Článek
Jen během loňského roku se zaregistrovalo přes 800 nových fotovoltaických firem. Využily příležitosti těžit z rostoucího zájmu o solární elektrárny, ve kterých řada domácností i podniků viděla řešení vysokých cen energií. Někteří zákazníci však narazili na firmy, které s nimi nejednají zcela férově.
V polovině května byla vyhlášena insolvence Energetického Holdingu Malina a ve stejnou dobu byl věřitelem podán návrh na insolvenci firmy FG Energy. Tisíce jejich zákazníků nyní čekají na to, zda dostanou zpět peníze nebo zda jim firma elektrárnu dostaví.
Podobné problémy mohou zasáhnout i další instalační společnosti. „Trh se bude letos čistit a problémy se nevyhnou řadě dalších firem. Ve výsledku to bude pro zákazníky dobře, ale v tuto chvíli je právě výběr dodavatele tím, na co by si zájemci o fotovoltaiku měli dát největší pozor,“ říká Jan Kadlec, ředitel společnosti Woltair, která instaluje fotovoltaiku a tepelná čerpadla.
Špatná komunikace ze strany firmy, dlouhé čekací lhůty, nevyřízené dotace, špatně podané žádosti o připojení fotovoltaiky do sítě či uhrazená statisícová záloha a dál ticho po pěšině, to jsou problémy, s nimiž se zákazníci některých firem setkávají.
„Přestože byly v poslední době medializovány případy několika společností, které se dostaly do problémů, je celý sektor zdravý a čekací doby se zkracují,“ ubezpečuje Jan Krčmář, ředitel Solární asociace.
Lidé by se měli prý zajímat hlavně o historii a reference firem, ale také o to, zda je daná společnost členem oborové asociace, například Solární asociace nebo Cechu akumulace a fotovoltaiky.
„Solární asociace vypracovala osmadvacetibodové Zásady pro výstavbu FVE, které shrnují, jak by měla realizace elektrárny ze strany dodavatele vypadat – od zaslání nabídky přes vyřízení dotace až po včasné předání a zajištění servisu,“ říká Krčmář. Členové asociací se k těmto zásadám většinou hlásí.
Aby lidé nedopadli jako zákazníci problémových firem, měli by tomuto osudu předejít už při výběru solární společnosti. Některé totiž vysílají negativní signály ještě před tím, než s nimi zákazník uzavře smlouvu.
Překvapivě mnoho dodavatelů fotovoltaiky pracuje s úzkým sortimentem produktů. Nemá-li firma dostatečné množství alternativ, aby vám mohla instalovat řešení na míru vašich požadavků, pak zbystřete.
Vidět to může být na samotné nabídce. „Překvapivě mnoho dodavatelů fotovoltaiky pracuje s úzkým sortimentem produktů. Nemá-li firma dostatečné množství alternativ, aby vám mohla instalovat řešení na míru vašich požadavků, pak zbystřete. Obvykle se vám totiž taková firma bude snažit prodat to, co má zrovna na skladě,“ říká Kadlec.
Lidé by se měli mít na pozoru zejména proto, že investice do fotovoltaiky není levná záležitost. Průměrně se pohybuje od 400 tisíc do 500 tisíc Kč bez dotace. Ale i toho fotovoltaické firmy zneužívají.
„Částka dává prostor pro kouzlení s cenovými nabídkami, kdy některé na první pohled vypadají výhodněji než jiné, ale pak se může ukázat, že firma do nich ‚zapomněla‘ zahrnout některé práce nebo materiál. A vy pak až v průběhu instalace zjistíte, že vás to bude stát třeba o 10 až 15 procent víc,“ upozorňuje Kadlec.
Ukazatelem solidní firmy je také výše záloh. Cech akumulace a fotovoltaiky doporučuje první zálohu, kterou domácnost platí při podpisu smlouvy, ve výši 10 až 40 procent z celkové ceny. Po druhé záloze by pak měl mít zákazník zaplaceno 50 až 70 procent ceny. Podle Solární asociace je však únosná hranice první zálohy i 60 procent, cokoli nad ni už je ale podezřelé. Zbytek ceny pak domácnost doplácí při zprovoznění a kompletním předání elektrárny firmou.
Čím vyšší záloha je, tím je totiž větší riziko pro klienta. Prvotní zálohy problémových firem se většinou pohybují kolem 60 procent. „Nízké zálohy okolo 10 procent naopak ukazují na finanční sílu společnosti a firma má mnohem větší motivaci provést instalaci rychle a bezproblémově,“ vysvětluje Kadlec.
Řada firem se také při zpožděných instalacích vymlouvá na nedostatek panelů, baterií a dalších komponent na trhu.
„Stav skladových zásob si zákazník ověřit nemůže, ale v letošním roce je materiálu dostatek. To byl problém loňského roku. Zákazník by se měl v každém případě ve smlouvě o dílo zajistit dostatečnou vymahatelnost termínů,“ říká mluvčí Cechu akumulace a fotovoltaiky Lenka Brandtová. Průměrná dodací lhůta fotovoltaiky se podle ní nyní pohybuje kolem tří měsíců.
O firmách vypovídají také sliby v reklamách typu, že klient může „šetřit“ na spotřebě ještě před tím, než má elektrárnu hotovou, což by mělo fungovat tak, že mu firma spočítá, kolik by býval ušetřil s fotovoltaikou a po podpisu smlouvy mu tuto částku postupně vyplácí.
Lidé by se měli mít na pozoru i v případě křiklavých reklam na internetu, nabídky velkých slev, časově omezených akcí nebo losování o ceny. Propracovaný marketing totiž není vždy zárukou kvalitní realizace.
„Lidé by se měli mít na pozoru i v případě křiklavých reklam na internetu, nabídky velkých slev, časově omezených akcí nebo losování o ceny. Propracovaný marketing totiž není vždy zárukou kvalitní realizace. Za firmu by měly mluvit vždy především její reference a reputace,“ dodává Krčmář.
Některé firmy také slibují, že pokud zákazník nemá nárok na dotaci, samy mu příspěvek v řádu desítek tisíc korun poskytnou. „Podobné reklamní triky mají za úkol jen zákazníka získat a vybrat od něj zálohu, ale vůbec neřeší samotnou instalaci, která je ze všeho nejdůležitější,“ uvádí Kadlec.
Zájemci o fotovoltaiku by se měli snažit vyhnout firmám s pochybnou pověstí nejen proto, že k dokončení či zahájení stavby vůbec nemusí dojít, ale také z důvodu životnosti elektráren. Ačkoli se délka může lišit, průměrně by měly vydržet 30 let a firmy obvykle nabízejí záruku 25 let. Fotovoltaika totiž potřebuje pravidelný servis, který může zajistit právě společnost, která ji stavěla.
