Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Investor Ivan Tyryškin byl jedním z těch, kteří v Rusku postavili základy moderních finančních trhů, v minulosti byl totiž ředitelem moskevské burzy RTS a nyní zastává funkci předsedy správní rady a akcionáře ruské burzy SPB. Od úterý je i jedním z majitelů ruského Home Creditu.
Skupina PPF nejbohatší Češky Renáty Kellnerové oznámila, že prodává ruský Home Credit a odchází tak z ruského bankovního trhu. Na transakci, jejíž výše nebyla zveřejněna, se dohodla se skupinou investorů, v jejichž čele stojí právě Tyryškin.
Kariéra devětačtyřicetiletého investora začala na počátku devadesátých let v burzovním prostředí. Poté, co absolvoval Plechanovovu Ruskou ekonomickou akademii, získal místo analytika ve Vneshtorgbank, nyní státem kontrolované bance VTB.
Od roku 1996 působil v ruské Komisi pro dohled nad trhem s cennými papíry, zároveň začal vést sdružení účastníků trhu s cennými papíry NAUFOR. Na přelomu tisíciletí získal práci v jedné z největších ruských burz RTS a v pouhých 28 letech se stal jejím prezidentem, když odstoupil z funkce předsedy představenstva NAUFOR.
V únoru 2003 však na funkci rezignoval. Odešel v době sporu RTS s Federální komisí pro cenné papíry (FKTsB) kvůli výpočtu objemů obchodů a rozdělení transakcí. Burze tehdy dokonce hrozilo odebrání licence.
Důvodem Tyryškinova odchodu mohl také být podle listu Kommersant jeho spor s předsedou FKTsB Igorem Kostikovem. „Tyryškin se zapletl do politiky a neposlouchal doporučení Igora Kostikova, s kým se kamarádit a s kým ne,“ uvedl tehdy zdroj listu. Podle ruského deníku Vedomosti naopak situace skončila ultimátem, kdy „FKTsB potřebovala Tyryškinovu hlavu“.
Věrný akciovým trhům
Ruská média Tyryškina označují za jednoho ze „zakladatelů moderního finančního trhu v zemi“. Investoval do řady předních ruských fintechových společností, které dokázal dál rozvíjet, ale i navzdory svému působení v jiných odvětvích byznysu zůstal nakonec věrný oblasti akciových trhů.
Od roku 2012 byl členem představenstva burzy SPB a letos v březnu byl zvolen jeho předsedou. „Od roku 2012 je jedním z ideologů SPB a nadále se aktivně podílí na vytváření a rozvoji burzovní infrastruktury a zajišťování likvidity trhu s cennými papíry burzy,“ citovala agentura Interfax prohlášení burzy.
Tyryškin bude podle agentury dále pokračovat v rozvoji burzy, a personální změna ve vedení by tak neměla mít na fungování organizace značný vliv.
Nový majitel ruského Home Creditu se však nepohybuje pouze ve finančnictví, ale od roku 2002 investuje také do zemědělství. Tehdy spolu s Alexejem Věrchoturovem založil koncern Rusgrain. V roce 2009 získal kontrolu nad jedním ze tří největších producentů vajec a významným chovatelem drůbeže, společností Agrosoyuz, kterou získal od izraelského podnikatele Arkady Gaydamaka.
Tyryškin však koncern, který produkoval stovky milionů vajec ročně, v roce 2015 prodal ruským podnikatelům. Později se postavil do čela společnosti Rustark, která vyrábí biopolymery, ale i tento byznys nakonec opustil.
Muž tabulek a samovarů
Kolegové z branže o něm říkají, že „kde je Ivan Tyryškin, tam jsou i peníze“. Jak se sám pochlubil v jednom z rozhovorů, svůj první milion dolarů vydělal ve třiceti letech. Podnikatel sám sebe označil za tvrdohlavého a asertivního člověka a svůj úspěch zdůvodnil v rozhovoru pro ruský časopis IDK.Expert hlavně tvrdou prací. „Nejde však jen o štěstí a náhodu. Už od střední školy jsem k úkolům, které jsem měl před sebou, přistupoval ‚obchodně‘,“ řekl Tyryškin.
Podle jeho vlastních slov je jeho silnou stránkou matematika a u Excelu tráví hodiny denně. „Když mi zavoláte večer mezi desátou a půl druhou, pravděpodobně mě najdete sedět v tabulkách, přemýšlet, počítat, přepočítávat. Mám tabulkový způsob myšlení, rád sestavuji finanční modely. Snažím se propočítat všechny své kroky, i když zvenčí vypadají spontánně a nečekaně. V podnikání je důležité umět počítat a mít rád čísla,“ vysvětlil.
Tyryškin má ženu a jedno dítě. Mezi jeho záliby patří extrémní rybolov v ruské Tajze. Také je sběratelem samovarů, tradičního ruského zařízení na ohřívání vody, hlavně těch táborových z konce 18. a počátku 19. století. „Mám jich asi dvacet. Tyto věci jsou tak vzácné, že když je sbíráte, máte pocit, že patříte do historie. Neznám jiný předmět, který by byl ruské kultuře tak blízký jako samovar,“ přiznal v rozhovoru pro Časopis Akcia.
