Podniky burcují: Máme jedinečnou šanci získat chybějící lidi, chopme se jí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Šance, kterou si jako země nesmíme nechat ujít – tak mluví o současném přílivu uprchlíků z Ukrajiny zástupci Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP).

„Uprchlíci jsou příležitostí pro českou ekonomiku. Můžeme předpokládat, že třetina z nich u nás zůstane i po ukončení války. Znamená to šanci trvale získat kvalifikované a relativně snadno integrovatelné pracovníky. Je však otázkou, jak jejich pracovní zkušenosti dokážeme využít,“ říká předseda představenstva AMSP Josef Jaroš.

Do Česka zatím dorazilo asi 300 tisíc Ukrajinců a zhruba ještě jednou tolik jich podle odhadů může přijít a lze očekávat, že se do pracovního procesu postupně zapojí na 150 tisíc lidí.

Ačkoliv téměř polovinu příchozích tvoří děti, čtyři pětiny dospělých jsou ženy (otcové tří a více dětí nemuseli narukovat do války a přicházejí také) a právě ty mohou nahradit v podnicích chybějící pracovníky. Podle posledních dat ministerstva práce nyní firmy hledají na volná místa přes 360 tisíc lidí.

Kdyby se podařilo zapojit do práce jen 100 tisíc lidí s průměrnou mzdou kolem 30 tisíc korun, pak by to podle Jana Rechnovského, HR konzultanta z poradenské společnosti PKF Apogeo zvýšilo koupěschopnost v Česku o 2,5 miliardy korun každý měsíc a odvody směrem ke státu by se měsíčně navýšily o půldruhé miliardy korun.

„Že jsou pro nás uprchlíci z Ukrajiny příležitostí, je diplomatické vyjádření toho, že ve skutečnosti je to šance, o které se nám mohlo jen zdát v růžových snech,“ říká Rechnovský.

Například ve zdravotnictví podle něj chyběly už před invazí řádově stovky lékařů a tisíce zdravotních sester. „Potřeba vyšetřit až přes půl milionu nových pacientů může výrazně zhoršit dostupnost zdravotní péče v celé ČR,“ varuje Rechnovský a dodává: „Mohli by se o to postarat zdravotníci z Ukrajiny, kdyby k tomu ovšem ministerstvo vytvořilo příslušné podmínky.“

Pro pomoc krajanům by podle něj v tuto chvíli stačila jen takzvaná nostrifikace, tedy uznání dokončeného zdravotnického vzdělání, což by mohlo přes ambasády v případě absence diplomů trvat zhruba měsíc. Pro plné uznání zdravotnického vzdělání by pak podle něj měly stačit odborné aprobační zkoušky v angličtině nebo ruštině a pro zkoušku v češtině nastavit reálnou lhůtu, například tři roky. Bez tohoto urychlení se ukrajinští zdravotníci na český pracovní trh rychle nedostanou a nebudou mít tak velkou motivaci tu ani následně zůstávat. Právě zvládnutí češtiny a následná zkouška jsou hlavní problém i podle řady jiných lékařů.

Že je obtížné vyřídit zdravotníkům všechny potřebné papíry, aby mohli plnohodnotně léčit či ošetřovat, potvrzuje i lékař pražského soukromé polikliniky. „Přijímám jednu ukrajinskou sestru, začnu ji platit a zaplatím jí i kurz češtiny, ale protáhnout ji celým procesem všeho schvalování je velmi náročné. Finančně to není problém, ale organizačně ano. Potřeboval bych dvě sestry a možná i jednoho lékaře, ale celý proces zvládnu jen s jednou sestrou, víc by mě vysílilo,“ říká vedoucí lékař, který však chce zůstat v anonymitě.

Avšak zkrátit proces tak, aby místo několika let trval jen pár měsíců, příliš nelze. Zákon totiž říká, že lékaři pocházející ze třetích zemí, k nimž Ukrajina patří, musí složit nejenom odborné zkoušky z pediatrie, gynekologie, chirurgie a vnitřního lékařství, ale musí být schopni o nich mluvit i v češtině.

„Aby ukrajinští lékaři ošetřovali výhradně Ukrajince, to by si snad šlo představit pouze po dobu nezbytně nutnou v uprchlických místech do doby, než dostanou přicházející Ukrajinci vízum strpění. Pak už mají stejná práva na lékařskou péči jako Češi a nelze k péči o ně přistupovat jinak než k českým obyvatelům,“ vysvětluje doktor Sojka.

Ani organizace pomáhající uprchlíkům však nechtějí, aby v zemi fungovaly nezávisle na sobě dva paralelní zdravotnické systémy a podporují variantu, ve které by ukrajinští lékaři po prokázání způsobilosti k práci pracovali pod dohledem českých doktorů.

Kromě zdravotnictví, které je velmi citlivým a specifickým oborem, by však uznávání kvalifikací a výborná čeština neměla představovat pro ostatní profese takový problém. Například výrobce zdravotnických prostředků Medin (dříve Chirana), který vyrábí traumatologické implantáty na zlomeniny dlouhých kostí, chirurgické či stomatologické nástroje a dopravuje je v rámci pomoci také na Ukrajinu, právě přijímá tři Ukrajinky na výrobu implantátů a místo by měl pro dalších 12.

„Bylo se zde podívat 40 Ukrajinců. Vybral jsem si zatím tři ženy, které si práci vyzkoušely a jevily se manuálně zdatné a zároveň schopné se rychle naučit potřebná slovíčka. Zrekvalifikujeme si je, to nebude problém. Je mezi nimi i jedna inženýrka, která, pokud tu zůstane, tak se může posunout mnohem dál,“ říká Miroslav Havlíček, generální ředitel společnosti, která na Vysočině zaměstnává 350 lidí.

Jazykovou bariéru nepovažují za nepřekročitelnou ani podnikatelé z oboru gastro. „Uprchlíky vítáme a umíme je hned poslat obsluhovat. Jazyková bariéra sice existuje, ale hosté jsou nyní vůči Ukrajincům vstřícnější, tak to jde,“ konstatuje Luboš Kastner, člen představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků.

„Ukážou v jídelním lístku, co chtějí, a Ukrajinka to namarkuje do systému nebo restaurace vymyslí proces zaškolování. Naučíme je třeba pět frází,“ popisuje Kastner, který je zároveň spolumajitelem firmy Hospodská, kam patří pět velkých plzeňských restaurací a jedna restaurace v Praze – Červený Jelen.

Ukrajince by hned zaměstnal také výrobce zahradní techniky Vari, který má s jejich zaměstnáváním zkušenosti už 20 let, avšak kvůli válce na Ukrajině o ně nyní přišel.

„S ukrajinskými pracovníky máme dobré zkušenosti. Přijali bychom až 12 lidí od montážníků, lakýrníků, soustružníků, až po vysokoškolské pozice – vedoucí výroby, nebo lidi do konstrukce, technologie i obchodu – tam je ale nutné, aby uměli perfektně anglicky a rusky a aspoň základně rozuměli česky,“ říká generální ředitel Vari Jiří Belinger.

Příležitost k dobrému začlenění Ukrajinců do české ekonomiky podporuje fakt, že Češi k nim mají většinou pozitivní vztah a tři čtvrtiny obyvatel si dokonce myslí, že by měli být zaměstnání na všech otevřených pozicích, tedy nekvalifikovaných, ale i odborných. Vyplynulo to z průzkumu personální společnost Předvýběr, pro který v polovině března sesbírala data agentura Data Collect.

Ukrajinci byli dosud z cizinců druhou nejsilnější pracovní silou v Česku hned po Slovácích. Na konci roku 2020 jich u nás bylo podle dat ministerstva práce a průmyslu přes 183 tisíc (podle Ředitelství služby cizinecké policie, která má trochu jinou metodiku jich na konci loňského roku bylo 197 tisíc). Většina z nich pracovala ve zpracovatelském průmyslu, administrativě, stavebnictví, obchodu a dopravě.

K počtu více než 360 tisíc volných míst na trhu práce je podle AMSP ČR nutné připočítat dalších 50 000 pozic, které zastávali Ukrajinci, kteří odjeli bojovat do své země. „Dalších 100 tisíc lidí nenastoupí během Velikonoc kvůli válce tak, jak se původně plánovalo (mechanici, svářeči, obsluha CNC strojů),“ dodává předseda představenstva AMSP Jaroš.