Článek
Ekonomika zatím šlape, ukazují prodeje bot firmy Moleda ze Zlína. Ze 140 tisíc prodaných párů mířilo loni přes sto tisíc do firem. Většinu prodejů tvoří ikonické boty s modrými a černými pruhy.
Pokud se má tedy měřit stav ekonomiky krokem prestižek, tak se zatím ochlazení v průmyslu nekoná. Výrobce byl na svém standardu a nechce se hrnout do řetězců a e-shopů ani koketovat s výrobou obuvi pro mladé.
„Dlouho jsme přemýšleli, jak prestižku dostat k mladým lidem, ale zjistili jsme, že nejsme schopni oslovit mladší generaci,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys jednatel firmy Moleda Jaroslav Navrátil.
Podobné pokusy vybočit ze své tradice často podle něj ztroskotaly na jednání o ceně. Tady má však Navrátil pro obchodníky jasný vzkaz. „Za asijské ceny vyrábět nebudeme a ani to neumíme.“
Osm z deseti bot prodáte do firem. Co říkají prodeje o stavu ekonomiky?
Vývoj prodeje prestižek je mírným indikátorem toho, jak se daří ekonomice. Většinu prodáme velkoobchodům, kteří distribuují dál. Vždy když nastane pokles prodeje bot, čekáme, že během půl roku se to projeví ve zbytku ekonomiky. Naše obuv jsou především pracovní pomůcky a ty se nakupují v době, kdy všechno funguje. Loni jsme z toho měli obavy. Překvapilo mě, že v podstatě k ochlazení nedošlo, ale pořád jsme ve střehu. Situace je celosvětově složitá.
Vidíte nějaké obory, které objednávají méně?
Na konečného zákazníka úplně nevidíme. Nemůžu tvrdit, že nějaký průmyslový obor začíná mít problémy. V covidu to byly restaurace, kam také dodáváme. Boty si od nás pro celý personál kupuje například restaurace Entree Restaurant Přemka Forejta (porotce v pořadu MasterChef Česko, pozn. red.). V tomto segmentu k ochlazení došlo, po covidu měly restaurace problémy nabrat personál. V průmyslu útlum nevidíme. Naopak nám přibyly některé dopravní podniky. Zásobujeme Leo Express, zájem projevil i jiný dopravce.
Jak dopadl loňský rok?
Vyrobili jsme zhruba 140 000 párů obuvi, což je průměr a skvělý výsledek. Pohybujeme se od 130 tisíc do 160 tisíc párů ročně. Všichni chtějí růst, mít každoročně vyšší obrat i produkci, ale to není náš cíl a má vize podnikání. Ano, chceme mít stále lepší a kvalitnější obuv, možná i trendovější…
Proč nechcete růst?
Vyrábíme pouze na jednu směnu, je to optimální pro to, aby lidé vyráběli v požadované kvalitě. Chtít po nich 180 tisíc párů je neřešitelný problém, museli bychom otevřít druhou směnu a větší množství by znamenalo najít odbyt v zahraničí. Potom je to otázka skladovacích prostor, dalšího personálu atd. Proto mým cílem není růst, ale uspokojovat zákazníky. Naše boty lidé nosí dva roky, osm hodin denně a nemají žádný problém. V tom jsou mimořádné a výjimečné.
Naše procesy jsou pomalé. Jakákoliv změna, kterou provádíme, trvá dlouho. Když někdo nabídne „lepší“ materiál, musíme ho otestovat ve státní zkušebně, ověřit, že splní požadované parametry. Když obuv dáme lidem, po půl roce si vyhodnotíme, zda nemá vady a splňuje naše očekávání. Potom teprve začneme jednat o tom, že bychom ji zařadili do produkce. Pokud bychom udělali chybu, projeví se za tři čtvrtě roku, kdy už máte vyrobených 100 tisíc nekvalitních párů. Musíme být velmi opatrní. Zákazník si nesmí myslet, že prestižka už není, co bývala.
Máme tady vysokou inflaci. Projevilo se to navýšením obratu v loňském roce?
Obrat nám vzrostl na 90 milionů korun. V ziskovosti rok nebyl tak úspěšný, ale s prodeji jsem spokojený.
Jak vás zasáhly problémy spojené především s drahými energiemi a materiály?
Bezesporu se to na nás podepsalo. Boty jsme museli zdražit asi o tři až čtyři procenta, tedy o desítky korun, což pro nás nebylo úplně běžné. Ale nepromítli jsme do ceny veškeré náklady. Zdražení přišlo i kvůli tomu, že máme šicí dílnu na Slovensku, kde pracuje stejně jako ve Zlíně padesát lidí. Do cen jsme museli promítnout energie i platy, a materiály, které nezdražily tak výrazně. V energiích jsme měli smůlu, protože jsme půl roku před krachem přešli k Bohemia Energy. Náklady na energie nám kvůli tomu stouply ze 70 tisíc korun měsíčně na 350 000 korun. Krizi jsme sanovali ze zisku jako v minulosti. Firma nemá ani korunu cizích zdrojů.
Moleda
- Vznikla v roce 2002 převzetím části zkrachovalého podniku CEBO, který byl nástupnickou společností národního podniku Svit.
- Legendární modro-bílá obuv Prestige se vyrábí od roku 1984, vypadá stále stejně.
- Firmu od začátku řídí Jaroslav Navrátil, který v osmdesátých letech stál u zrodu prestižek.
- Prvních deset prestižek se nastříkalo v Belgii, odkud se dovezly do ČSSR.
- Moleda vyrobila v roce 2022 zhruba 140 tisíc párů bot, obrat měla 90 milionů Kč.
- Firma vyrábí v továrnách ve Zlíně a v Bardejově na Slovensku.
Legendární botasky končí s výrobou. Nemají teď vaši zákazníci trochu obavy o zdraví vaší firmy?
Nesetkal jsem se s tím, že by nás někdo spojoval s těmito problémy. Konec Botas mě velmi mrzí, jako konec jakékoliv jiné výroby v Česku. My určitě nejsme konkurencí Botasu. Ve své době byli velmi úspěšní s jejich obchodním modelem, a když šli k firmě Baťa, tak mi naši obchodníci říkali, proč to neuděláme také, ale nakonec se ukázalo, že by to nebylo šťastné. Mým cílem nikdy nebylo dostat se do kteréhokoliv řetězce. Je to velmi nebezpečné. Jednorázově je to dobrý obchod, protože odebere najednou třeba deset tisíc párů, ale všichni ostatní odběratelé, malé prodejny, v ten okamžik botu přestanou prodávat – a když ten velký znovu neobjedná, malí se k vám nevrátí. To je dlouhodobá zkušenost.
Botas také nejspíš postihl covid více než nás. Legendární botasky byly jen částí výroby, řekl bych, že nepodstatnou. Vyráběli obuv pro lyžaře a běžkaře a také boty na brusle, které dodávali do severských zemí a do Ruska.
Firma Botas uvedla, že problémem byly vysoké ceny energií a dlouhodobý nedostatek kvalifikovaného personálu. Máte dost lidí?
Pracovníci jsou obrovský problém asi do každé výroby v České republice, a to z jednoho prostého důvodu. Lidé by chtěli obuv vyrobenou v Česku, ale za asijské ceny. To je celý problém. Máte-li zaplatit dobře lidi, tak jak si představují, a mohl jste splnit všechny podmínky výroby, tak máte úplně jiné náklady než výroba v Asii. Českou botu prostě pod 1000 korun nevyrobím, ani kdybych se rozkrájel. Všechny materiály máme z Evropské unie, většinu z Itálie. Materiály jsou cenově i kvalitativně jinde, než kdybychom nakupovali jinde.
Může vám ale pomáhat, že zdražují dovozy i výroba v Číně.
Bude velmi těžké, abychom konkurovali Asii, ale pokud to přežijeme, tak i v Asii musí dojít k posunu ve mzdách i v dalších podmínkách. Už si nebudou chtít znečišťovat životní prostředí a budou chtít mít pracovní podmínky podobné evropským. To všechno samozřejmě zvedne cenu. Dříve se z Číny vozily usňové boty za šest dolarů, dnes jsme úplně jinde. Je pravda, že v poslední době nám nahrálo zvýšení cen v Asii a také problémy s dovozem kontejnerovou dopravou. Pomohlo nám také, že Češi více chtějí české výrobky.
Jaký problém je sehnat lidi do výroby?
V podstatě jsme neměli za dvacet let žádnou fluktuaci. Zaměstnanci od nás odchází rovnou do důchodu. Ale všichni stárneme. Z usně musíte vysekat jednotlivé dílce na botu, je to složitá operace, kterou se lidé učili tři roky. Žádný učební obor na to už není. Začali jsme to naštěstí řešit poměrně brzy a lidi jsme si zaškolovali sami. Fluktuace zaměstnanců je díky tomu u nás poměrně nízká, na prstech ruky bych spočítal lidi z původního složení, kteří odešli. Zvýšila se až teď. Máme problém sehnat obsluhu vstřikolisu, otočného karuselu, kde jsou potřeba muži, protože je to fyzicky náročná práce. Tři lidé totiž odešli do důchodu. Za rok se tam vystřídalo snad deset lidí, ale vždycky byl nějaký problém, třeba zatížení zaměstnanců exekucemi. S tím malinko bojujeme, ale není to nic zásadního.
Covid nastartoval on-line byznys. Máte vlastní e-shop. Daří se vám ale dostat na platformy, kam chodí hodně lidí typu ZOOT a eobuv.cz?
Touto cestou jsme nešli. Máme svůj e-shop, kde něco prodáme, ale není to pro nás hlavní kanál. Z osmdesáti procent prodáváme pracovní obuv do firem. E-shop tvoří jen asi pět procent. Byznys máme postavený na dodávkách velkoobchodům. Denně musíme vyrobit 600 až 650 párů, které musíme prodat. Není to málo. Mám na to dvě obchodnice. Pokud se budu zabývat e-shopem, náš tým by musel narůst několikanásobně. Dodáváme ale zakázkovou obuv speciálně pro e-shop oveckarna.cz, který zakládal kamarád.
Nemáte větší ambice dostat více prestižky k mladým lidem?
Všichni přemýšlejí, jak se dostat na jiný segment trhu. Také jsme dlouho přemýšleli, jak prestižku dostat k mladým lidem, ale zjistili jsme, že nejsme schopni oslovit mladší generaci. Zaprvé jsme limitováni výrobou. Pokud bychom začali dělat módní obuv, tedy kolekce, tak bychom museli každé čtvrtletí vyrobit třeba 300 párů. Na to potřebujete designéry, modeláře a další lidi, kteří by se tomu věnovali. Je to úplně jiný byznys než ten, který děláme.
Ale před pár lety jste mluvil o možných dodávkách do Japonska, kde jste zaujali díky tomu, že si vás všiml designér od Louise Vuittona.
Když náš spolupracující designér Honza Černý studoval na vysoké škole ve Zlíně, upravoval naše prestižky. Byl velmi pracovitý a schopný a na rozdíl od mnoha designérů si uvědomoval, že to musí mít i ekonomický výsledek. Když byl na pozvání na půlroční stáži u Louise Vuittona, ukazoval tam svoji upravenou prestižku. Šéfdesignér Louise Vuittona Virgil Abloh, který nedávno zemřel, se s prestižkou vyfotil a někde na facebooku uvedl, že taková bota chybí na světovém trhu. Na základě toho se ozvali Japonci a další. Začali jsme jednat, vypadalo to velmi zajímavě, celý problém byl, že přišel covid a jednání se zastavila.
Obnovila se?
Bohužel ne. Pracují velmi rychle, a jakmile něco zapadne, už se tím nikdo nezabývá. Hodně jsme do toho tehdy šlapali a vypadalo to velmi nadějně. Bylo naším cílem jít mimo Českou republiku, jsme pouze na Slovensku. Měl jsem řadu jednání se zahraničními partnery. Němce, Holanďany, Francouze, Američany, obchodníky z Emirátů… A vždycky jsme skončili na tom, že bota je pro ně drahá. Představovali si, že to bude za asijské ceny. Za asijské ceny ale vyrábět nebudeme a ani to neumíme. Až po zkušenosti s Louisem Vuittonem jsme poprvé vedli jednání, kdy na ceně u módní obuvi nezáleželo. Mohli bychom použít luxusní materiály a ještě pořád mít přiměřený zisk. Zapadlo to, ale třeba se nám to ještě někdy podaří.
