Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Z vodní pěny se každou chvíli vyklene malá duha, tím ale romantika končí. Z hráze štěchovické přehrady aktuálně padá dolů tolik divoké vody, že by to stačilo na jeden středně velký plavecký bazén za sekundu.
Ve středu hydrologické tabulky ukazovaly 560 kubických metrů, podobná čísla ve Štěchovicích, na předposlední přehradě před Prahou, platila s menšími výkyvy už několik dnů. Naživo takový objem vypadá tak, že řeka hučí už zdaleka a pod širokou hrází se divoce mele. Z malé vyhlídky obehnané modrým kovovým zábradlím voda nahání hrůzu, duha neduha.
Situace v Česku online
Aktuální dění v České republice sleduje redakce v tomto živém přenosu.
Přitom jindy tu živel venkem přes hráz vůbec neteče. V normálních dnech je proud desetkrát menší a užitečně se stahuje k břehu do elektrárny. Teď to však bude ještě pár dnů jinak. „Celá kaskáda je nasáklá jako houba,“ říká ředitel zdejší vodní elektrárny Roman Pospíšil, když na vyhlídce v šedé nepromokavé kombinéze odhaduje dozvuky letošní velké vody na Vltavě.
Nejdelší českou řeku zatím dál plní přítoky na jihu Čech. Aktuálně hlavně zpožděná Lužnice, kde ještě trvá nejvyšší povodňový stupeň. Kvůli tomu vltavská kaskáda pořád ještě není na svém letošním povodňovém vrcholu, byť už se k němu pomalu blíží. Tomu odpovídají i objemy v nádržích, které se pořád ještě plní.
„Předpokládaná kulminace je zatím podle aktuální předpovědi v průběhu pátku,“ přibližuje ředitel Povodí Vltavy Petr Kubala, a to na základě propočtů ze středečního večera pro hráz orlické nádrže. Ta je na kaskádě největší a pro regulaci velké vody tím pádem nejdůležitější.
Díky předpovědi, upouštění a snížené hladině na Orlíku letos kaskáda Vltavu ubrzdila a velkou vodu udržela pod kontrolou. Povodí nyní počítá s tím, že hladina na orlické hrázi vystoupá v pátek mezi 351 a 352 metrů nad mořem a pak už začne klesat. Pro srovnání – při povodních v roce 2013 stoupla na 353 metrů a v roce 2002 na rekordních 355,17 metru. V sobotu se Orlík začal plnit z úrovně těsně pod 344 metry, hladina je už delší dobu snížená kvůli stavebním úpravám.
Povodí Vltavy je státní podnik, který za vodohospodářskou správu toků zodpovídá a na hrázi má hlavní slovo. Ve Štěchovicích má vlastní budovu, na opačném břehu od elektrárny ČEZ, odkud spravuje zdejší hráz a řídí průtok vody. Centrální dispečink má v Praze, odkud řídí vodu na celé Vltavě tak trochu jako dopravu – když se k Praze blíží velká vlna ze Sázavy nebo Berounky, vltavská kaskáda přibrzdí Vltavu, podobně se rozsvěcují pomyslné semafory na menších přehradách proti proudu, aby se objemy vody zbytečně nepotkávaly.
V roce 2002 Orlík ztratil funkci cokoli regulovat, což je stav, který je nyní podle Kubaly bezpečně daleko. Cílový páteční stav nad 351 metrů má v sobě pořád velkou rezervu. Před rokem 2013 šlo o běžnou maximální hladinu, pak Orlík dostal za úkol držet ji pro jistotu o dva metry níž, dokud nebude hotový nový bezpečnostní přeliv, který se právě staví. Vzhledem k ploše celé nádrže představují dva metry miliony kubíků vody.
Když Povodí vydává tabulky o rezervě v nádržích, Orlík a Lipno jsou to hlavní, co se sleduje. Ostatní nádrže jsou řádově menší a jen dorovnávají hladinu, třetí velká nádrž Slapy zůstala letos před povodněmi plná.
Orlík vstupoval do povodní po upuštění v sobotu s volným objemem 220 milionů kubíků. Do středy se tato rezerva smrskla na 70 milionů, do pátku podle Kubaly ještě klesne „zhruba na 60 milionů“ a pak v důsledku upouštění zase začne stoupat. Což může i při probíhající stavbě nového bezpečnostního přelivu, která se řízeně zatopila.
Vodní elektrárny se podle ČEZ „striktně řídí manipulačním řádem příslušného povodí“, při povodních se tedy musejí přizpůsobit tomu, jakou strategii zvolí vodohospodáři s ohledem na bezpečnou úroveň průtoků. Dokud povodeň nedosáhne nekontrolovatelných extrémů, což se letos na Vltavě neděje, elektrárny běží nonstop. To se vyplatí jak ČEZ, tak povodí, protože čím méně divoké vody proteče nazmar přes hráz mimo elektrárnu, tím méně se stavba opotřebovává.
Při povodních v roce 2013 teklo přes Štěchovice ne současných 560 kubíků za sekundu, ale ještě čtyřikrát víc. V roce 2002 dokonce sedmkrát víc a zatopená elektrárna se pak musela čistit a opravovat.
Při normálním slabém průtoku si Štěchovice šetří vodu jen na ranní a večerní špičku, takže v létě dodávají elektřinu do sítě jen pár hodin denně. Teď běží naplno, byť jen v rámci možností. Krátce před povodněmi totiž spustily dlouho plánovanou údržbu motoru na jedné ze dvou turbín.
Dvě soustrojí, z nichž každé váží 200 tun a v provozu rotují rychlostí 166 otáček za minutu, ve Štěchovicích fungují s původními díly od spuštění elektrárny v roce 1944. Když minulý týden přišla předpověď extrémních dešťů, montéři už opravované soustrojí nestihli dát dohromady, a elektrárna tak běží jen na poloviční výkon.
V celoročních číslech se však pár výjimečných dnů podle ČEZ tak jako tak ztratí. „Vlivem zvýšeného provozu vodních elektráren v průběhu převádění zvýšených průtoků přes vodní díla je v řádu dní zvýšená i jejich výroba. Podle našich zkušeností se však tato skutečnost v celkové výrobní bilanci nijak výrazně neprojeví,“ přibližuje mluvčí polostátní firmy Martin Schreier.
