Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Zdeněk Kaštánek je původem z Vysočiny a jako barman procestoval kus světa. Singapur, Austrálii, Indii, Hong Kong, Londýn a naposledy Floridu, kde dnes bydlí a podniká jako distributor lihovin.
Svůj produkt – vratné hliníkové boxy se skleněným vnitřkem, používané na zaoceánských výletních lodích nebo v klubech s velkou spotřebou – chce dostat i do Česka. Novinku propaguje jako zelenou prevenci zbytečného vyhazování skleněných lahví, která navíc usnadní barmanům obsluhu.
Zatím ho brzdí zdejší regule, zavedené před 12 lety po metanolové aféře. Konkrétně zákaz vozit do barů a hospod větší než litrové lahve. V parlamentu už je ale těsně před schválením nenápadná změna, o které se doposud nemluvilo a která by limit na sklo zvedla na pět litrů.
Úprava je součástí většího balíku jinak nekonfliktních technických změn, jejichž smyslem je hlavně rozsáhlá reorganizace Celní správy. Balík už prošel ve Sněmovně dvěma ze tří čtení, včetně volnějších regulí pro lahve. Závěrečné hlasování je na programu do konce měsíce.
Vyšší strop na sklo obnáší jen připsání jedné věty. Tato drobná změna měla v jednom z prvních kol parlamentního projednávání namále, ale jinak dosud procházela bez mediální pozornosti a velkého veřejného rozruchu. Podle dosavadního průběhu jednání má šanci na přijetí, byť část politiků – a také část domácích likérek – z ní má strach.
„Jsme ve třiceti zemích světa a tuhle regulační cestu jsme si museli projít všude, Česko není výjimkou,“ přibližuje Čecho-Američan Kaštánek. Kvůli comebacku do vlasti si založil s bratrem a otcem českou firmu Trunkbros, sami také začali před lety u příslušných úřadů za úlevu pro větší lahve lobbovat.
Úspěch se dostavil loni. Na svou stranu získali asociace zastupující hotely, restaurace, barmany i některé výrobce a distributory. A díky tomu i Hospodářskou komoru, která si úpravy důležitých zákonů hlídá a s úřady jejich znění často dopodrobna konzultuje. Změnu z jednoho litru na pět osobně podpořil i bývalý šéf komory Vladimír Dlouhý nebo její tajemník Ladislav Minčič.
Démon metanolu
Změna se díky vlivným zastáncům objevila už ve vládní verzi, s podporou od celníků. To jí dává lepší výchozí pozici, než kdyby šlo o sólový návrh někoho z poslanců. Má ale i své odpůrce, v koalici i opozici.
Podstatou je konec dnešního omezení, o kterém sice málokdo z běžných konzumentů ví, ale pro bary, restaurace a hospody je v praxi určující. Konkrétně jde o to, že se nikde v gastronomii vůbec nesmí rozlévat panáky z větších lahví než jeden litr. A zároveň v jednom provozu nesmí být od jednoho druhu lihoviny otevřeno víc lahví.
Nová lahev se smí odšroubovat až poté, co se jiná úplně vyprázdní. Výjimku ve výkladu mají jen velké podniky, v těchto případech omezení jedné lahve platí na každý jednotlivý bar. Za delikty hrozí i zavření provozovny.
Sešněrování pravidel přišlo poté, co v roce 2012 do oběhu v Česku pronikla ilegální lihovina ředěná jedovatým metanolem. Kvůli jeho požití zemřelo 48 lidí a další si odnesli trvalé poškození zraku. Dva pachatelé skončili na doživotí ve vězení.
Metanolová aféra
Když během metanolové aféry začali umírat lidé, odkrylo se celé moravské lihové podsvětí v čele s bossem Radkem Březinou. Případ připomínal i jeden z dílů seriálu České podsvětí.
Strop na jeden litr v hospodách (a na tři litry v obchodech) měl mít smysl v tom, že s menším balením klesne pokušení podvodníků dávat do oběhu ilegálně vyrobené a nezdaněné pití. Tyto podvody mimo jiné obnášejí přelepování nebo falšování kolků, což je u většího množství menších lahví pracnější.
„Nepochybuju, že bratři Kaštánkové jsou slušní lidé a budou podnikat seriózně. Ale nemohou mít monopol, a tak se vrátí i firmy, které se věnují obchodu s nezdaněnými lihovinami,“ namítá Pavel Dvořáček, šéf likérky Rudolf Jelínek a prezident Unie výrobců lihovin, zastupující 85 procent domácího trhu.
Stížnosti spolku vyslyšelo Ministerstvo zemědělství a úpravu chce zastavit. „Velkoobjemová balení byla, jak ukázala takzvaná metanolová aféra z roku 2012, používána často k distribuci nelegálního alkoholu, tedy k distribuci alkoholu z černého trhu,“ uvedl v odpovědích na dotazy k aktuálnímu postoji mluvčí Ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.
Rozpočtový výbor Sněmovny nakonec vyhodnotil dopady opačně, ale jsou v něm i odpůrci. „Pochybnosti jsem neměla jenom já,“ říká Alena Schillerová za ANO. Opatrně nyní mluví i Ministerstvo financí. Novelu sice s celníky psalo a vstup větších recyklovatelných obalů na začátku podpořilo. Kdyby se ale ve Sněmovně na poslední chvíli stalo z tohoto bodu politikum a hrozil kolaps celého tisku, nebude za vyšší pětilitrovou laťku krvácet.
„Za Ministerstvo financí platí, že k dané věci zaujímá neutrální stanovisko,“ uvedl mluvčí resortu Stefan Fous. Smyslem podle něj bylo dílčím způsobem liberalizovat podmínky a umožnit některé nové podnikatelské modely, „nicméně nejde o klíčové téma navržené úpravy. Tou je především reorganizace a změna kompetencí Celní správy. S ohledem na to, že otázka obalů může být v určitých ohledech kontroverzní, nepovažujeme za vhodné, aby případně bránila přijetí klíčové části sněmovního tisku,“ dodal Fous.
Proč to dělat jinak?
Kaštánek proti obavám argumentuje tím, že jeho řešení funguje už v mnoha koutech světa a že svůj model vysvětlil i Celní správě, kde nakonec našel podporu. Zdůrazňuje, že pančovaný alkohol do jeho systému nelze nijak technicky dostat a že úspory jsou enormní. „Čtyři výletní lodě v Miami ušetří kolem pěti tisíc lahví každý měsíc,“ uvádí a přidává znalecký posudek společnosti Deloitte, podle kterého recyklace snižuje uhlíkovou stopu o 60 až 90 procent.
Celní správa hájí vratné obaly jako přípustnou „inovativní metodu“, stejně argumentuje také Hospodářská komora. „Technologie zkrátka za ta léta významně pokročila,“ říká na adresu možné recyklace Minčič, který dříve jako náměstek na Ministerstvu financí metanolové restrikce pomáhal zavádět a nyní jako tajemník Komory prosazuje zpětné odbourání.
Kaštánek má za zády firmu EcoSpirits původem ze Singapuru, kde v jednom z velkých hotelových barů před devíti lety pracoval, a byl i u toho, jak nápad s recyklací vznikl. „Skleněná lahev na tequilu jede nejdřív z Číny do Mexika, tam se naplní, pak se veze do Singapuru, kde z ní barman udělá 15 margarit a za hodinu ji vyhodí,“ popisuje výchozí situaci, ze které vratné obaly EcoSpirits vzešly.
V EcoSpirits Kaštánek vede americkou pobočku, firma působí i v Evropě, Asii a Austrálii. Zakladatelé v Singapuru podnikali v cestovním ruchu a distribuci nápojů, předloni v rámci nabírání prvních externích investorů získali nový kapitál, mimo jiné od francouzské likérky Pernod Ricard. Díky tomu se v barelech EcoSpirits po světě rozvážejí mimo jiné i její značky Beefeater, Havana Club nebo Absolut.
V praxi podnik funguje jako franšíza typu McDonald's. Centrála zastřešuje značku a vyrábí vratné obaly v jednotném designu, ale o průnik na jednotlivé trhy se už starají místní podnikatelé. Globální řešení si od centrály pronajmou a domácí scénu si ošetří. Do toho spadá jednání s místními výrobci lihovin i odběrateli na gastro-scéně, ale i s úřady, stejně jak to Kaštánkův rodinný podnik dělá v Česku.
Chystaná úprava zákona spočívá v tom, že kromě standardních litrových lahví se do gastronomie vpustí větší obaly v objemu do pěti litrů „opatřené jednocestným uzávěrem“. Toho můžou využít i jiní distributoři. Barely EcoSpirits podmínku splňují tím, že je lze plnit jen ve firemní stáčírně a na baru je lze vyprazdňovat jen firemní pípou.
„Dnes na baru může být otevřená láhev, kterou může někdo, kdo by chtěl podvádět, doplňovat po nocích z neoznačeného barelu. Tak jednoduché to nyní je,“ říká k obavám z podvodů Kaštánkův bratr Pavel. A zdůrazňuje, že přes jednocestný ventil nic podvodně dolévat nelze a že brzdit toto řešení znamená jít proti ekologii i byznysu.
Doménou EcoSpirits jsou velké světové značky, které jdou ve velkém na odbyt ve velkokapacitních městských barech. Zapojit se ale budou moci i domácí hráči. Bude pro ně k dispozici stáčírna v jednom z tuzemských celních skladů, kam svůj produkt přivezou v cisterně a dál se o distribuci nebudou muset starat.
Kromě úspor za sklo může jít podle bratrů Kaštánků o marketing, kdy designový barel coby neokoukaná novinka bude stát rovnou viditelně na baru a fungovat jako konverzační „prolamovač ledu“ mezi zákazníky a barmany. Příslušný drink se dá také zabalit jako ekologická inovace.
Bezpečnostní pojistkou mají být kromě jednocestných ventilů také QR kódy na každém barelu pro mapování jejich původu a pohybu. Tento systém by oproti dnešnímu nalepování papírových kolků a následné kontrole usnadnil i život celníkům.
Odvoláváme, co jsme odvolali
Někteří zdejší výrobci jsou už s Kaštánkem předběžně domluvení. „Hlavní přínos vidíme v ekonomice. Krom toho, že nevzniká zbytečný odpad, se celý řetězec zlevňuje,“ míní Petr Alexandr z menší destilérky Landcraft. „Pro nás jako malosériové výrobce to asi úplně není. Ale úspora obalů je evidentní, takže s tím nemám problém,“ říká lihovarník Martin Žufánek ze stejnojmenné rodinné likérky.
Naopak větší hráči jsou podle Pavla Dvořáčka kategoricky proti. Ekonomický motiv spolupracovat prý nemají, protože si finální kontakt značky s konzumentem chtějí ohlídat sami. A nechtějí riskovat už zmíněnou hrozbu černého trhu, pokud by se potvrdilo, že podvodníci budou u větších lahví ochotni víc riskovat, aby ušetřili na dani a pronikli tam, kde rozhoduje cena.
„Dnešní spotřební daň činí 391 korun na litr stoprocentního alkoholu. Pokud máte řekněme padesátiprocentní výrobek, ušetříte na dani za pět litrů skoro tisíc korun, a to už je zajímavá věc,“ varuje Dvořáček. A dodává, že recyklace skla také není bez ekologických dopadů kvůli tomu, že lahve od lihovin je potřeba důkladně vymývat a používat na to chemikálie.
Poslanci a poslankyně budou mít při hlasování na výběr. Normálně se sice ve finálním třetím čtení neposuzuje každý jednotlivý paragraf, v nachystaném sněmovním tisku je ale vedle vládní verze s pětilitrovým stropem jako alternativa připraven pozměňovací návrh, vracející zákon v této věci zase zpět do dnešní podoby.
Návrh se do tisku dostal pod tlakem Ministerstva zemědělství ve chvíli, kdy o celém zákonu debatoval poprvé rozpočtový výbor, fungující jako odborný garant celní tematiky. Pak ale výbor na dalším jednání po intervenci Hospodářské komory zase změnil názor. Jako garant musel ke všem pozměňovacím návrhům vydat doporučující stanovisko a v tomto svém bodě doporučil paradoxně pro svůj vlastní návrh nehlasovat – tedy vyhovět inovaci a pětilitrové sklo s jednocestným uzávěrem povolit.
Rozhodující slovo má nyní sbor všech dvou set zákonodárců. Třetí čtení je na programu na aktuální 136. schůzi, která by měla skončit do 27. dubna. Pak norma putuje do Senátu. Pokud by senátoři chtěli zákon dál upravovat, což se u tak rozsáhlého tisku může stát, zákon se pak vrátí znovu do Sněmovny a bude se muset stihnout znovu projednat na poslední chvíli před volbami. Jinak spadne pod stůl a legislativní proces bude muset po volbách začít znovu od začátku.
