Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Odstřižení od ruského plynu vydávané Fialovou vládou za jeden z jejích úspěchů, přestává v praxi fungovat. V listopadu pocházelo z Ruska skoro 30 procent dovezeného plynu a v prosinci už skoro 60 procent.
Vyplývá to z oficiálních dat Českého statistického úřadu, podle kterých byl ruský podíl v předchozích měsících skoro nulový. Výkazy o původu surovin nemusí být vždy úplně přesné, z čísel však plyne, že minimálně část dodávek z Ruska pocházet musí – byť se k nim žádný z větších obchodníků nehlásí.
„Jde o vývoj daný situací na trzích, který nemění nic na tom, že jsme na plynu z Ruska nezávislí,“ uvádí k novým číslům mluvčí Ministerstva průmyslu Marek Vošahlík.
Obrat ve statistice vysvětluje mimo jiné tím, že díky relativně teplé zimě vznikly přebytky ruského plynu v okolních zemích. Čeští obchodníci je sice nakoupili, ale stejně tak by šlo dovážet z Německa, takže ruský plyn je jen volba a nikoli nutnost jako dřív.
Podobně si čísla vysvětluje Jiří Gavor z Asociace nezávislých dodavatelů energií. „Na ruský plyn neplatí žádné sankce. Rakousko, Slovensko nebo Maďarsko dál v Rusku nakupují a jsou to naši partneři. Není žádný zákonný rámec, jak dovoz z těchto zemí zastavit,“ uvádí Gavor.
Změn ve statistice si jako první všiml analytik banky Unicredit Jiří Pour a upozornil na ně ve svém newsletteru. Zdůvodnění přes volné působení tržních sil chápe, ale politicky podle něj tento výklad neobstojí.
„Plyn z Ruska je jistě levnější. Ale není to uspokojivé vysvětlení v kontextu deklarovaného boje proti závislosti na ruském plynu a proti financování ruské války na Ukrajině,“ uvádí k číslům Pour.
Podle mluvčího Vošahlíka je však pro ministerstvo hlavní to, že „ruský plyn nepotřebujeme a jsme na něm plně nezávislí“. Nezávislost dokládá tím, že do konce září plynul do Česka plyn jen ze západu a že rezervy v podzemních zásobnících na letošní zimu vznikly díky tomu bez Ruska, což dříve nebylo možné.
O tom, kdo ruský plyn v listopadu a prosinci nakupoval, žádné veřejné statistiky neexistují. „Mohu jasně říci, že ruský plyn nenakupujeme. Veškeré objemy pro naše zákazníky obchodujeme jen v rámci trhu EU od našich dlouhodobých velkoobchodních partnerů,“ říká mluvčí největšího tuzemského dodavatele innogy Martin Chalupský.
Podobně na dotaz ohledně nákupů ruského plynu odpověděl také ČEZ a Moravské naftové doly.
Český statistický úřad před rokem varoval, že údaje o teritoriální struktuře dovozu plynu nemusí být zaručeně přesné. A to kvůli turbulentnímu vývoji na trhu, technologické složitosti plynařské infrastruktury a také kvůli tomu, že ne všechny evropské země data o původu plynu veřejně uvádějí.
Tomu by odpovídala hypotéza Ministerstva průmyslu, že část plynu, vykázaného ve statistice s původem v Rusku, mohla být ve skutečnosti odjinud – konkrétně ze zásobníků na západě Ukrajiny, kam putovaly ze západu během léta, kdy se zásobníky plnily. Protože do Česka tento plyn nyní doputoval ze Slovenska, mohl se statistikům jevit jako ruský.
Podle analytika Poura by však v takovém případě musely být ve statistice vidět obdobně velké objemy plynu putující přes léto opačným směrem – což nejsou.
„K situaci mohlo přispět také zdražení přepravy přes Německo,“ uvádí mluvčí ministerstva Vošahlík. Německo zavedlo nový exportní poplatek, ale až od ledna, a to ve výši 1,86 eura za megawatthodinu plynu, což u nízkých velkoobchodních marží může hrát roli, ale u finální maloobchodní ceny kolem 1700 korun jde spíš jen o zlomek.
Smyslem je vybrat peníze na nové investice, jako je výstavba nových německých přímořských terminálů pro zkapalněný plyn, které mají do budoucna závislost na Rusku dál snižovat. Proti poplatku se však už zvedá odpor, například v Rakousku, kvůli podezření z narušení volného unijního trhu.
