Rozšiřovat zásobníky plynu nikdo nechtěl. Putin to může změnit

Kapacita tuzemských zásobníků plynu je zhruba tři miliardy kubíků, což odpovídá třetině roční poptávky.

Nabízí se proto otázka, zda je kapacita našich zásobníků dostatečná a zda ji za současné situace, kdy mohou být dodávky plynu z Ruska kdykoli zastaveny, není potřeba rozšířit.

„Až dodnes nebylo příliš pravděpodobné, že by v Česku vznikl nějaký nový zásobník plynu, byť například Státní energetická koncepce požaduje kapacitu zásobníku u nás odpovídající podílu na celkové spotřebě plynu ve výši 35 až 40 procent,“ říká Petr Čambala, řídící konzultant poradenské společnosti EGÚ Brno.

Aktuálně ale není jasné, jakou roli bude do budoucna hrát plyn v české energetice. Jedním z cílů Evropské unie je snižování emisí CO2, což se dotkne hlavně energetiky a dopravy. Plyn měl spolu s jádrem nahradit nedostatky obnovitelných zdrojů, které nejsou schopné plnohodnotně nahradit fosilní paliva, jako je uhlí. Ve snaze snížit energetickou závislost Evropy na Rusku, však Unie navrhla ukončit do roku 2030 vytápění plynem.

Podle Čambaly tak může být jakákoli investice do nových zásobníků výrazně riziková. „Na druhou stranu růst cen plynu i jejich volatility, spolu s velkým důrazem na energetickou bezpečnost může opět téma nových zásobníků otevřít,“ myslí si Čambala.

Česko má ke své plynárenské soustavě aktuálně připojeno osm zásobníků plynu. Dva z nich provozují společnosti Moravia Gas Storage a MND Gas Storage, zbylé kapacity vlastní RWE Gas Storage.

Podle Lubora Veleby, jednatele RWE Gas Storage CZ, zvyšuje každý uskladněný kubík plynu bezpečnost dodávek a rychlou dostupnost suroviny pro odběratele. „Na druhou stranu, Česká republika patří k zemím, které mají jednu z nejvyšších skladovacích kapacit,“ říká Veleba.

Velikost a kapacita zásobníků by měla odpovídat nejen velikosti spotřeby, ale také roli plynu v hospodářství dané země. „Myslím, že v současné době je kapacita českých zásobníků dostatečná a odpovídající našim potřebám,“ říká Čambala.

Například Polsko chce plyn používat spolu se zelenými zdroji energie jako náhradu při postupném odstavování uhlí. Podle provozovatele tamní přepravní soustavy Gaz-System si tyto změny vyžádají o 60 procent plynu navíc.

Správně nastavené zásoby zemního plynu mohou také stabilizovat cenu suroviny, která je v současné době velice proměnlivá. A promítnout se do ní mohou i náklady na uskladnění. „Větší uskladňovací kapacity, pokud by byly také adekvátně využity, by se nějakým způsobem musely propsat do cen zemního plynu,“ říká Čambala.

Obchodníci totiž za rezervaci kapacity v zásobnících platí a tyto náklady pak přenášejí na konečné spotřebitele. „Na druhou stranu více plynu v zásobnících snižuje riziko negativních dopadů v případě výpadku v dovozu plynu, a tím udržuje stabilnější cenu,“ popisuje Čambala.

V posledních letech byl však byznys se zásobníky plynu ztrátový. Zájem o uskladňování klesal a s ním i zisky provozovatelů. „Plynové zásobníky žijí z rozdílu mezi letní a zimní cenou plynu. V poslední dekádě se tento rozdíl velmi snížil na úroveň pohybující se kolem 1 EUR/MWh. Důvodem byla rostoucí likvidita na evropském trhu s plynem, a tím také větší flexibilita zajištění dodávek přímo na trhu,“ vysvětluje Čambala.

Obchodníci tedy nebyli ekonomicky motivovaní, protože plyn pro své zákazníky mohli nakoupit levněji na trhu. „Cenová volatilita se nicméně opět začala zvyšovat po roce 2019. V roce 2020 pak sezónní rozdíl dosáhl 5 EUR/MWh,“ říká odborník.

Loni však byla situace zcela jiná a situace se zásadně změnila. „Sezónní rozdíl dosáhl desítek eur za MWh a spolu s hrozícím rizikem přerušení hlavního zdroje dodávek plynu upevnil pozici zásobníků jako nezbytného prvku plynárenské infrastruktury,“ dodává Čambala.

Navýšení objemu uskladňovacích kapacit však není v případě potřeby úplně vyloučené. Buď se dají rozšířit současné zásobníky nebo vybudovat zcela nové. „RWE může rozšířit kapacity na svých stávajících lokalitách. Je to levnější a rychlejší varianta, stavba nenarušuje okolí a lze využít část stávající nadzemní technologie,“ popisuje Veleba.

Rozšíření stávajících zásobníků je levnější a rychlejší proces než stavba. I tak by ale trvala kolem dvou let a nebyla by levná. „Investice se v tomto případě pohybují ve stovkách milionů korun,“ říká Veleba.

Stavbě nového zásobníku předchází výběr vhodné lokality, následný podrobný výzkum a vyřízení řady legislativních kroků a povolení. „Ke stavbě zásobníků jsou obecně vhodná vytěžená ložiska zemního plynu,“ popisuje jednatel společnosti, která je největším provozovatelem zásobníků u nás.

S rozšiřováním zásobníků už Česko před lety získalo zkušenost. „Po přerušení dodávek z Ruska přes Ukrajinu v roce 2009 navýšila naše společnost na zásobnících Třanovice a Tvrdonice skladovací kapacitu přibližně o 300 milionů metrů krychlových. Další rozšiřování jsme zastavili, protože po dodatečné kapacitě nebyla poptávka,“ říká Veleba.

„V případě dlouhodobého rozvoje spotřeby plynu, ať už fosilního či obnovitelného, lze uvažovat o navýšení kapacity, případně úpravě provozních parametrů jednotlivých zásobníků, jako je vtláčecí či čerpací výkon,“ uvádí Čambala.

Zároveň by podle něj bylo vhodné, kdyby veškeré kapacity v Česku byly dostupné pro naše potřeby. „Dlouhodobý pronájem celé kapacity zásobníku Moravia Gas Storage v Dambořicích ruskému Gazpromu je minimálně z dnešního pohledu nešťastným řešením,“ komentuje Čambala.

Z tohoto obchodu se nyní snaží skupina KKCG, která Moravia Gas Storage vlastní, vyvázat. Společnost druhého nejbohatšího Čecha Karla Komárka postavila zásobník spolu s Gazpromem v roce 2016 a pronájem ruskému koncernu končí až za 10 let.