Ruský exprezident pohrozil zvýšením cen plynu. Poškodilo by to ale i Rusko

Rusko vyslalo armádu na východní Ukrajinu. To patrně povede k novým západním protiruským sankcím, které by mohlo Rusko opětovat. Hrozbou pro Evropu je například přerušení dodávek plynu z Ruska, na němž je Evropa závislá.

To vyvolává pochybnosti o tom, zda bude mít Evropa v topné sezoně dostatek plynu. Varování navíc přichází v době, kdy jsou evropské zásobníky plynu poloprázdné, ceny energií se drží vysoko a reagují na podobné situace.

„Může se stát, že se export plynu z Ruska do Evropy kompletně zastaví. Není to nic, co bychom si jako Evropa přáli, ale zvládneme to,“ myslí si zvláštní vyslanec České republiky pro otázky energetické bezpečnosti Václav Bartuška. „Bylo by to náročné, dražší a složitější. Ale bavíme se o mimořádné situaci,“ dodává.

Česká zahraniční politika se přiklání ke spojenectví s Ukrajinou, takže by se Česka přiškrcení dodávek ruského plynu dotklo velmi výrazně. Česká republika totiž nemá žádný dlouhodobý kontrakt na jiné dodávky než z Ruska. „Tudíž pro zajištění naší spotřeby by bylo třeba nakupovat na trzích za ceny, které by okamžitě vystřelily velmi vysoko. Výše než loni v prosinci,“ říká analytik plynárenství ze společnosti EGÚ Brno Michal Kocůrek. Velkoobchodní ceny plynu dosáhly v prosinci 2021 až 140 eur za MWh.

Jak by Česko zavření plynovodů ovlivnilo, bude záviset i na spotřebě. „Polovina plynu v Česku jde na vytápění a za chvíli skončí topná sezona. Druhá polovina putuje do průmyslu, pro domácnosti a v malé míře na vaření. Jsme schopni zásobovat potřebné – občany, kritickou infrastrukturu, nemocnice, ale možná by muselo dojít k nějakému omezení spotřeby v průmyslu,“ upozorňuje Bartuška.

Rozhodující by byla chvíle, kdy by k takovému omezení došlo a jak dlouho by zastavení plynovodů mělo trvat. „Podle aktuálního stavu zásobníků v Česku, které jsou zaplněné asi z 31 procent, by přerušení po dobu celého března mohla Česká republika ustát bez omezování spotřeby. Delší časový úsek by již znamenal mnohem větší problém,“ varuje Kocůrek.

Podíl Ruska na evropském trhu s plynem se pohybuje mezi 35 a 40 procenty. Existují dva scénáře, jak se s omezením dodávek ruského plynu může starý kontinent vypořádat. Buď omezí spotřebu, nebo plyn dopraví odjinud.

Obě možnosti by však podle Kocůrka měly pro Evropu v krátkodobém horizontu negativní důsledky. „Náhrada plynem z jiných zdrojů je možná pouze do určité výše. Primárně bychom se soustředili na plyn v zásobnících. Tato náhrada funguje bezprostředně a dokáže odvrátit nejhorší pro prvních pár týdnů,“ říká Kocůrek.

Podle něj by například během celého března mohla Evropská unie fungovat bez omezení spotřeby i za aktuálního stavu 31procentního zaplnění plynových zásobníků.

Zároveň by si ale musela zajistit i dodávky od jiných dodavatelů. „Ty by velmi pravděpodobně nebyly takové, abychom mohli nahradit ruské dodávky kompletně. Ani letos, ani v následujících přibližně pěti letech,“ upozorňuje Kocůrek.

Podle ministerstva průmyslu a obchodu se dají dodávky z Ruska vyrovnat plynem z Alžírska, Norska a ze zámoří. EU už jednala o náhradních dodávkách plynu s USA, Katarem, Egyptem, Ázerbájdžánem, Nigérií a Jižní Koreou, jak uvedl server Euractiv.

„Hovořili jsme také s hlavními dodavateli LNG, abychom se zeptali, zda by byli ochotni vyměnit některé kontrakty ve prospěch EU,“ prohlásila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Přesměrovat své dodávky do Evropy by mohlo například Japonsko.

Tyto plány však mají háček. „Stávající exportéři plynu nebudou schopni navýšit možnosti exportu do EU takto rychle, i kdyby evropští odběratelé byli ochotni nabídnout vyšší cenovou prémii než jiní světoví odběratelé,“ vysvětluje Kocůrek.

„U dodávek plynu z Norska, Alžírska či Ázerbájdžánu lze dosáhnout během následujících let mírného navýšení v řádu jednotek miliard kubíků ročně. Ve střednědobém a dlouhodobém horizontu bude naopak jejich exportní nabídka spíše klesat,“ uvedl Kocůrek.

V těchto zemích hraje hlavní roli LNG, tedy zkapalněný zemní plyn, který se převáží především pomocí námořní dopravy. Evropa aktuálně disponuje 23 námořními terminály na LNG s kapacitou 2015 miliard metrů krychlových ročně, takže by s kapacitou neměla mít problém.

„V posledních letech zaznamenáváme zvýšený odběr LNG v EU, přesto je roční kapacita terminálů využívána přibližně z 50 procent či méně. Na druhou stranu letos v lednu jsme mohli sledovat rekordní příliv LNG do EU. Využití terminálů dosáhlo v průměru až 90 procent,“ říká Kocůrek.

Kdyby však EU chtěla kompletně nahradit dovoz ruského plynu, kterého proudí pomocí plynovodů přibližně 130 až 150 miliard metrů krychlových ročně, bylo by podle Kocůrka třeba celkovou kapacitu terminálů ještě navýšit.

Zajištění dodávek odjinud by se Evropě také značně prodražilo, i když zatím nelze říci o kolik. Každý dodavatel totiž ceny odvozuje podle vývoje na svém trhu – a ten je různý.

„Téměř 90 procent ruského a norského plynu se v EU v roce 2020 prodávalo na základě cen na evropských trzích. Americké LNG se zase nejčastěji naceňuje s odkazem na ceny plynu na jejich trhu. LNG z Kataru naopak dominantně využívá stanovení ceny podle cen ropy,“ vysvětluje Kocůrek.

Někdy je pro odběratele vývoj na trhu výhodný, jindy naopak. V poslední době byly například ceny ruského a norského plynu výš, než za kolik se obchodoval plyn na americkém trhu. „Tento fenomén v případě vysokých cen plynu, jaké dnes máme, do budoucna přetrvá. I proto obchodníci v EU dnes nepožadují vyšší dodávky ruského plynu. Je pro ně aktuálně příliš drahý,“ říká Kocůrek.

Je ale třeba počítat s tím, že vysoké náklady na náhradní dodávky plynu ponesou koncoví odběratelé. A tak v době, kdy jsou ceny energií vysoko, porostou ještě výš. „Nejvíce se zvýšené náklady projeví v cenách plynu, ale i elektřiny na příští rok,“ předpovídá Kocůrek.

Ukrajina, která nyní musí řešit daleko důležitější věci než plyn, se přerušení dodávek ruského plynu obávat tolik nemusí, neboť ty jsou na minimu už delší dobu. Za loňský rok klesly o čtvrtinu. „Ukrajina má vlastní těžbu a plyn odebírá i z evropských zahraničních toků,“ popisuje Bartuška.

Rusko však zastavením dodávek plynu na Západ zavaří víc sobě než Evropě. „Objemy, které Rusko dodává do Evropy, nemá kam jinam dodat. Takového zákazníka už nemá a primárně žije z exportu plynu a ropy,“ vysvětluje Bartuška. Vývoz plynu zaujímá přibližně šest procent ruského státního rozpočtu, spolu s ropou tvoří 30 procent.

Nespasí ho ani poptávka z Číny. „Když prezident Putin podepsal dohodu s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem o navýšení dodávek o 10 miliard kubíků plynu, tak to vypadalo jako velké číslo, ale spotřeba Česka je okolo osmi miliard kubíků ročně, takže to není tak závratná suma,“ přirovnává objem Bartuška.

Podle něj je plyn dodávaný do Evropy důležitější pro Rusko než pro nás. „My jsme schopni nahradit dodavatele, i když by to bylo složité a nákladné, ale jsme na to připraveni. Rusko nemá kam ten plyn poslat. Asymetrie je zde zřejmá – je v neprospěch Ruska,“ uzavírá.

Nicméně bývalý ruský prezident Dmitrij Medveděv v úterý odpoledne na Twitteru uvedl, že po německém zastavení projektu plynovodu Nord Stream bude pro Evropany znamenat výrazné zdražení plynu. „Vítejte v novém světě, kde Evropané budou brzy platit 2000 eur za tisíc kubických metrů plynu,“ uvedl Medveděv bez dalších podrobností. Současná cena se na trzích pohybuje okolo 800 eur za tisíc kubických metrů.