Pět miliard ročně. Úřad rozhodl, kolik peněz nalít do sítí

Energetický regulační úřad (ERÚ) schválil nové tabulky, podle kterých budou spotřebitelé v příštích pěti letech platit za rozvod elektřiny a plynu. Výsledný účet v roce 2030 má činit 118 miliard korun, což je o čtvrtinu víc než letos.

Největší skok – o šest procent – má nastat příští rok, v dalších letech už budou posuny menší. Když se vše rozpočítá rovnoměrně do pěti let, vychází zdražení v průměru na pět miliard každý rok.

Vyplývá to z dokumentu jménem „Metodika cenové regulace pro regulační období 2026-2030“, a to z jeho finální upravené verze, projednané ve čtvrtek na radě ERÚ. Přípravy dokumentu začaly před dvěma lety.

Finální čísla jsou výsledkem půlroční přetahované mezi správci sítí na jedné straně a velkými odběrateli energií na straně druhé. K první verzi, kterou ERÚ vydal loni v srpnu, se z obou stran sešlo 261 připomínek protichůdného charakteru.

Jak se navýšení rozpočítá do faktur, o tom ERÚ detailně rozhoduje vždy koncem roku. V nadcházející pětiletce úřad mimo jiné plánuje obecná pravidla tohoto rozpočítávání změnit a vydat novou „tarifní strukturu“, a to i pro malé odběratele z řad domácností.

Podle nového šéfa úřadu Jana Šefránka, jmenovaného vládou koncem roku, bude tato změna „nezbytně nutná“. U větších odběratelů už je naplánovaná na rok 2027 a u těch menších, připojených na hladině nízkého napětí, na ní úřad podle Šefránka „intenzivně pracuje“.

Dřívější pokusy o plošnou úpravu tarifů ztroskotaly na tom, že obecně počítaly s větší platbou za samotné připojení, neboli za jistič, a menší platbou za odběr. To sice odpovídá logice toho, jak o nákladech na správu sítě uvažují distributoři, ale v Česku plném chat a chalup tento záměr narazil na politický odpor.

Šefránek si změnu představuje tak, že přechod do nové struktury bude dobrovolný a že se bude týkat hlavně těch, kdo mají chytrá měření odběru po kratších časových úsecích a mohou flexibilně reagovat na cenu. „Stávající účastníci, kteří se nebudou chtít zapojit do využití těchto moderních prvků, by mohli zůstat v té stávající struktuře,“ plánuje šéf ERÚ.

Pětiletý metodický rámec funguje jako základní vodítko pro tu část faktur, na které stát dohlíží. Dokument určuje základní principy, jak se budou peníze síťařům rozdělovat a jak bude stát uznávat jejich investice.

Týká se správců páteřních sítí, jako je ČEPS pro elektřinu a NET4GAS pro plyn, a distributorů, kteří spravují regionální rozvody směrem ke koncovým zákazníkům. Všem těmto subjektům metodika určuje stropy pro takzvané povolené výnosy.

Nejde o platby za samotnou elektřinu nebo plyn, kde se ceny odvíjejí od velkoobchodních cen na trhu, ale jen o poplatky za to, aby síť fungovala a energie šlo rozvést. Tyto regulované platby dlouhodobě představují zhruba polovinu celkových nákladů a ERÚ za ně zodpovídá jako nezávislý úřad, jehož vedení sice vybírá vláda, ale jinak by neměl na politické zájmy hledět.

Správci rozvodů jsou z definice monopolní firmy, proto má ERÚ v popisu práce posuzovat jejich chod a strukturu nákladů. Cílem je, aby sítě na jednu stranu spolehlivě fungovaly, ale aby za to zákazníci neplatili zbytečně moc.

V metodice se neřeší dvě velké regulované položky – poplatky na podporu obnovitelných zdrojů a platby za takzvané služby výkonové rovnováhy, které si státní podnik ČEPS objednává u výrobců elektřiny kvůli balancování sítě. Obojí dohromady stojí dlouhodobě kolem 50 miliard ročně, tuto částku je potřeba k již uvedeným součtům ještě připočítat.

V součtu všeho dohromady by regulovaná složka plateb za energie měla stoupat o něco rychleji než ostatní ceny v ekonomice. „Předpokládáme průměrný roční nárůst regulovaných cen na úrovni inflace, maximálně jedno až dvě procenta nad ní,“ uvádí Šefránek.

Pokračující navyšování nicméně přichází poté, co regulované služby už v této pětiletce hodně podražily. Když se porovnají plánované platby dohromady za roky 2026–2030 oproti součtu za roky 2021–2025, navýšení činí 150 miliard, tedy skoro 40 procent. Důvodem je, že hodně investic už běží a že inflace se propsala i do nákladů energetických firem.

Energetici chtěli, aby jim metodika zajistila víc peněz kvůli stoupajícím nárokům na modernizaci sítě. K nim patří třeba připojování uhelných tepláren a elektráren na plyn, budování nových tras elektrického vedení a začleňování nových menších zdrojů, hlavně těch solárních. V případě plynovodů se také hrálo o pokrytí ztrát způsobených tím, že Česko přišlo v poslední letech o pozici tranzitní země.

Spotřebitelské asociace, za nimiž stojí mimo jiné velcí odběratelé v průmyslu a teplárenství, naopak od ERÚ požadovali větší ochranu a mírnější zdražování s ohledem na konkurenceschopnost.

Tempo růstu cen je nakonec o miliardu ročně vyšší, než se počítalo v prvním srpnovém návrhu. Důvodem je zvýšení bonusové prémie za to, že regulované firmy budou své investiční plány pro další pětiletku plnit. Úřad nakonec prémii zvedl z 1,0 na 1,5 procenta v povolené výnosnosti spravovaného majetku. Ta nakonec vychází i s prémií na 8,4 procenta ročně.

Velcí spotřebitelé jako Teplárenské sdružení, Ocelářská unie nebo Svaz chemického průmyslu kritizovali bonusy už v původní verzi metodiky. Víc peněz pro síťaře totiž ve výsledku znamená větší náklady pro odběratele.

Námitky se týkaly mimo jiné toho, že na bonusy budou mít nárok i státní podniky, jako je ČEPS nebo loni znárodněný NET4GAS, kde může stát plnění investičních plánů jednoduše nařídit. Anebo toho, že ČEPS, NET4GAS a distributoři dostanou možnost čerpat bonusy i za investice, které provedly už v minulosti.

„Je zcela absurdní vytvářet ekonomické programy pro státem plně vlastněné korporace, kde je stát jediným akcionářem,“ namítalo například Teplárenské sdružení. ERÚ však u svého přístupu zůstal i ve finální verzi. „My se nedíváme na to, kdo je vlastníkem společnosti,“ uvádí Šefránek.

Univerzální metr má podle něj zajistit, že všichni hráči, soukromé firmy i státní podniky, nasměrují své výdaje požadovaným směrem, aniž by jim to nařizoval stát přes dozorčí rady. Bonusové prémie Šefránek hájí tím, že nejde o peníze navíc, ale jen o dorovnání zdrojů tak, aby se všechny potřebné investice povedlo uskutečnit.

V případě tranzitu plynu je podle ERÚ regulace nastavena tak, že případné výnosy z obnovení přepravy půjdou ve prospěch koncových zákazníků. Začne-li někdo ze zahraničních hráčů znovu používat zdejší trubky k tranzitu a platit za to, bude zdražení regulovaných plateb pro domácí zákazníky o to nižší.

Úřad slibuje ohlídat i to, aby se neinvestovalo do zbytečností. Častou námitkou je, že firmy si dnes u distributorů elektřiny často rezervují připojení nových fotovoltaik, i když je nakonec nebudují a jen blokují kapacitu pro skutečné zájemce. Takových žádostí distributoři už registrují víc, než kolik je celková letní spotřeba elektřiny v zemi.

Problém by měl být vyřešen tím, že distributoři budou před dobudováním sítě takové zákazníky dopředu varovat, že moment připojení už se blíží – a v případě následného nevyužití sítě pak budou moci po pasivních zákaznících zbytečně vynaložené náklady vymáhat.

„Ti, kdo to nemyslí vážně, by se měli v zásadě toho připojení vzdát,“ přibližuje Alexandr Černý, ředitel sekce regulatorních činností ERÚ. Těžkosti však mohou přetrvat třeba v situaci, kdy o připojení žádá účelově založená firma, která v kritické chvíli vyhlásí bankrot.