Přehledně: Jak si můžete se sousedy „půjčit“ elektřinu a vydělat na tom

Už má první zájemce, ale oporu v zákoně až doposud neměla. Dlouho očekávané novele energetického zákona, která umožní sdílení elektřiny mezi odběrateli, ve středu vláda dala zelenou. Novela přezdívaná Lex OZE II změní nejen nakládání s elektřinou, ale i její výrobu, která bude probíhat především lokálně a z obnovitelných zdrojů.

Podle evropské směrnice však měla být půda pro komunitní energetiku připravena už v roce 2020. Ministerstvo průmyslu a obchodu pracuje na novele od loňska, intenzivně se jí však věnovala hlavně poslední půlrok. Původním záměrem bylo ji připravit tak, aby bylo možné energii sdílet už od ledna příštího roku. Datum účinnosti se však posune až na 1. července 2023.

Komunitní energetika, jak už název napovídá, funguje na principu komunit. Společenství, jehož členem může být například společenství vlastníků jednotek, domácnosti, obce, školy, úřady nebo celé malé podniky, má za úkol vyrábět elektřinu, sdílet ji a dodávat, ale ne za účelem zisku.

„Výsledkem budou nižší výdaje za energie, zvýšení energetické nezávislosti jednotlivců i společnosti a v neposlední řadě také pozitivní vliv na životní prostředí,“ říká ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN). Základním principem sdílení elektřiny je lokální výroba a spotřeba energie.

Novela sice ještě neprošla přes poslance a Senát, ale v plánu je, že od 1. července 2024 by mělo být možné elektřinu sdílet, přestože to mělo odstartovat už v lednu 2024. Zároveň měla být komunitní energetika podle Evropské unie zanesena v legislativě členských států už před třemi lety, v tuzemsku se tak stalo teprve teď. Ministerstvo původně slibovalo, že novelu připraví tak, aby umožnila sdílení už v roce 2023, ale nakonec k tomu nedošlo, protože úřad řešil jiné problémy v oblasti energetiky.

Například solární panely na střeše školy vyrábí elektřinu i v době, kdy ji nikdo nespotřebovává. O víkendu a o prázdninách mohou takto vyrobenou energii spotřebovávat například domácnosti bydlící v okolí, které jsou stejně jako škola členem energetického společenství.

Při sdílení elektřiny mají společenství a jeho členové právo využívat distribuční a přenosovou soustavu, elektřinu mohou sdílet, vyrábět a dodávat. Společenství musí odběrná místa, která si mezi sebou chtějí elektřinu posílat, přihlásit u elektroenergetického datového centra. Elektřinu je však možné sdílet jen mezi odběrnými místy, která jsou vybavena průběhovým měřením.

Společenství může sdílet elektřinu úplatně i bezúplatně. Pokud za elektřinu mají členové platit, musí jim společenství poskytnout vyúčtování sdílené elektřiny. Sdílí-li elektřinu zadarmo, musí členům poskytovat údaje o množství sdílené elektřiny.

Sdílení elektřiny bude trojího druhu: v rámci bytového domu, v rámci společenství a mezi tzv. aktivními zákazníky.

Díky novele Lex OZE II je možné elektřinu posílat i napříč distribučními soustavami. Za sdílení se podle zákona považuje i odběr elektřiny výrobce v jiném odběrném místě. Když například zákazník vyrobí elektřinu solární elektrárnou na chatě v jižních Čechách, může ji ve stejnou chvíli spotřebovat v pražském bytě. Nemusí přitom být ani členem energetického společenství.

Energetické společenství musí být registrováno v registru, který bude vést Energetický regulační úřad. Jednou za čas se členové energetického společenství sejdou a hlasují o různých změnách v rámci komunity, například o ceně sdílené elektřiny, o přijetí nových členů nebo o případném zániku společenství. Každý člen společenství má svá hlasovací práva, ať už jde o fyzickou osobu, malý podnik či územní samosprávný celek. Každý může podle zákona držet maximálně 10 procent hlasovacích práv.

Zákon zavádí mimo jiné také nové podobné pojmy: energetické společenství a společenství pro obnovitelné zdroje.

Energetické společenství může využívat různé zdroje energie – jak zelené, tak fosilní (plyn, kogenerační jednotky, uhlí). Kdežto společenství pro obnovitelné zdroje může energii vyrábět a sdílet pouze výhradně z obnovitelných zdrojů (fotovoltaické, větrné elektrárny) a členové zároveň musí být v blízkosti zdroje energie.

Sdílená elektřina vyrobená zdrojem do 50 kW bude osvobozena od daně z elektřiny. Podle důvodové zprávy bude mít osvobození od daně dopad na státní rozpočet ve výši 700 až 800 tisíc Kč za rok.

Skupina sdílení může zahrnovat nanejvýš 11 předávacích míst. To znamená, že tzv. aktivní zákazník, který elektřinu vyrábí, bude moct sdílet elektřinu s dalšími deseti odběrnými místy. Typickým příkladem může být rodina, která na jednom či více místech vyrábí elektřinu a následně se o ni dělí. Aktivního zákazníka nelimituje žádné územní omezení a elektřinu tak může odběratelům posílat i do jiného distribučního území.

V rámci energetického společenství pak bude sdílení elektřiny možné v rámci větších skupin. Elektřinu ze společných výroben bude moci využívat až 1000 odběrných míst, která patří do energetického společenství. Mohou do něj patřit například společenství vlastníků jednotek, domácnosti, školy, úřady, malé firmy či obce.

„Důležité je, že komunitní energetika je od slova komunita, nemá jít o mnohatisícové skupiny lidí. Například v Rakousku je nyní 1400 společenství a jedno má v průměru mezi čtyřmi až pěti členy,“ říká zástupce vrchního ředitele na MPO René Neděla. V tomto případě bude sdílení možné jen na území maximálně tří obcí s rozšířenou působností.

Každý, kdo chce využít sdílení elektřiny, má ze zákona právo na instalaci průběhového měření distributorem. Ten na svůj náklad zajistí instalaci průběhového měření a jeho údržbu.

Pro sdílení elektřiny není potřeba jen vznik komunity a zdroj, ale také IT systémy, které to umožní. To bude zajišťovat Elektroenergetické datové centrum (EDC). Mělo by začít naplno fungovat od roku 2026, jeho nástup bude do té doby postupný. V první fázi bude EDC zajišťovat výměnu dat, která umožní sdílení elektřiny už od ledna 2023.

Akcionáři EDC budou provozovatel přenosové soustavy ČEPS a distributoři elektřiny PREdistribuce, ČEZ Distribuce a EG.D.

Na novelu zákona naváže i změna tarifní struktury, na jejíž aktualizaci pracuje Energetický regulační úřad.

Dodavatel elektřiny bude muset hradit provozovateli distribuční soustavy částku za provoz nesíťové infrastruktury, kterou se má financovat činnost vznikajícího Elektroenergetického datového centra. Tu zaplatí v ceně elektřiny koncoví zákazníci bez ohledu na to, zda jsou členem energetické komunity. Elektřina se jim tak prodraží o jedno promile z celkových plateb za distribuci, tedy o cca 50 Kč za jedno odběrné místo ročně. Měsíčně to odpovídá 4,16 Kč.

Česká republika je poslední zemí ve střední Evropě, kde sdílení elektřiny není možné, zejména proto, že nemělo v zákoně oporu. Komunitní energetika už funguje nejen v Německu, Rakousku, Polsku a Slovensku, ale také ve Francii, Dánsku či v Belgii.