Ráno vypadá, jako kdyby „přebral“. Lidé často své postižení v práci tají

Podle Hany Potměšilové, která se problematice zaměstnávání osob se zdravotním handicapem věnuje dlouhodobě, se lidé bojí přiznat, že nějaké omezení mají. Diagnózu mnozí zatají při pracovním pohovoru a ‚nechlubí‘ se jí ani v dlouhodobém pracovním poměru.

„Aby si nedej bože někdo nevšiml, že zadrhává, má poruchy zraku, že ráno vypadá, jako by v noci přebral, přitom to může být z důvodu infuzní léčby, kterou předtím podstoupil,“ vypočítává denní problémy v praxi Hana Potměšilová, zakladatelka pražírny Naturpark, která až na výjimky zaměstnává výhradně lidi s nějakým zdravotním omezením.

U diagnóz, které nejsou vidět, mají podle ní zaměstnanci tendenci maskovat. „Je strašně důležité si uvědomit, kdo to je, ten člověk se zdravotním postižením. Bohužel státní správa i samospráva mají stále potřebu škatulkovat si je, že je to ten nevidomý, neslyšící, vozíčkář, případně člověk s mentálním postižením. To je ale pouze třetina z celé komunity milionu tří set tisíc lidí se zdravotním postižením v Česku,“ říká Hana Potměšilová v rozhovoru pro SZ Byznys.

Například v týmu její pražírny má viditelné postižení pouze jeden z pěti desítek handicapovaných. Jsou to ale i lidé s celiakií, roztroušenou sklerózou, Crohnovou nemocí, astmatem či onkologickou diagnózou. Tím pádem se člověk nemá potřebu přiznat.

„To je běžná realita běžného zaměstnavatele. Očekávat, že zaměstnanec je jen číslo, že bude fungovat na sto procent. Když přijímám nového kolegu, tak se ho ptám, co by potřeboval upravit, co mu víc vyhovuje. Jestli začneme na menší úvazek třeba třikrát, čtyřikrát týdně, podle toho, co zvládne. Aby se necítil nešťastný, že opět neobstál,“ popisuje situaci žena, která se problematice na trhu práce lidí se zdravotním handicapem pohybuje dvacet let.

Podle Generálního ředitelství Úřadu práce patří lidé se zdravotním postižením mezi skupiny uchazečů o zaměstnání, kterým věnuje zvýšenou pozornost. Například prostřednictvím příspěvků na zřízení pracovního místa pro OZP (osob se zdravotním postižením) a následně také na úhradu nákladů spojených s jeho provozem.

„V neposlední řadě je na místě také třeba uvést projekty určené pro tuto skupinu uchazečů o zaměstnání a jejichž cílem je maximálně podpořit pracovní uplatnění OZP. Značným dílem přispívá v tomto ohledu též pracovní rehabilitace. Jde o komplexní proces, který umožňuje osobám se zdravotním postižením udržet si stávající zaměstnání a připravit se na povolání či pracovní činnosti, které jsou pro ně vhodné,“ vysvětluje SZ Byznys Kateřina Beránková, mluvčí Generálního ředitelství Úřadu práce České republiky. To podle ní zahrnuje poradenskou činnost, přípravu na budoucí povolání, přípravu k práci či specializované rekvalifikační kurzy.

Hana Potměšilová z Naturparku je přesvědčena, že právě stát má vůči lidem s postižením resty. Naopak velmi dobře prý funguje malé a střední podnikání.

„Šéfové znají každého svého zaměstnance. Často jsou to lidé, kteří tam pracují deset patnáct let. Mám radost, že se nám v dobrém slova smyslu začínají překlápět i korporáty,“ říká zakladatelka Naturparku, který sám funguje jako sociální podnik.

A uvádí dobrý příklad z poslední doby, kdy se rozhodl problém přiznat jeden z vysoce postavených manažerů jednoho z českých mobilních operátorů. Oznámil, že už řadu let trpí Crohnovou nemocí.

„Přišel s tím právě proto, aby napomohl svým kolegům, kteří se bojí tohle říct, protože přece pracují u té ‚sexy‘ korporace. Dokonce to zveřejnil na celosvětovém fóru dané korporace,“ vypráví Potměšilová.