Secondhand na servery sháněl lidi. Šel za studenty a teď si může vybírat

Miroslav Holeček pracoval jako programátor v počítačové firmě a klidně by to mohl dělal celý život. Pak však našel „díru na trhu“ a začal podnikat sám, ač to do té doby neplánoval.

„V roce 2009 jsme potřebovali do práce server. Nové byly drahé a nemohli jsme si je dovolit a jiné na českém trhu nebyly. Pak jsem sehnal jeden starší, a přitom jsem zjistil, že je mnoho programátorů, kteří programují webové aplikace a potřebují starší levnější servery, aby je mohli začít aplikovat. Tušil jsem, že to je potenciál, a tak jsem rozjel vlastní e-shop na servery z druhé ruky,“ říká majitel portálu Czech-Server.

Použité servery vykupuje Holeček hlavně z velkých datových center, které je kvůli morálnímu zastarávání potřebují po třech až pěti letech generačně obměnit za servery s vyšším výkonem. Seconhandové servery mají pro zákazníky tu výhodu, že jsou o 30 až 50 procent levnější než nové a kdo nepotřebuje mít byznys postavený na tom, že je v pohotovosti 24 hodin denně 365 dnů v roce, tak mu plně k jeho podnikání stačí. Pokud mají servery spolehlivé napájení a chlazení, mohou dobře plnit svoji funkci i 10 let.

„Mám několik zákazníků – menší firmy, ale třeba i notáře či advokáty, kteří chtějí vlastní server, ale je pro jejich potřeby zbytečné si pořizovat nový. Zde ho pro ně mohou koupit a sestavit jim ho na přání mnohem levněji než z nových dílů. Počítačových bazarů je hodně, ale bazar na servery - ty dříve neexistovaly vůbec a nyní jich je jen pár,“ pochvaluje si obchod liberecký podnikatel Jiří Jirkovec.

Právě malé a střední podniky či „ajťáci“ tvoří největší část klientské základny serverového secondhandu, zhruba 70 procent. Pětina zákazníků pochází ze škol a rozpočtových organizací a desetinu tvoří start-upy. Klientela se rozrůstá postupně. Zatímco v prvním roce měla firma desítky zákazníků, dnes jich má v databázi pět tisíc a její tržby stouply z půl milionu v roce 2009 na 38 milionů v loňském roce.

Před dvěma lety se společnost musela přesunout z pražských Vokovic a přemýšlela a dvou variantách umístění – buď půjde za Prahu, kde bude mít mnohem nižší fixní náklad, anebo se přesune k areálu Českého vysokého učení v Praze, kde sice bude platit více peněz za nájem a další náklady, ale bude pro ni mnohem snadnější získat kvalifikované zaměstnance.

Zvolila si druhou variantu a nelituje. „Už ve Vokovicích, kde je v okolí několik středních a vysokých škol, jsme si vyzkoušeli, že studenti jsou šikovní a pracovití a říkali jsme si, že když se přesuneme ke Studentskému domu u ČVUT, bude to ještě lepší. Nyní zaměstnávám už jen vysokoškoláky, nejčastěji právě z ČVUT nebo z České zemědělské univerzity. Je skvělé, že se nám v dnešní době, kdy je těžké najít zaměstnance, hlásí na jedno místo dva až tři skvělí studenti a my si z nich ještě můžeme vybírat,“ pochvaluje si Holeček.

Práci ve firmě si pochvalují také studenti. „Ve firmě jsem už od roku 2015, kdy jsem do ní dojížděl na letní brigády. Nyní pracuji jako obchodník – řeším nabídky a objednávky - a pracuji až sedm hodin denně. Ačkoliv studuji jiný obor – životní prostředí, informatika mě baví a dostal jsem se k ní sám. Zde je skvělé prostředí – člověk se dostane k mnoha věcem a hodně se naučí, když chce. V budoucnosti bych se však chtěl spíše věnovat kryptoměnám než hardwaru,“ říká 21letý Jan Vecko

Studentka informatiky na Provozně ekonomické fakultě ČZÚ Eva Kosíková se k práci pro firmu dostala přes inzerát. Nejprve prošla technickým zaučením, kdy sestavovala v dílně servery a pak se přesunula blíž k zákazníkům a u počítače vyřizuje administrativu a komunikuje se zákazníky. Vyhovuje jí, že využívá znalosti z ekonomické střední školy i z nově studované informatiky.

„Ačkoliv ráda komunikuji s lidmi, tak nejhorší pro mě bylo telefonování. Nebyla jsem na to zvyklá a zpočátku jsem i koktala, teď, po měsíci a půl, už umím v 90 procentech zákazníkovi poradit, nebo ho uklidnit. Před Vánoci je hrozný frmol, a tak to bývá někdy nervózní,“ říká Kosíková, která chodí do firmy na 10 až 15 hodin týdně. Brigádu si zvolila hlavně kvůli získání zkušeností v oboru, peníze pro ní byly až na druhém místě.

Vedle kvalifikované pracovní síly však společnost Czech-Server získala i nové zakázky. Novým klientem se stala například elektrotechnická fakulta ČVUT, která popisuje spolupráci s firmou jako win-win byznys.

„Díky repasovaným serverům jsme mohli vytvořit virtualizovanou laboratoř, do které se mohou připojit studenti na dálku a absolvovat praktickou výuku z oblasti síťové a informační bezpečnosti, i když je třeba karanténa. Pokud bychom si museli kupovat nové servery, nikdy bychom takovou unikátní platformu nemohli vytvořit,“ říká vedoucí Centra pro kybernetickou bezpečnost ČVUT v Praze FEL Jaroslav Burčík.

Zatímco standardně by fakultu nová laboratoř vyšla na zhruba milion korun, díky serverům ze secondhandu šla pořídit asi za čtvrtinovou cenu. „Výhodou je také to, že ačkoliv jsou servery repasované, tak na ně máme standardní dvouletou záruku a když se něco porouchá, rychle nám to opraví a nemusíme za opravu už nic doplácet,“ vysvětluje Burčík.

Fakulta vyzkoušela platformu pilotně při první vlně covidu a letos v září ji pustila do ostrého provozu. „Má to výborný úspěch. Účast na praxích se zvedla na 100 procent. Studenti se mohou připojit kdykoliv, kdy se jim to hodí, rozložit si práci a využívat neomezené množství virtuálních síťových prvků, takže jich může pracovat na jednom projektu i několik najednou, kdežto ve skutečné praxi byl počet těchto prvků omezen a studenti je museli sdílet,“ pochvaluje si Burčík.

Holeček si také pochvaluje, že díky spolupráci s ČVUT a studenty se jako první dozvídá nové technologické novinky a může tak rozvíjet poradenské zázemí své firmy. „Akademické prostředí je často napřed před firmami, zvlášť v oblasti virtualizace a bezpečnosti, a my jsem tak schopni díky studentům propojit komerci s vývojem a doporučit firmám nejlepší řešení,“ říká Holeček.

Secondhandové firmě, která nyní zaměstnává 13 lidí a mezi jejíž klienty patří například ministerstvo vnitra, banka Creditas, nábytkářská firma Sconto, Prusa Manufacturing či Hyundai Centrum Praha, se tak podařilo přesunem za kvalifikovaným pracovníky dosáhnout synergického efektu. Rozrostla se o zkušené pracovníky, získala nové zakázky a zatímco její tržby rostly dříve o 20 až 30 procent ročně, letos stoupnou minimálně o 35 procent na 50 milionů korun.