Přehledně: Co se bude dít, až Putin vypne Evropě plyn

Ve středu přestalo Rusko dodávat plyn do Polska a Bulharska. Obě země vypověděly kontrakty poté, co podle nich Rusko porušilo podmínky smluv a vyžaduje provádět platby za plyn v rublech místo eur nebo dolarů.

Jak Polsko, tak i Bulharsko se na ukončení odběru ruského plynu připravovaly a nejpozději od konce roku 2022 s ním tak jako tak nepočítaly.

Co by se stalo, pokud by plyn přestal téct do Německa nebo k nám? Německo na něj spoléhá z poloviny a na uhlovodících z východu chtělo postavit most mezi fosilní a bezemisní energetikou. U nás zase tvoří plyn z Ruska prakticky 100 procent veškeré spotřeby.

Po posledních výhrůžkách o ukončení dodávek ze strany Ruska je tak na místě ptát se, co se bude dít v případě, že tak Rusové opravdu učiní.

Podle premiéra Petra Fialy (ODS) se o ukončení dodávek zatím nemusíme obávat, jelikož neodebíráme plyn od ruské státní firmy Gazprom, ale od jiných evropských subdodavatelů jako jsou Uniper nebo třeba RWE.

Jenže ti stejně nakupují plyn v Rusku a například německý Uniper oznámil, že hodlá přistoupit na ruské požadavky a de facto platit za plyn v rublech – což však evropské protiruské sankce neumožňují.

Uniper však není zdaleka jediný, na ruský požadavek kývli například také Maďaři, podle agentury Bloomberg se množina povolných odběratelů rozšířila minimálně na deset členů.

Evropští odběratelé si mají u ruské státní banky Gazprombank zřídit dva účty – jeden v eurech či dolarech, druhý v rublech. Pokud by byla transakce dokončena připsáním na eurový či dolarový účet, bylo by vše v pořádku.

Jenže tím transakce nekončí – platba končí až připsáním ekvivalentu směněných eur/dolarů na rublový účet. A mezitím s obnosem může disponovat ruská centrální banka, což představuje porušení sankcí, vysvětlil podle ČTK nejmenovaný zdroj z Evropské komise.

Zástupci jednotlivých firem se u Evropské komise dožadují dalšího upřesnění podmínek, za kterých jsou platby přijatelné, protože podobné dilema čeká i další dodavatele. Například Řekové, kteří z Ruska získávají zhruba 30 procent plynu, oznámili, že do 25. května zaplatí podle ruských not, ale přitom v souladu s evropskými sankcemi.

Mluvčí řecké vlády Jannis Ikonomu prohlásil, že převod na rubly je jen technickou záležitostí. „Platili jsme v eurech a budeme platit v eurech. Jak se budou přepočítávat na rubly, to je otázka, která se vyjasní.“

Nijak. Přestože plynovod Jamal vede skrz Polsko, konec dodávek do Polska nebude mít na Česko vliv. Polsku a Bulharsku je sice zakázán odběr, avšak plyn dál proudí na západ do Německa a k nám. K úplnému zastavení toku by došlo pouze v případě, že by Gazprom zaznamenal nelegální odběr někde na trase plynovodu.

Nebo pokud by se ruský monopol rozhodl přestat dodávat plyn do celé EU. Sedmadvacítka je totiž propojená, a nelze tedy prakticky odříznout jednu zemi a ostatním dodávat.

V případě, že by k ukončení dodávek opravdu došlo, ať už ze strany Ruska, nebo vlivem sankcí Evropské unie, jsme podle premiéra Fialy připraveni – minimálně na nějaký čas.

V Česku fungují zásobníky plynu provozované společnostmi RWE Gas Storage a MND. Jejich celková kapacita činí více než tři miliardy kubických metrů, což při naplnění na 100 procent představuje zhruba třetinu celkové spotřeby plynu Česka v minulém roce.

Tyto zásobníky jsou podle dat provozovatele plynárenské infrastruktury naplněné zhruba ze 38 procent. Jde o množství, které Česko loni spotřebovalo v květnu a v červnu.

Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN) dnes oznámil, že vláda chce, aby byly před topnou sezonou zásobníky naplněné alespoň z 80 procent – pokud však bude čím je naplnit.

Pokud Rusové plyn opravdu vypnou, nebudeme to pouze my, kdo zůstane „na suchu“. Museli bychom hledat pomoc u našich sousedů a na plynové ohrožení by zřejmě odpovídala celá EU.

Ministerstvo průmyslu a obchodu například chystá legislativní prostředí pro přijetí plynu z Norska, který by mohl pokrýt až čtvrtinu domácí poptávky. Jenže na Nory se v případě nejhoršího obrátí prakticky celá EU.

Stejný problém by byl s dodávkou LNG ze zámoří, ať už z USA, nebo z Kataru. Unie nemá terminály pro tankery s dostatečnou kapacitou, a pokud je má, chybí dostatečně kapacitní napojení na celounijní plynovodovou síť – to je případ Iberského poloostrova. Itálie zase při derusifikaci dodávek plynu spoléhá na dodavatele z Alžírska. Aktuální plynová krize ukázala, jak se Evropa nedokázala poučit z krize v roce 2009 ani z obsazení Krymu v roce 2014.

Jedno je totiž jisté – Rusko, které svými plynovody dodává 40 procent z evropské roční spotřeby 150 miliard metrů krychlových plynu, nebude ani při nejlepší vůli možné nahradit před topnou sezonou 2022/2023.

A samozřejmě by adekvátně narostla cena suroviny – v současnosti je cena plynu oproti minulému roku pětinásobná a podle serveru Bloomberg by se situace ještě zhoršila. Budoucí cena by se mohla víc než ztrojnásobit, jak předpovídá Kaushal Ramesh, senior analytik v poradenské společnosti Rystad Energy.

V takovém případě by bylo nutné regulovat spotřebu. Česko má připravený plán odpojování jednotlivých provozů od plynu tak, aby přišly jako poslední na řadu domácnosti, nemocnice apod. Jako první by naopak o plyn přišly ty podniky, které ho dokáží nahradit jiným zdrojem.

Vyhláška zná osm kategorií odběratelů a pracuje s deseti odběrovými stupni podle vážnosti nedostatku suroviny. Informace v rozhlase „odběr zemního plynu podle základního odběrového stupně“ znamená, že není problém.

Při prvních pěti regulačních stupních dochází k omezování spotřeby odběratelů, od šestého stupně dál je možná i kompletní stopka pro odběr.

Asi pětina elektřiny v EU se získává spalováním plynu v paroplynových elektrárnách, v Česku jde o necelou desetinu.

V případě nedostatku plynu se státy pokusí nahradit ho jinak – nabízí se prakticky jen jediná možnost, tedy prodloužení, případně znovuobnovení provozu v uhelných elektrárnách. Tento přechod by musel být extrémně rychlý, jenže rychlost není zrovna charakteristický rys energetiky – tam se plánuje na desítky let dopředu, nyní mluvíme o měsících.

V souvislosti s drahými energiemi se mluví o dopadech na občany, v této oblasti Ministerstvo práce a sociálních věcí navýšilo příspěvky na bydlení pro nízkopříjmové domácnosti, které by drahé energie dostaly do existenčních problémů.

Do zásadních problémů se však dostávají také podniky, kterým drahé energie (a další vstupy) již nyní ukrajují z marží a tlačí jim zisk k nule nebo pod ní. V případě, že by došlo k dramatickému nárůstu ceny plynu, nemusela by to přežít řada podniků – i těch, které nespadají do kategorie energeticky náročných.

Skokové zdražení energií by se pak přelilo i do dalších segmentů ekonomiky. Již nyní stojí za rekordní inflací zhruba z poloviny drahé energie, v případě nedostatku plynu a násobné ceně by růst cen mohl atakovat úrovně, které Češi zažili při transformaci v raných 90. letech.

Krachy podniků, růst nezaměstnanosti a k tomu vysoká inflace představují kombinaci, které se vlády a centrální banky děsí – a ta bohužel hrozí. V nejhorším případě může hrozit, že by mohlo dojít k nepokojům.

Evropská žízeň po energiích způsobí nedostatek na světovém trhu. A vzhledem ke kupní síle evropských států je možné, že na některé rozvojové státy už zkrátka nezbude. Už tak Evropa vykupuje většinu přebytečného zkapalněného plynu z USA a od dalších vývozců, čímž drží aktuální (spotovou) cenu LNG pro současné roční období výrazně nad normálem.

Za spotovou cenu obvykle nakupují chudší země, zatímco významní odběratelé využívají forwardy, neboli smlouvy, kterými se odběratel zavazuje odebírat produkt do budoucna na několik let.

Například Pákistán se již několik let potýká s výpadky elektřiny, částečně i kvůli tomu, že evropské státy přebily pákistánskou nabídku za LNG. Argentina je také závislá na LNG ze spotového trhu, a proto už letos musela za zajištění dodávek pro nadcházející zimu na jižní polokouli zaplatit stovky milionů dolarů navíc.