Rusové plundrují ukrajinské přístavy. Do měsíce mají utrum, věří byznysman

Obilná dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou, která umožňovala bezpečně exportovat pšenici, kukuřici a produkty ze slunečnice po Černém moři do světa, v polovině července skončila. Po ukončení strategické dohody však Rusko uštědřilo klíčovému ukrajinskému průmyslu další ránu.

Své útoky zaměřilo mimo jiné na říční přístavy, které Ukrajina využívá jako alternativní trasy k exportu obilí přes moře. Ruské bezpilotní letouny zasáhly i přístavní města Oděsa a Izmajl a způsobily rozsáhlé škody v zařízeních, která jsou klíčová pro vývoz obilí.

Ukrajinský ministr infrastruktury Oleksandr Kubrakov uvedl, že v  Izmajlu bylo zničeno asi 40 000 tun obilí, které mělo putovat do Afriky, Číny a Izraele, dalších 60 000 tun bylo ztraceno během útoků na Oděsu. Během dvou týdnů od chvíle skončení obilné dohody ruské útoky zničily 220 000 tun obilí.

„Útočením na přístavy se Rusové snaží ukázat, že mohou Ukrajině a světu diktovat své podmínky, ale ukrajinské přístavy jsou obrovské. Je jich několik, každý z nich má řadu terminálů a není tak jednoduché je zlikvidovat. Ukrajinci je už mají částečně chráněné,“ říká Petr Krogman, prezident Česko-ukrajinské obchodní komory.

Podle něj Ukrajina potřebuje dobudovat svou protivzdušnou obranu v přístavech, aby byly sklady před útoky chráněny na stejné úrovni jako velká města. „Podle mého odhadu to zabere dva týdny až měsíc,“ myslí si Krogman.

Podle analytičky Ukrajinského agrárního klubu (UCAB) Svitlany Lytvynové si teď Rusko zahrává se světovou potravinovou bezpečností. Poničení infrastruktury obilných přístavů totiž bude mít vážné dopady na dodávky obilí do některých zemí.

„I když bude zavedena volná plavba, tento logistický kanál bude vyžadovat dlouhou obnovu, během níž země Afriky a Asie s nízkými příjmy nebudou dostávat potřebný objem ukrajinských zemědělských produktů, což jen prohloubí problém se zajištěním potravin pro občany těchto zemí. A ruský terorismus ponese odpovědnost za prohloubení celosvětové potravinové krize,“ říká Lytvynová pro SZ Byznys.

Ukrajina má tři hlavní cesty, jimiž může obilí přepravovat – po souši, říční trasou nebo po moři, což by jinak byla nejlevnější cesta, kdyby ji Rusko v době platnosti obilné dohody nezdražovalo.

„Lodě zdržovali a den čekání stojí 15 tisíc dolarů. Za 90 dnů tím zdražili cestu o 1,35 milionu dolarů, což činí pětinu ceny přepravovaného obilí, proto ve světě zdražují potraviny. Tím přispívají k inflaci v České republice a ve světě,“ popisuje Krogman.

Kvůli krachu prodloužení obilné dohody ale podle Lytvynové budou ukrajinští zemědělci, kteří vyvážejí produkty alternativními trasami, nést dodatečné náklady na logistiku.

„Kromě toho se vývoz vypěstovaných produktů výrazně časově prodlouží a produkty budou dodávány nikoliv tehdy, kdy to naši partneři potřebují, ale kdy je to možné. Námořní cesta v podmínkách volné plavby (jako před válkou) byla nejrychlejším a nejlevnějším způsobem vývozu. Ostatní alternativy jsou mnohem dražší a komplikovanější,“ podotýká Lytvynová.

Kromě pozemní cesty přes území Evropské unie může Ukrajina k přepravě potravin využívá říční přístavy na Dunaji, přes které se obilí vyváží dál.

„Právě tento kanál vykazuje v posledních měsících nejlepší výsledky. V červnu 2023 byly tímto kanálem vyvezeny dva miliony tun potravin. Existuje však potenciál rozšířit tento kanál až na tři miliony tun měsíčně,“ řekla Lytvynová.

V červnu 2023 podle UCAB Ukrajina vyvezla pozemní cestou jeden milion tun zemědělských produktů a dva miliony tun přes námořní přístavy v rámci obilné dohody. Podle Krogmana se pak v červenci vyvezlo z Ukrajiny celkem 3,4 milionu tun obilí.

Krogman je toho názoru, že neobnovení obilné dohody bylo správným krokem, neboť ji Rusko sabotovalo a využívalo ji k tomu, aby Ukrajinu zadusilo. „Ukrajina by obnovením dohody nic nezískala a Rusko by bylo ještě silnější. Dohodu by mohlo využít proti Evropě a Ukrajině. Bylo by teď hloupé se Rusku podbízet,“ popisuje Krogman.

Přes černomořské trasy, na které se dohoda vztahovala, se v období obilné dohody vyvezlo 32,8 milionu tun ukrajinských potravin. Z toho bylo podle UCAB 51 procent kukuřice, 27 procent pšenice, šest procent slunečnicový výlisek, pět procent slunečnicového oleje a zbytek tvořily ostatní potraviny.

Obilným koridorem se potraviny dovážely především do Číny (24 procent), Španělska (18 procent), Turecka (10 procent), Itálie (šest procent) a Nizozemska (šest procent).

Zemědělství je tahounem ukrajinské ekonomiky a nadále je orientováno na vývoz. Podle Lytvynové je ale hlavním cílem Ruska zhoršit situaci ukrajinské ekonomiky. „Bránění volnému exportu povede k poklesu příjmů z vývozu jak v důsledku časových ztrát, tak vyšších logistických nákladů,“ předpokládá.

Obilná dohoda byla východiskem ze zoufalé situace, která nastala kvůli okupovaní velké části Ukrajiny ruskou armádou, ostřelování přístavů a blokování nákladních lodí. Ještě v předválečném roce Ukrajina jako „obilnice světa“ zajišťovala čest procent světového exportu obilí a 13 procent globálního vývozu kukuřice.