Článek
Čtyři miliony polských domácností topily uhlím. Letos ale některé z nich nemají čím kotel rozpálit. V jejich zemi je aktuálně uhlí nedostatkovým zbožím, a pokud jej seženou, musí za něj zaplatit vysokou částku. Proto Poláci jezdí pro palivo za hranice a zásobí se raději českým uhlím.
To je pro ně totiž dostupnější než doma, protože polské sklady s uhlím pro domácnosti jsou oproti loňsku plné asi ze 17 procent. Poláky do Česka láká i cena. Za hranicemi za něj zaplatí podstatně méně – rozdíl mezi cenou za tunu hnědého uhlí v tuzemsku a v Polsku se může vyšplhat až na desítky tisíc korun.
„U nich stojí tuna 20 až 25 tisíc korun, v Česku zaplatí zhruba 5 500 korun za tunu,“ říká Jakub Hanuš, zaměstnanec skladů uhlí společnosti Olvan Náchod.
V pátek jsme měli 30 tun uhlí, v pondělí odpoledne už jsme neměli nic.
V těchto skladech se nyní téměř nezastaví. Telefony jim kvůli objednávkám zvoní od šesti ráno do půl desáté večer a střídá se zde jedno auto za druhým. „Denně k nám jezdí 50 až 60 polských aut. Přijíždí třeba z Wrocławi, ve středu u nás byli lidé, kteří dorazili 400 kilometrů od Náchoda jen pro uhlí,“ popisuje aktuální situaci Hanuš.
Podobně je na tom i prodejce uhlí ze Žamberka, kam se někdy otáčejí hlavně polští zákazníci, ale i noví zájemci z Česka, kteří kvůli vysokým cenám přecházejí z elektřiny a plynu na alternativní zdroje tepla. „Předchozí roky tohle nebývalo. Nyní je nárůst zhruba stoprocentní,“ říká zástupkyně firmy, která si nepřeje být jmenována.
Zásoby ale rychle mizí. Uhlí je málo, a když ho obchodníci mají, hned ho prodají. „V pátek jsme měli 30 tun uhlí, v pondělí odpoledne už jsme neměli nic. Poláci to rozeberou po půl tuně během jednoho dvou dnů,“ líčí Hanuš.
Naopak žamberská společnost už má sklady prázdné, a tak musela prodej uhlí pozastavit, dokud nedorazí další dodávka. „Přijímali jsme objednávky pouze pro náš vlastní rozvoz, ale i ty musíme zastavit, protože dostupnost uhlí je nyní špatná, ale brzy by se měla zlepšit,“ uvádí obchodník.
Zájem o české uhlí je u sousedů tak velký, že v Náchodě museli zavést limit na maximální prodané množství. Nyní dávají maximálně dvě tuny na dům, ale lidé stejně jezdí pro náklady opakovaně. „Objednávají po desítkách tun, protože chtějí rovnou odvézt celý kamion, což je 25 až 30 tun. To je nereálné,“ říká Hanuš.
V některých skladech jsou zásoby už tak nízké, že Polákům neprodávají a uhlí šetří pro české zákazníky. „My jim prodáváme pořád, pokud máme co,“ popisuje Hanuš.
Zavedení kvót na množství odvezeného paliva zvažuje i druhý prodejce, ale i přes nedostatek zásob tak zatím neučinil. „Otázka je, kde je ta hranice. Je těžké to posoudit, protože trh je volný a nechceme zákazníky diskriminovat,“ říká firma ze Žamberka.
Polsko je nyní druhým největším producentem hnědého uhlí v Evropské unii. Většina suroviny, jež se v zemi vytěží, ale nyní putuje pro potřeby průmyslu, tedy do tepláren, elektráren či hutí. Uhlí, kterým topily domácnosti, se dováželo mimo jiné z Ruska, což teď není možné.
Polsko po ruském útoku na Ukrajinu uvalilo na dovoz uhlí z Ruska embargo. V zemi tak nyní chybí asi osm milionů tun uhlí. Od srpna, kdy začal platit jeden ze sankčních balíčků Evropské unie vůči Rusku, už do Evropy neproudí ruské černé uhlí.
V části Polska je navíc zakázáno uhlím topit a dodržování hlídají tamní úřady. „Lidem je jedno, jestli dostanou pokutu, protože nemají jiné palivo,“ vysvětluje Hanuš.
Byť situace s uhlím v Česku není tak tristní jako u sousedů, Hanuš ji nevidí příliš optimisticky. Lidé kvůli vysokým cenám energií utíkají od vytápění elektřinou a plynem a vracejí se zpátky k tuhým palivům, k čemuž jim nahrává i prodloužení benevolentnějších emisních limitů.
„Na českém trhu chybí několik milionů tun uhlí, s čímž se dříve nepočítalo. Hrozí, že ten, kdo si surovinu objedná v říjnu, tak pro něj nebude a v zimě nebude mít čím topit,“ varuje Hanuš. 75 procent jeho klientů se uhlím stihlo předzásobit už na jaře, kdy jsou ceny nižší.
Problémy však budou trvat i příští rok. Těžké to budou mít hlavně ti, kteří s nákupem paliva otáleli. „Někteří lidé byli zvyklí si jezdit co tři až čtyři týdny pro jeden dva vleky uhlí a postupně z toho odebírali. Jezdili si pro uhlí průběžně celou zimu. To je teď passé,“ říká Hanuš. Předpokládá totiž, že do konce roku objemy rozprodají.
