Sokolovsko včetně velkých sídlišť ve městech.

Do chystaného dotačního programu bude podle Tomka nejspíš potřeba přihlásit Vřesovou, kde spalování uhlí neběží s tak vysokou účinností jako v Tisové. A tak při zohlednění nižší výkupní ceny proudu a nákladů na těžbu, na povolenky a na provoz ubývá času, kdy je výroba proudu z uhlí konkurenceschopná proti nově budovaným zeleným zdrojům.

Čím méně proudu zdroj prodá, tím méně má pak peněz na umoření fixních nákladů na provoz a na těžbu. O to víc by si pak musel účtovat za teplo. Z něj si ale nelze při stávajících regulačních pravidlech kompenzovat všechny ztráty – ledaže by teplárna výrazně zdražila, což ale pak v praxi znamená hrozbu odpojování zákazníků a rozpadu celé teplárenské soustavy.

Princip nově chystaného zákona spočívá v tom, že provozovatel – pokud chce nějakou elektrárnu z ekonomických důvodů vypnout – to předem ohlásí Energetickému regulačnímu úřadu. Ten jako vydavatel licence rozhodne spolu se státním podnikem ČEPS, zda celostátní elektrická síť zvládne dál spolehlivě fungovat. Pokud ne, ERÚ bude mít možnost nařídit pokračování provozu a stát na něj bude přispívat.

„Lze očekávat, že budou ekonomické ztráty. A tudíž pravděpodobně bude na naší straně zájem tohoto institutu využít,“ potvrzuje za Sokolovskou uhelnou Tomek. Na posuzování nároku je v zákoně lhůta 11 měsíců, Vřesová si tedy nejspíš řekne o vstup do dotovaného režimu od topné sezony 2026–27.

Jedním z podpůrných argumentů má být fakt, že po sérii dobrých let tažených vysokou výkupní cenou elektřiny je dnes Sokolovská uhelná ve ztrátě. Provozní výsledek před započtením odpisů a úrokových nákladů (EBITDA), který se v podnikové praxi používá jako hlavní ukazatel skutečného finančního přínosu pro vlastníky, dosáhl loni minus 1,1 miliardy korun.

Paralelně vedle Sokolovské uhelné buduje Štěpánkova rodina sesterský holding SUAS GROUP, kam přesouvá perspektivní obory a loni v něm vykázala zisk 418 milionů. Případné přelévání státní podpory z jedné části podnikové skupiny do druhé by nemělo být možné, protože ERÚ má za úkol vyměřit dotaci jen podle nákladů a výnosů spojených přímo s konkrétní výrobnou.

Jak posuzování dopadne, neumí v tuto chvíli nikdo říct. ČEPS loni spolu s Ministerstvem průmyslu pracoval s takzvaným „superkritickým scénářem“, podle kterého by ani překotné odpojování uhelných provozů nemělo výrobu elektřiny nijak ohrozit. A to proto, že jiné teplárny už mají přiklepnuté dotace k přechodu na plyn a budou současně fungovat i jako pohotovostní zdroje pro výrobu elektřiny. Česko má navíc velkou rezervu jako vývozce elektřiny.

Ministr průmyslu Lukáš Vlček (STAN) ale mezitím sepsání nouzového paragrafu pro podporu uhlí podpořil s odůvodněním, o kterém mluví i někteří zástupci ČEPS. A sice že přechod na plyn neběží tak rychle, jak se dříve zdálo, a to ani v Německu pro případný dovoz.

„V tuto chvíli jde o návrh zákona, který se v průběhu legislativního procesu může změnit. Předpokladem pro to, aby mohl ERÚ uložit povinnost vyrábět elektřinu nad rámec licence, bude také vyhodnocení situace provozovatelem přenosové soustavy společností ČEPS,“ přibližuje bez dalších detailů mluvčí regulačního úřadu Michal Kebort. O šancích jednotlivých uchazečů o podporu nelze podle něj nyní nic říkat.

Proti hrozbě bezbřehého dotování brojí už od loňska ekologické organizace Hnutí DUHA a Greenpeace. „Hlavní výtky, které vůči novele máme, zůstávají,“ varoval v únoru při projednávání posledních úprav Jaroslav Bican z Greenpeace.

Obě organizace ocenily, že podmínky pro výplatu státních peněz se během projednávání ve Sněmovně zpřísnily a že se nově počítá mimo jiné s nutností dojednat s Evropskou komisí výjimku z veřejné podpory. Dál se ale obávají toho, že provozovatelé mohou blafovat a vynucovat si podporu i za situace, kdy ji nepotřebují.

Podle Tomka ale tyto námitky na Sokolovskou neplatí a podpora je nutná, aby firma získala oddechový čas pro přebudování zdrojů na jiná, dlouhodobě udržitelná paliva, jako je plyn a biomasa. Menší část investic má mířit do nově postavených větrných elektráren.

Dlouhodobá ekonomika celé firmy se navíc mění tím, že útlum těžby – zahájený nynější odstávkou velkorypadla – startuje dřív, než se dříve plánovalo. Kvůli tomu se část uhelných zásob vůbec nevytěží. To sice bude znamenat menší nároky na rekultivaci území, ale také méně finančních zdrojů, z kterých se platí zahlazení těžby v celé pánvi.

„Do roku 2026 nebo 2027 bude nutné se podívat na to, jak se snížení těžby projeví a jak se bude rekultivační plán měnit,“ upozorňuje Tomek. Jednou z variant podle něj může být větší míra „přirozené sukcese“ jako u lomu ČSA na Mostecku, tedy nechat u lomu Jiří víc působit samovolně přírodní procesy.

Na místě lomu má časem vzniknout jezero, podobně jak se to už událo u nedalekého opuštěného ložiska Medard. Jednou z vizí vlastníků Sokolovské do budoucna je propojit jezera přečerpávací elektrárnou, která je v dnešní době velkých výkyvů cen považovaná za velmi perspektivní investici.

Podmínkou jejího fungování je snížení hladiny budoucího jezera Jiří z původně plánovaných 392 metrů nad mořem na 350 metrů, tak aby rozdíl oproti 402 metrům u Medarda byl dostatečně velký. Nižší hladina ale znamená větší riziko pro stabilitu svahů jezera – a vzhledem k většímu zapuštění do terénu také horší přístupnost.

Všechny tyto změny bude muset firma nejdřív obhájit u Báňského úřadu v rámci rekultivačních plánů, na finální návrhy má ještě dost času. „Přečerpávací elektrárna by nám vzhledem k očekávanému rozvoji akumulace dávala velký smysl. Na tyto úvahy ale máme ještě minimálně pět let, než bude uhlí dotěženo,“ uzavírá Tomek.