Silná koruna trápí české firmy. Kde to jde, používají euro

Česká měna koncem minulého týdne prolomila kurzovou hranici 23,90 koruny za euro – poprvé od roku 2008. Čechům to zlevňuje dovoz komodit, aut nebo třeba i zájezdy, exportéři ale trpí.

„Pokud by tento kurz zůstal v letošním roce, tak exportéři přijdou o 131 miliard korun tržeb přidané hodnoty, ale samozřejmě i zisku. Respektive u některých může dojít k prohloubení ztráty. Kdybychom to vztáhli k roku 2021, tak by ten propad byl až 380 miliard, a to jsou čísla, která se jen tak lehce nahradit nedají,“ říká k tomu Otto Daněk, místopředseda Asociace exportérů a předseda představenstva společnosti Atas elektromotory, která své produkty dováží do padesáti zemí světa.

Jeho slova potvrzuje společnost RD Rýmařov a uvádí také konkrétní čísla. „Posilování koruny je pro nás, stejně jako pro všechny proexportně orientované firmy, problém. Díval jsem se, že za poslední měsíc koruna posílila o 3 procenta, což v reálu znamená, že náš zisk na západních trzích v eurozóně poklesl o 3 procenta. Může se to zdát jako malé číslo, ale jen tímto posílením koruny přicházíme například na 1 milionu tržeb o 30 tisíc korun,“ říká Jiří Buchal, generální ředitel firmy s tím, že firma se na zahraniční trhy začala víc orientovat právě kvůli obrovské inflaci v Česku a vysokým úrokovým sazbám.

„Silná koruna nám ale škodí a snižuje nám ziskovost a bohužel konkurenceschopnost,“ dodává Buchal .

Nejde přitom jenom o kurz koruny vůči euru. Pro společnost Viscofan s obratem přes 7 miliard korun, která své výrobky dodává do více než stovky zemí světa, je daleko větším problémem kurz koruny vůči dolaru.

„Posilování koruny vůči euru pro nás není tak významné, protože máme poměrně dobře vybalancovanou strukturu nákupu a prodeje v eurech. Tím se daří držet výkyvy, pokud nejsou extrémní, pod kontrolou. Nejzásadnější je ale dopad posilování koruny vůči dolaru. Momentálně odhadujeme měsíční ztrátu v řádu nižších desítek milionů korun,“ říká Miloslav Kamiš, ředitel společnosti Viscofan.

Firmy mají několik možností, jak se situací bojovat. Kromě zajištění je to i získávání úvěrů v eurech a ve vztahu k dodavatelům docílení vyrovnané pozice, tedy rovněž eurových plateb.

„Nyní začínáme nakupovat i energie v eurech, abychom zbytečně netratili na kurzových výkyvech,“ dodává k tomu Buchal.

„My jsme ‚zahedgovaní‘ (zajištění, pozn. red.) na 3 roky dopředu, což je poměrně dobrý ochranný polštář. Samozřejmě nemůžeme ‚zahedgovat‘ na celý očekávaný objem tržeb, pohybujeme se zhruba kolem 40 % očekávaných příjmů. Dalších 30 procent se snažíme uplatnit jednak na nákupech v zahraničí a jednak máme některé ceny sjednané i v rámci Česka v eurech. Je to asi jediný možný způsob, jak se ochránit před takhle silným a rychlým posilováním,“ popisuje obranu firmy ATAS Daněk.

Podle Svazu průmyslu a dopravy ČR si například úvěry v eurech bere stále více firem. Podíl eurových úvěrů mezi nefinančními podniky v listopadu činil celkově 44 % a ve zpracovatelském průmyslu dokonce 59 %. Zatímco základní úroková sazba ČNB je na úrovni 7 %, sazba Evropské centrální banky dosahuje pouze 2,5 %. „Evropská centrální banka dlouho držela velmi nízké úrokové sazby a koncem roku je zvýšila. Rozdíly se tedy snížily, ale půjčky v eurech vyjdou české podniky stále výrazně levněji,“ říká Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR.

„Vždy záleží na tom, jakou prioritu Česko zvolí. Zda podporu exportérů, nebo levné dovolené. Obecně pokládám problém za složitější než jen diskuzi o vlivu posilující koruny na firmy. Měli bychom ihned začíst vést intenzivní diskuzi o tom, jaká je aktuální konkurenceschopnost české ekonomiky a jak ji můžeme zvýšit. Myslím, že negativní saldo zahraničního obchodu k této debatě výrazně pobízí,“ dodává Kamiš.