Podpultovky a malí operátoři. Češi našli cestu, jak si zlevnit účty za mobil

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Vysoké účty za datové služby i volání z mobilů stály kariéru nejednoho politika. Podle předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu Marka Eberta ale ceny, zejména neomezených balíčků, klesly. „To neznamená, že by byly účty za telefon úplně v pořádku. V poslední době ale situace trošku směřuje k lepší pozici,“ uvedl pro pořad Agenda SZ Byznys.

Zlevnily zejména balíčky s velkým objemem dat, řekl Ebert. „Neomezené nabídky, neomezené hlasové služby, neomezená data a esemesky v balíčku. V tomto typu nabídek se podle posledních dat z mezinárodního srovnání výsledků za třetí kvartál loňského roku Česká republika pohybuje někde na průměru srovnávaných zemí. Není tam dramatický problém,“ prezentuje Ebert výsledky průzkumu společnosti TechInsights.

„Datový traffic v České republice meziročně roste téměř o 50 %. I v mobilních sítích je za předloňský rok spotřeba na jednu simku na měsíc v průměru více než 7 GB přenesených dat,“ říká Ebert.

Ještě v roce 2022 končilo Česko v cenách mobilních služeb z celé evropské sedmadvacítky na posledním místě. V průzkumu Evropské komise končilo v sedmi z dvanácti porovnávaných cenových koších na posledním místě. ČTÚ si proto loni nechal udělat průzkum spokojenosti s cenami volání.

81 % respondentů bylo se svými náklady na provoz soukromého mobilu víceméně spokojených, z toho zhruba 45 % hodnotí své náklady za mobil jako přijatelné, 20 % spíše výhodné a skoro 16 %  jako velmi výhodné, vyšlo ČTÚ z dotazníkového šetření slovenské poradenské organizace IstroAnalytica.

Za pozitivním vnímáním jsou podle Marka Eberta dva důvody. Každý desátý respondent průzkumu totiž neplatí za mobilní služby ceníkové, ale „podpultové“ ceny. Sleva přesáhla i 30 %. „Je to poměrně velká část trhu nebo těch zákazníků, která využije nějakou takovouhle nabídku při vyjednávání o tom, že by chtěli odejít, nebo když jim končí kontrakt.“

Jde o to, že existuje poměrně zásadní rozdíl mezi cenami, které operátor oficiálně nabízí a jsou vidět v jeho propagačních materiálech, a těmi, které si zákazník dohodne při osobním jednání, ať už po telefonu, nebo na pobočce.

Že podstatná část zákazníků platí neoficiální ceny, Ebert za problém nepovažuje. „Je to přirozený stav, kdy ti poskytovatelé služeb soutěží o své zákazníky, snaží se je udržet. To znamená, že je to pro zákazníky výhodná záležitost.“

Zlevnění přinesl podle Marka Eberta i rozmach tzv. virtuálních operátorů. Lepší ceny či služby u nich našel každý desátý člověk. „11 % respondentů našeho průzkumu využívá virtuálních operátorů, což je poměrně vysoké číslo. Nás samotné to překvapilo. I to může být cesta k tomu, najít si nějakou alternativní nabídku, která bude třeba výhodnější než to, co mu nabízí mobilní operátoři.“

Virtuální operátoři nevlastní žádné fyzické sítě a komunikační BTS stanice. Využívají infrastrukturu některého z klasických operátorů. Pokud využíváte některého z virtuálních operátorů, tak ve skutečnosti voláte přes některého z klasických operátorů a virtuální operátor pouze přeúčtuje váš hovor.

Počet virtuálních operátorů v Česku narostl a na trhu jich aktuálně působí přibližně 110. Jen čtyři z nich spravují více než 100 tisíc SIM karet. „Svatá operátorská trojice“ (O2, T-Mobile a Vodafone) ale stále ovládá téměř 93 % trhu.

Čtvrtý velký operátor, který by ceny mobilních služeb mohl srazit dolů, se podle Eberta ale na trh nechystá. „Bylo by to krásné. Rád bych tomu nějak napomohl. Ale je několik aspektů, které podle mě hovoří spíš proti tomu, že nový hráč, nový velký mobilní operátor přijde. Česká republika je poměrně malý trh, máme 140% penetraci SIM karet (počet SIM karet na počet obyvatel, pozn. red.), to znamená, ten trh je hodně saturovaný.“

Navíc by vstup na trh vyžadoval velké investice, které by se v dohlednu zájemci nerentovaly, míní Ebert: „Máme tady tři velké hráče, kteří mají vybudovanou kompletní infrastrukturu po celé České republice, drží kmitočtové spektrum napříč různými pásmy, masivně investují. Ty investice jsou v řádu 16 miliard ročně do infrastruktury. Nový hráč by musel vynaložit velké akviziční náklady, aby převzal zákazníky, s malou mírou jistoty, že se mu ty náklady v reálné době vrátí.“

Na celý rozhovor se můžete podívat v úvodním videu.