Článek
Ačkoli na základě vyhlášky Energetického regulačního úřadu (ERÚ) o pravidlech trhu s elektřinou je možné elektřinu v rámci bytového domu sdílet už od začátku letošního roku, přílišný zájem o toto řešení obyvatelé bytových domů nejeví.
Provozovatelé distribučních sítí zatím zaznamenali dohromady 43 žádostí o sdílení elektrické energie v rámci bytových domů. Kladně vyřízeno bylo 24, a to na distribučním území ČEZ Distribuce. V jižní části republiky distribuční společnost EG.D zaznamenala během půl roku dvě žádosti, zatímco na území PREdistribuce, které zahrnuje Prahu a část Středočeského kraje, nebyla zatím podle mluvčího Karla Hanzelky podaná jediná žádost o připojení FVE s možností sdílení.
„Od začátku roku vnímáme řadu dotazů k možnostem sdílení energií a zároveň jsme řešili dvě oficiální žádosti o sdílení elektrické energie v rámci bytových domů. První žádost zatím nebyla realizovaná kvůli nesplnění technických parametrů – neupravení elektrického rozvaděče,“ popisuje mluvčí EG.D Roman Šperňák.
Zbylých 19 žádostí ještě ČEZ Distribuce zpracovává, ale některé elektrárny jsou již realizované. „Na licencovaném území ČEZ Distribuce je aktuálně využíváno a provozováno 18 výroben v rámci sdílení elektřiny v bytových domech,“ říká mluvčí Skupiny ČEZ Soňa Holingerová.
Rozhodujícím momentem pro realizaci instalace je schůze společenství vlastníků jednotek (SVJ), na které se o instalaci hlasuje. Tam podle iniciativy Domy sobě, která se zabývá úspornými opatřeními pro bytové domy, mnohdy zaznívají mýty, které kolem fotovoltaiky panují. Mezi ně patří například to, že soláry vyrábějí elektřinu jen za slunečného počasí nebo že domy s fotovoltaikou nelze hasit.
Češi chtějí elektřinu vyrábět, ale ne sdílet
„Z reálných zkušeností mezi našimi klienty víme, že pokud se v bytovém domě rozhodnou pro fotovoltaiku a schválí si její realizaci na schůzi SVJ, chtějí se na výhodách spojených se solární energií podílet zpravidla všichni,“ říká marketingový ředitel Domy sobě Marek Falťan.
Pokud se instalace nezabrzdí hned na schůzi vlastníků, může narážet na další překážky, které její realizaci komplikují. Přestože instalace fotovoltaiky na střechu bytovek plánují podle instalačních firem stovky domů, zájem o elektrárnu s možností sdílení je malý.
„Fotovoltaika s možností sdílení na bytových domech je v Česku ještě velice exotickou záležitostí, instalací je opravdu málo. Pokud jich bude 20 až 30, je to hodně. Jde o komplikovanou věc, kde jsou jiné procesy k vyřízení s distribuční soustavou než u běžných instalací. Pro realizační firmu je to komplikovanější,“ vysvětluje výkonný ředitel Solární asociace Jan Krčmář.
Lidé, kteří by mezi sebou elektřinu v bytovkách rádi sdíleli, se však na asociaci obracejí s tím, že na trhu chybí firmy, které by takové řešení uměly nebo chtěly postavit. „Oslovili jsme naše členy a zjistili jsme, že jich je možná méně než pět, které to už dělají. Dopadá to ale většinou tak, že sjednotí odběrné místo a všem obyvatelům vypovědí smlouvy s jejich dodavatelem. Obchodník je pak pro všechny jeden, což není podle vyhlášky ERÚ o sdílení,“ popisuje Krčmář.
Solární elektrárna na bytovém domě
Fotovoltaiku na bytovém domě lze aktuálně využívat dvěma způsoby.
Většina instalačních firem na to jde jednodušším způsobem tak, že sloučí odběrná místa, ale potom nebudou moct energii sdílet za výhodnějších podmínek díky vyhlášce ERÚ. Hlavní problém je v tom, že za této situace už lidé nemohou mít svého obchodníka s energiemi, protože všichni obyvatelé domu budou mít jednoho.
Výhodou sloučeného odběrného místa je, že jednotliví obyvatelé nemusí platit poplatky za jistič, které u nejrozšířenějšího typu (3 × 25 A) podle distribučního území činí přes 1400 Kč ročně. Paušální poplatky se tak slučují do jednoho odběrného místa. Jelikož se v tu chvíli SVJ řadí do kategorie právnických osob, přidělí distributor odběrnému místu jinou distribuční sazbu. Samostatná bytová domácnost má nejčastěji sazbu D, ale na sloučené odběrné místo distributor nejčastěji přidělí sazbu kategorie C.
Naopak v druhém scénáři využití fotovoltaiky, který umožňuje vyhláška ERÚ, si mohou domácnosti své dodavatele i distribuční sazby ponechat. Nedochází totiž ke slučování odběrných míst a demontáži elektroměrů. Z toho důvodu také nemusí z fotovoltaiky odebírat elektřinu všechny domácnosti.
Některé firmy, které tvrdí, že fotovoltaiku pro sdílení energie dokážou zrealizovat, už mají první zájemce o tento typ instalace. „Zájemce máme, první smlouva na bytový dům je podepsaná, další smlouvy čekají jen na schválení shromáždění SVJ,“ říká provozní ředitel společnosti Schlieger Pavel Matějovič s tím, že daleko více mají žádostí o instalaci FVE se sloučením odběrných míst, a to přes 300.
Z toho je patrné, že bytové domy o vlastní výrobu energie jeví zájem, ale sdílení elektřiny jim je zatím cizí. „Majitelé zatím nejsou v problematice sdílené energie příliš orientovaní. Je třeba individuálně navštěvovat schůze SVJ a s lidmi mluvit, odpovídat na dotazy a vysvětlovat principy a využitelnost. Je to poměrně složité téma,“ dodává Matějovič.
„Instalujeme první FVE, která bude napojena na komunitní sdílení elektřiny. Je to takový první referenční vzorek. Potýkáme se ale s nedořešenou legislativou a složitými jednáními s distribucí,“ říká Petr Švrček, finančně-ekonomický ředitel společnosti Bluenet, která instaluje fotovoltaiku.
Firmy však narážejí na problémy v oblasti distribuce, a to nejen co se týče sdílení elektřiny, ale také v případě jednoduššího slučování odběrných míst. „Elektrárnu sice máme nainstalovanou za dva měsíce, samostatný legislativní proces ale trvá šest měsíců, a to z toho důvodu, že každý distributor na to má své vlastní předpisy,“ vysvětluje Švrček.
Chyby však bývají i na straně žadatelů o připojení elektrárny do sítě. „Nesetkáváme se s technickými překážkami, ale spíše s administrativními, jako jsou souhlasy účastníků v rámci sdílení. Velké množství žádostí je neúplných. Žadatelé nemají potřebné doklady nebo chybí povinné přílohy, které jsou stanoveny v legislativě,“ vysvětluje Holingerová.
„Pro zájemce o sdílení jsme vytvořili speciální webové stránky, na kterých najdou všechny klíčové informace a technické parametry, které je potřeba splnit, aby mohli v rámci bytového domu sdílet vlastní vyrobenou elektrickou energii,“ popisuje Šperňák.
Je tam spousta komplikovaných věcí, které zapříčiní to, že se firmám do realizace nechce.
Podle Krčmáře by se měl systém zjednodušit, aby to měly instalační firmy se stavbou solárních elektráren na bytové domy jednodušší. „Je tam spousta komplikovaných věcí, které zapříčiní to, že se firmám do realizace nechce,“ říká Krčmář.
Situaci firmám i zákazníkům ztěžuje i zpožděná novela zákona Lex OZE II o komunitní energetice, která umožňuje vznik tzv. elektroenergetického datového centra. To by mělo začít fungovat na základě novely energetického zákona v polovině příštího roku a má zajistit přenos informací mezi účastníky trhu a pro sdílení elektřiny je klíčové.
„Údaje z FVE se paralelně promítají ve stejném okamžiku do ostatních elektroměrů, které distributor dálkově odečítá. Elektroměry by mohly každých 15 minut posílat data o spotřebě k započítávání, a distributoři by tak měli mít přenos dat technologicky vyřešený,“ říká provozní ředitel Bluenet Filip Kolomazník.
Současné technologie zatím umožňují bytovkám se soláry jiný způsob vyúčtování, který není tak přesný. „Fotovoltaickou elektřinu z jednoho zdroje rozúčtujeme mezi jednotlivé lidi většinou podle podílu podlahových ploch. Teprve potom doúčtujeme elektřinu odebranou ze sítě,“ vysvětluje Švrček.
Některé společnosti jsou schopné činnost elektroenergetického datového centra suplovat. Po výměně stávajících elektroměrů za měřáky s dálkovým přístupem si firma Bluenet může přenést údaje o spotřebě elektřiny z fotovoltaiky a ze sítě u každé domácnosti do vlastního datového centra, kde na jejich základě provede vyúčtování.
Potenciál fotovoltaiky na bytových domech
Fotovoltaika má podle odborníků na bytových domech kolikrát větší potenciál než u rodinných domů. Ve stejnou dobu se z jednoho zdroje mohou napájet desítky lednic, mrazáků a dalších spotřebičů.
Investice se však pohybuje v řádu milionů Kč. Úsporné řešení umožňující sdílení elektřiny je však levnější než elektrárna, která funguje na principu sloučení odběrných míst. Pokud chtějí zákazníci energii sdílet, vyjde stavba pro standardní 30bytový dům od 1,5 milionu do 2,5 milionu bez dotace. Cena druhého řešení na principu sloučení odběrných míst se pohybuje ve výši dvou až tří milionů. Na obě řešení mohou zájemci čerpat až třetinovou dotaci.
Návratnost investice však nemusí být u zdroje se sdílením rychlejší, protože s ním zákazníci neušetří tolik energie jako v opačném případě. Přesto se investice lidem vrátí v průměru za sedm let. Roční úspora nákladů na elektřinu se za celý dům může pohybovat od 100 000 do 500 000 Kč.
Problém je podle zástupců Bluenetu také v tom, že současná legislativa nepamatuje na akumulaci nespotřebované energie do baterií. Právě to může být u bytovek nevýhoda, neboť v době, kdy lidé nebývají doma, je výroba energie největší. Tyto přebytky by si s baterií mohli obyvatelé ukládat na večerní hodiny, kde slunce slábne a vracejí se domů z práce.
