Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL) před více než týdnem zvedl téma údajně nepřiměřených marží obchodníků s potravinami. Varoval, že je nebude tolerovat, a mobilizoval kontrolory z antimonopolního úřadu.
Opíral se o dva příklady, jejichž zdroj ale ministerstvo tají. Obchodní přirážka (rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou) byla v těchto případech u točeného salámu 246 procent, u standardní šunky 255 procent.
Zcela jiný obraz skutečnosti ale dávají data, která redakce SZ Byznys získala z Potravinářské komory ČR, která hájí zájmy výrobců potravin, a to i ve vztahu k obchodním řetězcům. Za devět sledovaných let od roku 2012 do roku 2022 se přirážka u uzenin pohybovala v mezích od 33 procent do 90 procent.
V roce 2022 naopak všechny marže na masných výrobcích razantně spadly dolů. Říkají nám to i výrobci. Je to tím, že výrazně tlačí na cenu, protože vstupy razantně zdražují a obchodníci drží cenu, dokud to jde.
Faktem je, že přirážka postupně narůstá. Například u loveckého salámu z 33 procent v roce 2012 na 80 procent v roce 2020. O desítky procent jsou v těchto letech nárůsty také u špekáčků, šunkového salámu, vysočiny a gothaje.
Tím druhým faktem však je, že letos přirážky u všech sledovaných uzenin výrazně klesají. U vysočiny ze 78 na 44 procent, u špekáčků z 90 na 52 procent…
„V roce 2022 naopak všechny marže na masných výrobcích razantně spadly dolů. Říkají nám to i výrobci. Je to tím, že výrazně tlačí na cenu, protože vstupy razantně zdražují a obchodníci drží cenu, dokud to jde. Cenu tentokrát zvedají méně na úkor svých marží,“ říká ředitel Potravinářské komory Miroslav Koberna.
Obchodní přirážka na výsekovém mase (vepřová krkovice a pečeně, hovězí zadní a kližka) se drží mezi třiceti a šedesáti procenty.
Přenášet odpovědnost současné „drahoty“, způsobené válkou, dopady pandemie covidu-19 a navíc doložené jen dvěma příklady, na obchod je proto podle obchodníků nespravedlivé.
„Příklady zmíněné ministrem jsou strašně zavádějící. Vůbec neplatí paušálně, že masné výrobky mají přes 200 procent přirážku,“ dodal Koberna. Nepochybuje nicméně, že se případy takto předražených potravin na některých pultech najdou. „Vadí nám vysoké marže, které jsou většinou na nejkvalitnějších potravinách. Třeba obyčejná šunka bude mít marži kolem 60 procent, nic horentního, ale speciality, třeba medová šunka, mohou mít přirážku klidně 200 až 250 procent,“ řekl.
S takovou přirážkou se potom český výrobek dostane na úroveň zahraničních specialit, jako jsou alpské sušené šunky, které ale obchod pořizuje za mnohem vyšší ceny.
Z dalších potravin uvedených v analýze Potravinářské komory klesla přirážka už pouze u jemného tvarohu (z 99 na 97 procent). V podstatě na stejné úrovni se drží u eidamu, kde přirážka oproti roku 2020 stoupla o dvě procenta na 106 procent. Loni komora výsledky nesledovala, srovnává tedy data s odstupem dvou let.
V ostatních případech, jako je plnotučná hořčice, mléko, máslo, chléb a rohlíky, přirážky letos stoupají. S výjimkou másla, které se většinu let drželo mezi 40–50 procenty, to platí i v dlouhodobém horizontu.
Máslová horečka
Obchodní řetězce si u másla prudce snížily přirážky pod 30 procent v roce 2018, když se během „máslové krize“ cena za kostku dostala k 60 korunám. Letos je v některých prodejnách opět na této ceně a odhaduje se, že může brzy stát 70 korun. Na ceně másla se však ze 70–80 procent podílí cena mléka, která velmi rychle roste. Zatím to však nevypadá jako během krize v roce 2018, že by si chtěli obchodníci marži snížit. Ta naopak oproti minulým rokům stoupla na nejvyšší úroveň za devět let.
V prvním covidovém roce 2020 byly přirážky u másla rekordně nízké, jen 12 procent. O máslo byl obrovský zájem, jeho spotřeba nebývale vzrostla na 5,7 kilogramu na osobu. Běžná spotřeba v jiných letech byla 5 až 5,5 kilogramu. Lidé doma vařili a pekli a řetězce zřejmě častěji máslo zařazovaly do slevových akcí, kde si obě strany – potravináři i obchodníci – ukrajují z marží.
„V prvním covidovém roce Češi spotřebovali nejvíce mléka v historii,“ uvedl předseda Českomoravského svazu mlékárenského Jiří Kopáček.
Základním problémem v ČR nejsou marže, ale to, že jsou standardně vysoké ceny a k nim obrovský objem vysokých slev.
Jak ukázal nedávný průzkum redakce SZ Byznys, potraviny jsou v Česku často dražší než v Německu a Polsku. Svaz obchodu a cestovního ruchu dlouhodobě tvrdí, že české potraviny jsou naopak jedny z nejlevnějších v Evropě. To však platí jen v případě, že se započítají i nákupy ve slevách. Objemově podle dat Nielsenu tvoří zboží prodávané v akcích už 59 procent obratu řetězců.
Obchod si potom kompenzuje nižší výnosy z akčního zboží vyššími přirážkami u zboží, jež do letáků nedává. Typickým příkladem je káva, kterou už téměř za plnou cenu nikdo nekupuje.
„V Belgii, v Německu a jinde v zahraničí na Západě je třicetiprocentní sleva naprostou výjimkou. Pohybují se někde kolem 12, 15, maximálně 20 procent,“ říká Koberna. „Základním problémem v ČR nejsou marže, ale to, že jsou standardně vysoké ceny a k nim obrovský objem vysokých slev,“ dodal.
Kvůli této obchodní taktice, kterou se dostaly prodejní sítě do pasti, spotřebitel už nezná reálnou cenu potravin. Ta by po zrušení akčních slev musela být vyšší.
