Jak se změnila PPF s Kellnerovou v čele: Míří na západ, méně riskuje a bohatne

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nezní to tak převratně, jako když před lety Petr Kellner vzal 64 miliard korun a koupí dnešní české O2 vstoupil ze dne na den do světa telekomunikací. Anebo když za tři miliardy eur prodal do Itálie pojišťovací holding v čele s Českou pojišťovnu, který před tím dvě dekády budoval.

Největší česká investiční skupina má ale od smrti svého zakladatele za sebou už tři roky plné změn. A v nových časech vypadají důležité zprávy jinak.

Ta poslední z minulého týdne mluví o tom, že do vedení německé televize ProSieben by se mohl dostat už druhý kandidát vybraný v Praze. PPF má v ProSieben od loňska 15procentní podíl a chce i odpovídající vliv, tedy dvě křesla v radě. V souladu se svou novou politikou, spočívající v opuštění někdejších dobrodružství v Rusku a Asii a v investování do zralejších firem ve stabilních západních zemích.

PPF chce prosadit do dozorčí rady ProSieben bývalého německého ředitele české TV Nova Christopha Mainusche (mimochodem také bývalého herce z populárního německého seriálu Doktor z hor). Podobný scénář – tedy postupný nákup menších podílů ve větších firmách s rozptýleným vlastnictvím na burze a trpělivé budování pozic – se má opakovat i u jiných investic PPF z poslední doby.

Renáta Kellnerová – vdova po Petru Kellnerovi, spravující PPF za rodinu jako hlavní vlastník – popsala letos v únoru svou strategii ve třech bodech. Za prvé v dokončení otočky PPF z východu na západ, s čímž začal už Kellner po nárazu v Číně, za druhé ve vlastním aktivnějším zapojení do klíčových investičních rozhodnutí a za třetí v přípravě svých tří dcer na to, aby rodinný podnik samy v budoucnu vedly.

„První prioritou bylo zajistit stabilitu PPF a pak začít znovu rozvíjet podnikání,“ uvedla ve svém prvním vystoupení od převzetí firmy, kterým byl e-mailový rozhovor s agenturou Bloomberg. „Uvědomila jsem si, že PPF je pro mě osobní záležitostí a že mým úkolem je připravit naše děti tak, aby měly možnost jednou samy převzít vedení skupiny,“ uvedla dále Kellnerová, podle žebříčků Bloomberg i Forbes nejbohatší žena v postkomunistické Evropě s majetkem 270 miliard korun uloženým právě v PPF.

Během uplynulých tří let, kdy si Kellnerová novou řídicí strukturu vytvářela, běžel její rodinný podnik spíš v udržovacím módu. V rozhovoru mluvila o tom, že spolu s manažery PPF je schopna v případě potřeby jednat stejně dravě jako dřív a udělat velkou transakci „přes víkend“. Ale ve skutečnosti bylo akcí největšího formátu jen pár, a když už, tak skoro výhradně na straně prodejů.

Po ruském vpádu na Ukrajinu PPF rychle vycouvala z Ruska, kde kdysi Kellner vydělal první peníze a v nultých letech ho měl i jako základnu pro rozvoj splátkařské firmy Home Credit. Loni Home Credit skončil také v Indonésii a na Filipínách. Pobočky prodal místním bankám, stejný odchod dojednal letos ve Vietnamu.

V Číně, kde Kellner s pomocí obdivovatele tamějších pořádků Miloše Zemana zkoušel vybudovat největší nohu Home Creditu, se po covidu a po utažení místních politických šroubů vůči cizím investorům podnikání PPF takřka zastavilo. Žádné nové půjčky už Home Credit v Číně nerozdává, jeho tržby tam loni spadly na půldruhé miliardy korun – tedy na čtvrtinu oproti tržbám ve střední Evropě, která bývala oproti Číně pro PPF trpaslíkem.

Největší prodej PPF dojednala ve své telekomunikační divizi. Do svých operátorů v Bulharsku, Maďarsku, Srbsku a na Slovensku vpustila nového partnera, druhou největší telekomunikační firmu v arabském světě pod značkou e&. Podle PPF ale narozdíl od Home Creditu rozhodně nešlo o ústup, ale o spojenectví s velkým hráčem kvůli dalšímu rozvoji. Za poloviční podíl plus jednu akcii PPF dostala od e& v přepočtu 53 miliard korun, což výkonný ředitel PPF Jiří Šmejc popsal jako „jednu z největších transakcí, jakou kdy PPF realizovala“.

Na straně nákupů se v PPF v posledních třech letech děly spíš menší transakce, podobné té s ProSieben. Balík 15 procent akcií německé televize má aktuálně hodnotu 5,5 miliardy korun, což pro PPF není velké číslo. Management firmy ale vidí velikost jinde – v průniku do vlivné západoevropské firmy a do ustálených poměrů, kde se privátní majetek buduje stovky let a kde obvykle nelze postupovat jinak než trpělivě.

„Naše strategie je vytvořit vždycky dostatečně velkou pozici, abychom například dostali místo v boardu, následně se ve firmě ještě více orientovat, jít do hloubky a podívat se, jestli ta firma je ta správná, abychom svou pozici zvětšili,“ vysvětloval loni v létě svůj přístup Šmejc, někdejší blízký Kellnerův spolupracovník a minoritní společník, potvrzený před Vánoci rodinou Renáty Kellnerové jako výkonná hlava PPF.

K nejzajímavějším nákupům patřil kromě ProSieben vstup do firmy Viaplay, skandinávské obdoby Netflixu, nebo do polského Inpostu, vzdáleně podobného české Zásilkovně, který Šmejc dříve popisoval také jako sázku na západní Evropu v podobě rozjeté expanze do Francie, Británie nebo Itálie.

Ve všech těchto případech šlo o nákup minoritních podílů, které nebyly tak bombastické jako dřívější akce Petra Kellnera nebo počiny jiných českých miliardářů z poslední doby. Ať už šlo o loňské nákupy českých zbrojařů v USA, letošní nájezd Daniela Křetíského do bankrotující francouzské maloobchodní sítě Casino nebo nedávné rozšíření uhelného impéria Pavla Tykače o americké a australské doly.

Třeba v Inpostu už ale PPF má nainvestováno kolem 40 miliard korun. A to za minoritní podíl 21 procent, tedy za menší sousto koláče, které časem může ještě růst. „My říkáme, že chceme zásadním způsobem ovlivňovat firmy, kde dlouhodobě jsme. To nutně neznamená firmy ovládat, ale mít takovou pozici, abychom byli hráčem u stolu,“ uvedl loni Šmejc.

Číselně prošla PPF vlastnickým přechodem úspěšně. Po dřívějších ztrátách z titulu odepsání ruských a čínských nezdarů loni za první pololetí – tedy podle posledních zveřejněných výkazů – skupina vydělala skoro 18 miliard korun, tedy pětkrát víc než v obou předchozích letech. Vzhůru by měl jít i odhad jmění Renáty Kellnerové podle globálního žebříčku dolarových miliardářů a miliardářek, jehož nový ročník brzy vydá magazín Forbes.

Oproti časům, kdy byl Kellner v jedné osobě šéfem i majitelem firmy a nepotřeboval žádné složité řídicí struktury, je nyní situace jiná. Nad PPF vznikl loni nový rodinný „superholding“ AMALAR, který má rodině sloužit pro správu majetku včetně PPF a kterému management PPF skládá účty.

Název AMALAR je akronymem ze jmen tří dcer Petra a Renáty Kellnerových – Anny, Marie a Lary. Firmu vede rada jednatelů, ve které zasedá Renáta Kellnerová spolu s dcerami, účast nabídla i Petru Kellnerovi mladšímu, což je syn zakladatele PPF z prvního manželství, který nežije v Česku a jehož vztah k holdingu se bude ještě vyjasňovat.

Kellnerová po založení superholdingu uvedla, že chce dál v první řadě spolupracovat se Šmejcem jako s osvědčeným výkonným šéfem PPF. Dále má k dispozici poradní sbor složený z dalších nejvyšších manažerů PPF a z externích osobností, který se ale teprve usazuje. „Můj hlavní motiv byla zvědavost, ale zatím jsme měli jen jedno seznamovací setkání,“ říká k dosavadnímu angažmá bývalý guvernér ČNB Jiří Rusnok, jeden z členů poradního orgánu, složeného v listopadu.

Fakt, že fungování poradního sboru je teprve v začátcích, potvrzuje i další z jeho členů, právník a investor Tomáš Otruba. Přebudovanou řídicí strukturu ale bere jako standardní řešení. „PPF je svým způsobem opět první,“ uvedl Otruba. Rozdíl vidí v tom, že jiné velké investiční skupiny v Česku jsou stále bezprostředně závislé na svých zakladatelích, kteří je dál detailně řídí. Oproti tomu PPF má svůj management a rodina Renáty Kellnerové zase svůj separátní rodinný holding, který schvaluje strategické věci a nemluví do dění v PPF na dennodenní bázi.

Avizovaný obrat PPF z východu na západ považuje Otruba za přirozený posun směrem do oblastí, kde panuje větší bezpečnost a silnější ochrana investorů. Renáta Kellnerová má podle něj spolu s rodinou chuť PPF dál rozvíjet. „Ale tak, aby z toho měli radost,“ říká Otruba na vysvětlenou k tomu, proč se PPF odklání od riskantních transakcí v nestabilních zemích směrem k jistějším oblastem, jako jsou média, telekomunikace nebo banky v Evropě.